Komentář (od našeho zpravodaje z Tychy) - Úspěch, či neúspěch? Ti, kteří se třeba za pět let podívají na tabulku mistrovství Evropy do jednadvaceti let, asi usoudí, že poslední místo Česka ve skupině úspěchem zdaleka nebylo.
Na okolnosti už se totiž nikdo po letech ptát nebude. Jenže lvíčata doplatila hlavně na brutální postupový klíč a to, že před posledním zápasem ve skupině musela nasázet tři branky soupeři, který byl minimálně na stejné úrovni.
Může se nám to zdát spravedlivé či nikoli, ale nic s tím stejně neuděláme. Přesto si dovolím tvrdit, že kdyby Češi nepotřebovali vyhrát tříbrankovým rozdílem, tak by zápas dopadl jinak než porážkou Lavičkova týmu 2:4.
Přesto Češi proti Dánsku a hlavně Německu zdaleka nenaplnili svůj potenciál. Třeba od Jakuba Jankta čekala fotbalová veřejnost o mnoho více. Patrik Schick určitě nepropadl a patřil k českému nadprůměru, ale po turnaji sám přiznal, že střeleckou formu na turnaji nepotkal. Václav Černý byl zase hodně vidět, ale hrál až příliš na sebe.
Nálada okolo týmu jako na houpačce
Na druhou stranu takový Stefan Simič ukázal, že se Jakub Brabec, Tomáš Sivok nebo Tomáš Kalas mohou začít obávat o své místo v A-týmu reprezentace.
Sečteno, podtrženo: Pochvalu si Češi zaslouží za zápas s Itálií a kritiku za úvodní duel s Německem. Prohra s Dánskem jde na vrub jednak slabšímu výkonu a hlavně absolutně nefotbalovému postupovému klíči, na který nejvíce doplatili Slováci.
Svěřenci Pavla Hapala uhráli ve skupině šest bodů při skóre 6:3. Přesto na turnaji končí. Slováci čekali před branami semifinále už od čtvrtka, kdy porazili Švédsko 3:0.
"Ostuda fotbalu"
Z fronty mezi nejlepší čtyřku mohli Slováky na poslední chvíli vyřadit Češi, kteří by ale museli vyhrát o tři branky, a také jeden přesný výsledek zápasu Italů s Německem. A světe div se, Italové Němce porazili právě 1:0, což znamená, že postoupily oba týmy. Už jen to, že Němci během duelu ani nevystřelili na branku, o něčem vypovídá…
Hapal dokonce na tiskové konferenci uvedl, že už nebude turnaj sledovat. Duel Itálie s Německem dokonce označil za ostudu fotbalu.
Na druhou stranu mistrovství Evropy do jednadvaceti let hraje pouze dvanáct nejlepších týmů starého kontinentu a třeba takoví Francouzi se na turnaj ani nedostali, místo nich slavila Makedonie.
Takže premiérový dvouletý cyklus Vítězslava Lavičky určitě nemůžeme hodnotit příliš skepticky. Hlavně musíme ocenit, že čeští mladíci na rozdíl od seniorského A-týmu s elitními evropskými týmy dokázali držet krok. S Německem nebo s Itálií se totiž na Euru v žádném případě nehrálo pouze na jednu branku.
