Glosář - Tragédie na pokračování napsala další kapitolu. Michal Bílek odmítl vzít i domácí porážku s Arménií (1:2) jako příležitost pro ukončení svého trapného příběhu u české reprezentace - tak si tedy na hořké finále musíme ještě pár dní počkat.
Nicméně česká bilance v kvalifikační skupině B je v boji o postup na MS 2014 natolik katastrofální, že letenky Brazílie teď už můžou Rosickému a spol. vystavit leda všichni svatí, když se nad nimi ustrnou.
Řeči o tom, že má český fotbal slabší hráčskou generaci, nemohou přehlušit skutečnost, že zásadní problém leží někde jinde. V osobě trenéra, který ať už udělá cokoli, nic mu nevyjde. Ano, jednou to může být smůla. Jenže se to stane podesáté, už to nejspíš odkazuje na něčí neschopnost.
Jiráček a TGS, muži z formy
Ano, po fantastickém úvodním náporu mohli Češi v jedenácté minutě vést nad Arménií 2:0, a byl by klid.
Jenže nevedli, protože Jiráček dvě slušné střelecké příležitosti v gól neproměnil. Potíž je v tom, že u Jiráčka už to nejspíš nebude náhoda - je to hráč, který po zraněních a přestupu ztratil v bundeslize herní jistotu a pohodu. Demonstroval to i v přáteláčku v Maďarsku, kdy dokázal zahodit takřka nemožné (připomeňte si to na videu).
Bojuje, rve se, to mu nelze vytknout. Ale prostě je ve stavu, kdy bránu netrefí, ani kdyby se zbláznil - forma a herní pohoda mu scházejí. Přesto v Bílkově reprezentačním týmu hrává stabilně v základní sestavě.
Důvěra je jistě hezká věc. Ale podobný osud jako Jiráčka provází v bundeslize v posledních měsících i Thea Gebre Selassieho. Také úplně ztratil šmrnc, v přípravě v Maďarsku zahrál totálně pod psa, domácí útočníci si z něj dělali trhací kalendář. Jenže proti Arménii stál na pravém kraji obrany znovu.
A nejenže po jeho chybě dali hosté druhý gól. Podstatné bylo, že nedostatečně plnil svou ofenzivní funkci.
Ano, běhal dopředu, snažil se. Jenže viděli jste od něj alespoň jeden kvalitní centr?
Dvě věže nedostaly slušný balon
No a tím se dostáváme k zásadnímu a klíčovému problému celého zápasu. Bílek si totiž umanul, že se bude hrát na dva útočníky. Lidi v internetových diskusích po tom volají, řekl si patrně, a v Arménii nám to hezky vyšlo, tak proč ne tady.
Jenže v Jerevanu hráli Lafata s Vydrou a vyhověli si. Pro Eden si Bílek - při Vydrově vynucené absenci - připravil duo Kozák+Rabušic. A problém byl v tom, že tihle dva si za prvé absolutně nevyhověli a za druhé totálně nefungovala jejich vazba na zbytek týmu.
Zatímco v první fázi kvalifikace hrál Bílek na odříznutého Pekharta, v Edenu to "vylepšil" a hrál - paradoxně při permanentnímu celozápasovému tlaku svého týmu - vlastně na dva odříznuté hroty.
Kozák s Rabušicem se jednak neustále cpali do naprosto stejných prostorů, jednak nedostali - jak byl zápas dlouhý - ani jeden kvalitní centr na hlavu. A centry se, jak známo, posílají nejlépe ze stran.
Jenže na levém křídle operoval Jiráček, na pravé měl zabíhat Gebre Selassie. Ale kvůli výše popsané herní nepohodě obou hráčů, notně vzdálených optimální formě, nebyl ani jeden z nich schopen kvalitní centr vyprodukovat.
Útok na náhodu, bez konceptu
Bílek se stále diví, že jeho tým nestřílí v kvalifikaci góly. Jestli ono to nebude tím, že hraje v ofenzivní fázi totálně na náhodu, bez konceptu. V Edenu to bylo naprosto do očí bijící.
Tomáš Rosický mohl kapitánsky burcovat, co mu síly stačily, ale řídil tým, který ze 17 rohů dokázal soupeřovu branku ohrozit jednou a z 20 střeleckých pokusů trefil obdélník soupeřovy branky jen čtyřikrát.
A to měl ještě Rosický při svém gólu štěstí, že mu pomohla teč soupeře.
Ano, Mkrtčjan trefil za Čechova záda tak, že už se mu to takhle pěkně do konce kariéry možná podruhé nepovede, ale stejně by herní kvalita českého národního týmu měla být taková, že nepřízeň osudu na domácí půdě, za mohutného povzbuzování fanoušků, zvrátí.
Jediný, kdo něco zvrátil, byl bohužel David Limberský, kterého o poločase v šatně postihly žaludeční křeče. Bílek viděl, že má problém, přesto ho na hřiště znovu poslal - a dostal se pak do nepříjemné situace, že pak na Limberském už v 65. minutě zápasu musel vypatlat své třetí a poslední střídání.
A k úžasu všech poslal za nepříznivého stavu, kdy bylo potřeba za každou cenu skórovat, na hřiště stopera Suchého....
Sivok na hrotu, Lafata na lavici
Paradoxně pak zápas, který Bílek slavně odstartoval se dvěma útočníky, finišoval tak, že se na hrotu spolu s Kozákem pral s vysokými míči stoper Sivok. Zatímco třeba takový Lafata, autor 132 ligových gólů a ještě před nedávnem Bílkova jasná útočná jednička, odseděl celý zápas na střídačce!
Předchozí střídání totiž poslala na hřiště Václava Kadlece, budiž - a mladičkého Vaňka, který předtím za národní tým odehrál pár minut v Maďarsku. A teď si od něj asi Bílek sliboval, že mu pomůže zachránit celou kvalifikaci. Za což se mu Vaněk, z Jablonce známý jako palič šancí, zmatlanou koncovkou vskutku "velkolepě odvděčil".
Takže když si to shrneme:
1) Nepovedený koncept se dvěma věžemi, které si nevyhověly a nebyly herně provázány na zbytek týmu
2) Jiráček s Gebre Selassiem, hráči v ne-formě, jak by řekl Václav Klaus, v základní sestavě (a k nim si možná můžeme připočítat i Michala Kadlece, "spoluautora" druhého arménského gólu)
3) Naprosto prokaučovaná střídání.
To je Bílkovo arménské vysvědčení. Fakt, že si sám trenér vzal ze zápasu jen to, že "nám to všechno lítalo mimo bránu", je pro něj celkem typické.
Rosický operoval daleko od brány
Obrovskou snahu jeho hráčům upřít nelze, ale samo od sebe, bez kvalitního herního konceptu, to tentokrát jen na náhodu prostě nešlo.
Tomáš Rosický se snažil uhrát všechno, ale mělo to za následek, že sbíral i spoustu balonů v hloubi pole a pak se ocital velmi, velmi daleko od branky, kde pak jeho geniální rozehrávka, schopná otevírat sevřené obrany, scházela.
A druhý nejzkušenější český hráč Jaroslav Plašil, by se měl zamyslet, proč tak jalově a nekvalitně rozehrál tolik, tolik (!) standardních situací. A proč při hře alespoň jednou v životě nezkusí i přihrávku jiným směrem než dozadu a do strany.
Zázraky se občas dějí a Michal Bílek na ně zjevně spoléhá. To je jako v životě: když se neumíte prosadit vlastními schopnostmi, musíte spoléhat na to, že vyhrajete ve sportce.
Ale uhrát 9 bodů v Itálii, na Maltě a v Bulharsku se jeví jako utopie. Na druhé místo ve skupině B by možná stačil i menší počet bodů. Ale nejhorší tým ze druhých míst evropských kvalifikačních skupin se do baráže vůbec nedostane (matematické možnosti popsány zde).
A dostat se dál třeba jen na 7 bodů uhraných ve zbývajících mačích, to už by nejspíš musel být být zázrak na druhou. Nebo na třetí...
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
