Praha - V předchozím ligovém ročníku se fotbalisté pražské Slavie zachránili v soutěži až v posledním kole, a to ještě ne vlastním přičiněním.
Fotbalová veřejnost, včetně fanoušků "sešívaných", pak pochopitelně hovořila o tom, že nástupce Alexe Pastoora na lavičce sešívaných musí být nejspíš kaskadér, protože se během pěti let vystřídalo především kvůli nejisté situaci ve vedení klubu hned devět trenérů.
Role zachránce se však chopil Miroslav Beránek. Trenér se slušným renomé, který dvanáct let po boku Karla Brücknera působil u reprezentačních týmů, vzbudil u fanoušků Slavie naději, že za týmem bude stát jako její bývalý hráč a ve dvou etapách i trenér mnohem více než jeho někteří předchůdci.
"Postavení Slavie v minulém ročníku, záchrana na poslední chvíli, to byly hlavní důvody, proč jsem nad nabídkou vedení klubu trénovat tady ani na chvíli neváhal," uvedl v rozhovoru pro Aktuálně.cz kouč mistrů Evropy do 21 let z roku 2002.
Během dvou měsíců se však 57letému trenérovi povedlo něco, v co nedoufali zřejmě ani největší snílci z řad fandů sešívaných. Slavia po pěti kolech vévodí se čtyřmi výhrami ligové tabulce, což pochopitelně u fanoušků vyvolalo nebývalou euforii.
(O jeho roli zachránce Slavie, vztahu s jejími fanoušky, o jeho pohledu na současný stav českého fotbalu a reprezentace si přečtěte ve druhé části rozhovoru.)
Pane Beránku, proč jste se rozhodl ve velmi nejisté situaci v klubu, navíc po sezoně, v níž se Slavia zachránila až v posledním kole, ke třetímu návratu do klubu?
I když jsem měl prakticky jen necelý měsíc, abych s týmem něco udělal, šel jsem do toho, nemohl jsem nechat tým živořit, nebo dokonce umřít. Kdybych se bál, tak bych tu v tuhle chvíli nebyl. Slavia je taková marka, že patří úplně jinam než tam, kde byla v posledních sezonách. Přišel jsem do týmu, abych byl součástí návratu týmu na příčky, kam patří.
Fanoušci vám nyní po tom, co jste pro tým během dvou měsíců udělal, dali nálepku spasitele. Jak ji vnímáte?
Já nejsem spasitel, jsem jen zastánce týmové práce, která tady předtím podle mě chyběla. Tým nemůže být úspěšný, a už vůbec ne jednotlivci, když nefunguje soulad na lavičce. Proto jsem si vybral takové spolupracovníky, kterým nejen věřím, ale kteří mají během tréninků i zápasů svůj prostor, a já jsem tady víceméně k tomu, abych vše koordinoval a zabýval se především taktickými věcmi na zápas.
Jaké nejdůležitější kroky bylo potřeba udělat, aby se tým semkl tak, jak to předvádí v úvodu sezony?
Na začátku sezony jsme si s hráči nastavili týmová pravidla, nastartovali jsme proces, který zatím funguje, pořád ale musím dokola zdůrazňovat, že ten tým se teprve skládá, máme tam pořád rezervy v součinnosti během zápasů. Na spoustě věcí proto při tréninku pracujeme, abychom je vylepšili. Ideální teď pro nás je, že máme v tabulce dvanáct bodů, takže na tu naši práci máme všichni klid.
Jak těžké pro vás bylo měnit tým za pochodu? Protože hráči přicházeli během celé přestávky...
Ani mí spolupracovníci nemohli přijít všichni se mnou, protože do konce června měli smlouvy někde jinde, to samé platilo pro hráče, kteří přicházeli v průběhu léta každý v jinou chvíli. Všechno to tady vznikalo za pochodu, takže musím i teď po tom úspěšném startu říci, že jsme teprve na začátku.
Na začátku opravdu jste, ale i v tabulce. Co na to vůbec říkáte, že vévodíte soutěži?
Nejsme v žádné euforii, že jsme první v tabulce, nelétáme v oblacích, i hráči sami vědí, že máme řadu rezerv, nedostatků jak v obranné, tak útočné hře. Jsme na zemi především kvůli tomu, že jsme v žádném utkání nebyli herně lepší než náš soupeř. To všechno my víme, na druhou stranu se snažíme hrát takový fotbal, který i s našimi problémy bude přinášet body.
Čím to ale podle vás je? Vy jste první, i když jste ostatní týmy nepřehrávali, kdežto ostatní papíroví favorité jsou až pod Slavií...
Snažíme se ovlivnit to, co ovlivnit můžeme. Takže jestli jsme teď v tabulce první, protože se favoritům nepovedl start do soutěže, jak plánovali, to vůbec nechci hodnotit, to si musí zhodnotit sami. Že jsme první, je shoda okolností a velkou roli v tom hraje především štěstí.
Šťastná byla především výhra 2:1 v úvodním zápase na Slovácku. Pokud by tedy nepřišla, tak hrajete opět o záchranu?
První šťastná výhra nakopla nás i diváky a to jsme pak zúročili ve dvou domácích zápasech. Porazili jsme Plzeň, která v tom zápase byla lepší, fotbalovější. Výsledkově jsme na tom lépe než herním projevem, fotbal se ale hraje na výsledky, takže nadávat určitě nebudeme.
Navíc fanoušci Slavie oceňují váš tým především kvůli jeho bojovnosti. To se vám musí dobře poslouchat, že?
Diváci ocení, když vidí dramatické situace před oběma bránami, boj o výhru až do konce zápasu určitě více, než kdybychom po celý zápas dominovali. Oni se chtějí po celých devadesát minut udržovat v zápase, a také proto na ten zápas chodí.
Prozraďte mi. Ještě než jste přišel k týmu, už jste měl v hlavě, že budete hrát na dva útočníky, že posunete Milana Škodu zpět na hrot, nebo jste se musel vy přizpůsobit stávajícímu kádru?
Vizi, jak by měl tým fungovat, že by ho měla tvořit nějaká osa, mám vždycky, takže jsem ji měl i před příchodem do Slavie. Mnohem důležitější než vize je ale fakt, jaké hráče máte v danou chvíli k dispozici. Někteří hráči, třeba jako Baéz, přišli těsně před prvním zápasem, takže jsme neměli šanci je ani nikde vyzkoušet.
Zařazení Škody nebo Jaromíra Zmrhala na jejich původní posty vám však vyšlo na jedničku...
Stavíme hráče na takové posty, na nichž si myslíme, že Slavii pomohou nejvíce, což je právě případ Milana Škody nebo Jardy Zmrhala. Po hráčích ale chci, aby dokázali zvládnout variantu s jedním útočníkem, stejně tak jako se dvěma. Ke každému zápasu musíme ale přistupovat s velkou pokorou, a to jak v lize, tak v poháru, jinak nemáme šanci uspět.
Mluvil jste o určité ose týmu. Kdo ji tedy podle vás vůbec ve Slavii tvoří?
Řekli jsme si hned na začátku sezony, že ta osa se bude skládat ze spolehlivé a zkušené stoperské dvojice, kterou v Martinu Latkovi a Jirkovi Bílkovi máme. Za nimi je pak sice mladý brankář, který nás ale svými výbornými výkony drží. Daří se nám i ve středu pole a pak je vepředu Milan Škoda, který si výborně sedl s Bekimem Balajem. Na to se nabaluje zbytek hráčů, kteří se zlepšují s tím, jak dobře funguje ta osa.
Klíčovým se však zdá návrat Martina Latky. Jak vnímáte jeho roli lídra týmu?
Vůbec není potřeba se bavit o tom, jak moc nám návrat Martina prospěl. Je to přirozený vůdce, kterého velmi dobře znám, protože jsem si ho sem v roce 2003 přivedl. Je to lídr týmu s velkým respektem u protihráčů, u rozhodčích, u fanoušků, má ideální charakterové a lidské vlastnosti, v kabině je pozitivní. Je velké štěstí, když takové hráče v týmu máte a mladí hráči se od nich mohou učit.
Pak je tu i přínos zmíněného Milana Škody. Kde se v něm podle vás vzala taková útočná aktivita, která dosud v jeho kariéře vidět nebyla?
Na Milanu Škodovi jde obrovsky vidět, s jakou chutí se na svůj optimální post útočníka vrátil. Je hladový, o čemž nevypovídá jen těch pět gólů ve čtyřech zápasech, ale i ten objem práce, kterou odvádí. Podle naběhaných kilometrů vede všem hráčům, pomáhá nám moc při udržení míče vepředu, to je hodně důležité.
A jaké to je, udržovat v naději, že si zahrají, hráče, co se nevejdou do základní sestavy?
Máme sice na lavičce hráče, kteří nejsou buď zdravotně, nebo fyzicky úplně fit, ale využíváme je alespoň v závěru zápasů a oni mají velkou zásluhu na tom, že jsme úspěšní ve druhých poločasech. Například na Karlu Pitákovi je hodně vidět, že jeho příchod tým zklidní a že svými zkušenostmi týmu hodně pomůže. Už na mistrovství světa se ukázalo, jak velkou roli střídající hráči v konečném výsledku hrají.
Mluvil jste o tom, že vás čeká ještě hodně práce. Na čem konkrétně tedy nejvíce v nejbližších dnech pracujete?
Měli jsme velmi málo času na to, abychom vylepšili variabilitu naší hry, aby byla pestřejší, abychom měli pestřejší postupný útok, jaký tu u nás předvedla Plzeň. To je cesta, kterou chceme jít, a je to také velká rezerva, kterou ten tým má a na které musíme pracovat nejvíce.
Mluvil jste o Plzni, kde jste mimochodem před třiceti lety hrál druhou ligu. Je právě její herní styl vaším současným vzorem?
Když jsem před třiceti lety za Plzeň hrál, byl to úplně jiný klub. Ale určitě se mi líbí, jakým směrem se vydali, velkou zásluhu na tom, kde teď je, má především Pavel Vrba. Takovou cestou se chceme taky vydat, chceme se také znovu zviditelnit v Evropě.
Před sezonou jste vyhlásil, že byste hrál se Slavií rád poháry do tří let. Co by se stalo, kdyby se vám to povedlo už v příští sezoně?
My máme jasný cíl, do tří let hrát v evropských pohárech, vybudovat tu takový tým, který by se tam snažil probít někam dál. Nejde o to, se nějakou shodou okolností dostat do Evropy a pak tam hned skončit po dvou zápasech. Jde o to, tam udělat výsledky, které by posunuly koeficient českého fotbalu ještě výš, než je teď.
