Praha - Na posledních sedm dní nebude Petr Čech vzpomínat rád. Minulý pátek totiž jeho Chelsea podlehla v Superpoháru UEFA v penaltovém rozstřelu Bayernu Mnichov, tento pátek na stejném stadionu, tedy v pražském Edenu, pak prohrála česká reprezentace v kvalifikaci o MS s Arménií.
Po porážce 1:2 se rapidně snížily šance českého týmu na postup z druhého místa alespoň do baráže. Aby si svěřenci Michala Bílka uchovali reálnou šanci na účast v baráži, musejí ve zbývajících třech zápasech ve skupině vyhrát, tedy i úterní zápas na hřiště vicemistrů Evropy z Itálie.
"Nebudeme si nic nalhávat, je to kritická situace, protože musíme vyhrát tři zápasy venku a z toho jeden na půdě vicemistrů Evropy. V našich silách to je. Všechno je možné a dokud naše šance bude žít, tak se o ni budeme prát," řekl Čech po zápase s Arménií novinářům.
Petře, když Arméni v nastavení druhé půle dali gól na 2:1, nevzpomněl jste si na podobnou situaci, která se Vám přihodila minulý týden s Bayernem?
Určitě, hned jsem si na to vzpomněl. Bylo to i na tu samou bránu a zase v závěru. Fotbal je někdy takový a člověk se z toho nesmí, jak se říká, posr...
Přitom jste po vyrovnání měli v posledních dvaceti minutách drtivý tlak...
Měli jsme tlak a šance, neříkám, že jsme chodili sami na gólmana, ale počet centrů, hlaviček, zblokovaných střel, tak to bylo obrovské množství. Ale jen jeden gól nestačil. Byl to ten zápas, který výsledkově skončil jinak, než podle hry měl.
Ani tentokrát jste však nedokázali na domácím hřišti vyhrát. V čem byl tedy největší problém?
I dneska bylo hlavním problémem proměňování šancí. Měli jsme tam hodně střel, šancí a pološancí, bohužel naše efektivita byla velice malá. Naopak soupeř vytěžil z minima maximum.
Dalo se nějak zabránit těm dvěma inkasovaným gólům?
První gól padl po střele, která by tomu hráči vyšla jednou ze 300 pokusů. A při druhém měl zas obrovské štěstí.
První inkasovaný gól vás navíc viditelně vyvedl z tempa...
Trvalo nám asi deset minut, než jsme se z toho sebrali. Ve druhém poločase jsme je mačkali do jejich vápna a oni těžili z brejků - jeden neproměnili a jeden s obrovským štěstím ano. Ve chvíli, kdy honíte výsledek, tohle nebezpečí hrozí vždycky. Věděli jsme, že se to může stát.
I tak jste ale měli víc gólových šancí vy. Co tedy chybělo k jejich proměnění?
Arménie má svou kvalitu a dalo se počítat s tím, že se do nějakých šancí dostane. Větší škoda je, že my si vytvoříme spoustu příležitostí, ale nejsme efektivní.
Co tedy Vašim spoluhráčům v koncovce chybí?
S ohledem na to, kolik jsme si ve druhém poločase vytvořili slušných příležitostí, to byl pro mě jeden z nejsmolnějších zápasů kariéry. Neříkám, že to byly velké šance, kdy bychom chodili sami na brankáře, ale těch střel bylo opravdu hodně. Právě tohle je v kvalifikaci náš největší problém. Proti Itálii jsme měli čtyři šance, ale skončilo to 0:0. S Bulharskem další tři příležitosti, teď to bylo podobné. A nic.
Pouhých pět bodů z domácích zápasů je však velmi špatná vizitka...
Uvidíme, jak se nám povede v těch zbývajících třech zápasech na hřištích soupeřů. Ale asi je to takové specifikum téhle kvalifikace. Snad se to potvrdí i v těch zbývajících třech zápasech. Vlastně i proto věřím, že šanci na postup pořád máme.
S jak velkým odhodláním tedy pojedete k úternímu zápasu v Turíně?
Nechtěli jsme se dostat do situace jako v kvalifikaci o mistrovství světa 2010, abychom byli závislí na jiných výsledcích. To se teď bohužel stalo. Věřím, že teď to k nám bude přívětivější než tehdy. Ale hlavní je, abychom my vyhráli ty tři zbývající zápasy. Pak teprve můžeme počítat, zda to bude stačit na postup.
