Odevšad se ozývají lidé z nejnižších pater fotbalu, že mají novou chuť pracovat a vrhnout se do práce na změně ve fotbalovém prostředí. Registrujete tu vlnu?
Ano, registruju. Je to milé a hlavně povzbuzující. Z minulosti se musíme poučit a nastavit si taková pravidla, aby se změna povedla a hlavně zachovala. Na těchto pravidlech a principech se svými bývalými kolegy nyní pracujeme a věřím, že budou pro veřejnost a současné funkcionáře jasná, srozumitelná.
Co konkrétně bude potřeba, aby se na okresech a krajích dostali do funkcí lidé, kteří by mohli sesadit současný establishment?
Jako klíčové vidím to, aby předsedové klubů na okresních fotbalových svazech začali mezi sebou mluvit o lidech, které by rádi, aby je vedli. Aby na nich měli shodu v několika klubech a následně je oslovili. Pořád cítím, že mnoho lidí čeká, kdo to konečně vezme. Kdo vstane a řekne: Já vás povedu. Pořád mi přijde, že čekají, až jim přijde volební lístek a na tom bude nějaké jméno, ze kterého vyberou. Naopak. Prvně musí oni sami vytvořit ten lístek. A ať vedou v patrnosti, že pro obnovu reputace tam nemohou být tak z devadesáti procent lidé, kteří tam jsou nyní. I přes to, že ti samotní lidé jsou přesvědčeni, že oni za to nemohou a snažili se o změnu.
Jak moc se projeví, že si lidé budou moci zvolit do vedení okresních a krajských svazů zástupce, aniž by měli obavy z tlaku Romana Berbra a jeho stoupenců?
To ukáže čas, ale myslím si, že to, co se stalo, je pro mnoho lidí velký impuls k opuštění strachu o svůj klub, což bylo pro mnohé i velkou morální brzdou. Strach obecně je největší brzda člověka. Pozor, on může přijít i strach z toho, jak to vlastně teď bude. Jakákoliv změna je pro člověka problém z důvodu toho, že neví, co bude, a vytváří si strach sám před sebou. Často naprosto zbytečně. No a hlavně si myslím, že nepochopení voleb je příčinou současného stavu. Všude v rozvinutých zemích řídí velký fotbal masa, tedy zástupci klubů, a ne, že velký fotbal řídí masu, tak jako u nás. Proto profesionální fotbal má svou samostatnou asociaci a jen částečně se podílí na vedení svazu. Hlavně u malých zemí našeho typu všichni spolupracují ve prospěch rozvoje reprezentace.
Což má zpětně pozitivní dopad na výsledky klubů, že?
No jasně. Vědí, že Anderlecht v Belgii, Bern, Curych či Basilej ve Švýcarsku nemohou dlouhodobě konkurovat Juventusu, Realu, Manchesteru, ale proto, že mají špičkově promyšlený systém masové výchovy mládeže a všichni včetně jmenovaných klubů pracují pro systém národního zájmu, mají velmi úspěšné reprezentace, tím pádem i kluby a současně i prostředí, ekonomiku, etiku. Jim se podařilo oba břehy propojit. My máme jeden břeh naprosto zdevastovaný.
Akademie byl jeden z projektů FAČR, který fungoval, přesto jste byl nucen odejít. Je pro vás současná situace satisfakcí?
Satisfakce? Proč? Doposud se v českém fotbale mimo toho, že je někdo obviněn a je ve vazbě, nic nezměnilo. Z tohoto pohledu nic necítím. Navíc já odešel sám - ze své vůle. Pochopil jsem po roce práce na FAČR, že to změnit nemůžu a s takovými lidmi, jako byl Berbr a někteří, kteří vedli ligové kluby, dělat nechci a nemohu. Pochopil jsem, jak nedávno moc hezky řekl Vláďa Šmicer, že pracovat pro FAČR znamená pracovat pro Berbra, a to jsem nechtěl ani já. Proto jsem odešel, a to i ze všech funkcí na KFS, protože i tam jsem nepřímo pro něho dělal. I když jsem si to předtím neuvědomoval - žil jsem v domnění, jak já osobně si ruku nepálím, když pracuju jen s mládeží. Prostě jsem nemohl a nechtěl dál.
Pokračovat jste mohl jen v tom případě, že byste se Romanu Berbrovi omluvil. Taková nabídka vás neoslovila?
Já se k tomu už nechci vracet, nezlobte se. O rozprášení naší skupiny a o vymyšleném zdiskreditování Michala Prokeše, znevážení práce Antonína Baráka současným předsedou FAČR panem Malíkem a generálním sekretářem Paulym pokutou za nedodržení smlouvy, o tom se už napsalo dost.
Po odchodu z asociace jste natočil video, ve kterém jste apeloval na lidi z fotbalového hnutí, aby ho změnili odspodu. Plánujete další? Nebo budete sám objíždět okresy a kraje?
Video jsem dělal skoro před půldruhým rokem a reakce jsou z drtivé většiny velmi pozitivní. Dvaadvacet tisíc zhlédnutí jsem absolutně nečekal a je milé, že je i po takové době aktuální a konečně se o okresních volbách mluví celorepublikově, jak jsou důležité pro očistu fotbalového prostředí. Je milé, že video převezmou renomovaní novináři a média. Jinak nad dalším videem přemýšlím, to ano, ale už ne tak dlouhém. Spíše udělat krátká videa, výstižná a částečně i motivační k tomu, aby začaly mezi sebou kluby o volbě OFS komunikovat.
I vy jste se ale úplně nezbavil myšlenek na to, že vaše snahy k ničemu nevedou a raději půjdete trénovat do zahraničí. Pozice Romana Berbra vypadala neprůstřelná. Bylo obvinění a zatčení jedinou šancí ke změně?
Jediná šance to rozhodně nebyla. Hlavně jsem přesvědčen, že jsme si to jako hnutí měli vyřešit sami. Sami se takovému člověku a jeho podržtaškám postavit a dát jim červenou. To mě mrzet bude vždy a doufám, že to pro nás všechny bude i ponaučení. A ano, o zahraničí jsem uvažoval. Jak o kanadském angažmá, které jsem měl domluvené před vstupem na FAČR, tak o přeshraničním trénování. V Kanadě mám stále přátele, pokud mohu říct velmi dobré přátele, se kterými jsem v kontaktu a o fotbale se neustále bavíme.
Co říkáte na postoj předsedy FAČR Martina Malíka, který odmítl přijmout osobní odpovědnost za stav, ve kterém se nyní fotbal nachází?
On ji přijal. Sice po svém, ve smyslu toho, že za to vlastně můžeme všichni, ale přijal. Ještě zapomněl dodat, že za to vlastně mohou i mí rodiče, protože mě asi špatně vychovali, když jsem toto jako člen FAČR dopustil. Co k tomu dál říct… Raději nic, jsem pedagog, a pokud tento článek budou číst moji žáci, tak ať se před nimi nemusím stydět za určitá neslušná slova, až se zase potkáme v lavicích.
Kritika je jedna věc, přijmout odpovědnost pak druhá. Máte ambice kandidovat do čela okresního či krajského fotbalového svazu?
Jestli se chci stát předsedou? No, že bych po tom toužil a byl to můj sen, tak to opravdu ne. Už před dvěma lety při mé rezignaci jsem ale jasně deklaroval, a to pořád platí, pokud to budou kluby v našem Jihočeském kraji chtít, jsem připraven se jím stát a pracovat na okresní či krajské úrovni. Pokud zájem nebude, brečet kvůli tomu rozhodně nebudu. Jsem předseda Tělovýchovné jednoty ve Veselí nad Lužnicí, máme skoro tisíc členů a žabomyší války mezi jednotlivými oddíly řeším skoro na denní bázi. Znova opakuju, musí chtít kluby.
