Londýn - Ragby se hraje v patnácti mužích na obou stranách. A pak je tedy hodně nespravedlivé, když se po zápase mluví o jediném. Jenže někdy to nejde jinak, jako po včerejším zápase světového šampionátu Anglie - Austrálie, který se rychle změnil v zápas Anglie versus Bernard Foley.

Galerii ze zápasu Anglie - Austrálie si prohlédněte ZDE

A Foley ho vyhrál 28:13 (zbývajících pět bodů Wallabies přidal až z posledního útoku Matt Giteau.). Vyhrál ho úplně zaslouženě, protože předvedl jeden z nejlepších individuálních výkonů v dějinách světových šampionátů.

Takhle viděli průběh zápasu Anglie - Austrálie internetoví vtipálkové:

Třeba jako Novozélanďan Jonah Lomu, který před dvaceti lety položil v semifinále mistrovství proti Angličanům čtyři pětky.

Nebo jako Jonny Wilkinson, který v podstatě sám vystřílel Anglii vítězství ve čtvrtfinále, semifinále a finále šampionátu 2003. Tenkrát to ve finále odnesla domácí Austrálie a pro pomstu i našla ten nejvhodnější moment. Pokud samozřejmě nejste Angličan.

Neznámá hvězda Foley

Šestadvacetiletý Bernard Foley hraje - stejně jako kdysi Wilkinson - s číslem 10 na pozici útokové spojky. "Desítky" bývají obvykle nejlépe bodujícími hráči svých týmů, protože také nejčastěji kopou na ragbyovou branku při trestných kopech a kopech po pětce. Foley se včera nemýlil ani při jednom ze sedmi pokusů, ale navíc přidal i dvě pětky.

Při té první udělal z anglické obrany, včetně jedné z nejlepších mlýnových spojek světa Bena Youngse, naivní pozorovatele dění.

Foley se tak zařadil mezi největší hvězdy celého turnaje. A přitom Evropa o něm vlastně ví velmi málo. Ale to se také není co divit. Bývalý kapitán národního týmu pro "sedmičkové" ragby a hráč slavného australského klubu Waratahs debutoval v týmu Wallabies v roce 2013 a dodnes v něm sehrál "pouhých" 23 zápasů. V Evropě byl před tímto mistrovstvím dvakrát, při pravidelném podzimním turné Australanů.

Jenže Wallabies v těch letech v Evropě nijak nezářili. V roce 2013 i 2014 prohráli právě na Twickenhamu s Anglií, loni na podzim k tomu přidali i porážky v Paříži s Francií a v Dublinu s Iry.

Letos ale Australané hrají jinak. V létě dokázali zvítězit v Rugby Championship, neoficiálním mistrovství jižní polokoule, když po čtyřech letech zdolali své věčné soupeře z Nového Zélandu.

A pokud budou na mistrovství pokračovat v jízdě, jakou předvedli včera, patří jednoznačně mezi největší favority na titul. Australané jej nezískali už dlouhých 16 let. Ale když se jim to povedlo, bylo to vždy na britských ostrovech. V roce 1991 na Twickenhamu (po vítězství nad Anglií 12:6) a o osm let později ve velšském Cardiffu, když ve finále smetli Francouze 35:12.

A teď jsou Wallabies připraveni dokázat to potřetí. Snad by aspoň britskou královskou rodinu potěšilo, kdyby titul zůstal v Commonwealthu. Pořád lepší, než kdyby to vyhráli Francouzi.

Anglie: čtyři roky v tahu

Angličtí ragbisté to teď doma dostávají ze všech stran, takže se nepřidávejme ke všeobecné štvanici a řekněme prostě jen, že domácí hráli příšerně a že na Australany, které porazili ve čtyřech z posledních pěti zápasů, od začátku do konce absolutně nestačili.

Což není při síle Wallabies až taková hanba. Pokud nechcete vážně vyhrát titul mistrů světa a pokud týden před tím neuvěřitelně hloupě neztratíte vyhraný zápas s Walesem.

Čtyři roky, které Anglie věnovala přípravám na tenhle šampionát, byly zničeny minulou sobotu v posledních deseti minutách zápasu s Velšany. Pro Anglii je to nejhorší zklamání v dějinách ragby - a možná nejen ragby. Ano, domácí měli jasně nejtěžší skupinu s Austrálií a Walesem, ale pořád byli před turnajem nejvýše postaveným evropským týmem ve světovém žebříčku, hned za triem Nový Zéland, Austrálie, Jižní Afrika.

Ragby v zemi, která tenhle sport vymyslela, je v těžké depresi. Její národní tým je sice jediný ze severní polokoule, který dokázal vyhrát mistrovství světa, ale to se taky stalo v roce 2003. Ještě v roce 2007 dokázali Angličané hrát ve finále MS proti Jižní Africe, ale od té doby je to upřímně řečeno dost bída.

Poslední titul z turnaje Six Nations, neoficiálního každoročního mistrovství Evropy, získali Angličané v roce 2011. Před dvěma lety k tomu měli velmi velmi blízko, jenže pak je v posledním zápase vyřídil Wales ponižujícím výsledkem 30:3.

Na posledním světovém šampionátu v roce 2011 vypadli Angličani ve čtvtrfinále s Francií a vzhledem k tomu, že publikum bavili víc svými barovými výstřelky, než hrou, nikdo se ani nedivil.

Nová éra skončila jako ta stará

Nové éra měla začít v roce 2012. S novým trenérem Stuartem Lancesterem a kapitánem Chrisem Robshawem, který pásku (pomyslnou, v ragby se nenosí) dostal hned ve svém druhém zápase za národní tým. Kouč Lancester dal šanci mnoha mladým hráčům a snažil se svůj tým směřovat od typicky anglického „nějak to tam nakopeme“ ragby k více kombinační hře.

Když Angličané v prosinci 2012 po deseti letech dokázali v překrásném zápase porazit na Twickenhamu All Blacks 38:21, všechno se zdálo na správné cestě.

Jenže zjevně nebylo. V sobotu večer se to ukázalo. Pro Anglii začne nová éra v únoru 2016, při dalším turnaji Six Nations. Pravděpodobně s novým trenérem i kapitánem.

Cílem bude světový šampionát v Japonsku 2019. Dnes se to zdá strašně daleko. A taky je. V Londýně tím dneska rozhodně nikoho neutěšíte.