Vyhoření i touha po práci. Biatlon přišel o naděje, Charvátová si konec rozmyslela

Aktualizováno 31. 10. 2018 8:31

Česká biatlonová reprezentace má před novou sezonou kádr užší než v minulých letech. Na vině je celá řada odchodů. Podívejte se, kdo skončil a proč.

Předchozí

8 9 10 11 12

Pokračovat

#retired Za normálních okolností sice nesnáším srdceryvné výlevy na sociálních sítích, ale dnes budu v tomhle směru trochu pokrytecký a udělám vyjímku. Po 15 letech mého sportovního počínání jsem se rozhodl již nebýt součástí reprezentace a skončit s vrcholovým biatlonem. Za tu dobu se pro mě sport stal srdeční záležitostí, kvůli které jsem s radostí obětoval spoustu věcí. Po přechodu mezi dospělé jsem však zažil své nejhorší dvě sezóny v životě. S čistým svědomím mohu říct, že jsem udělal vše, co bylo v mých silách. Ovšem v určitých situacích, a ve sportu to platí obzvlášť, bohužel nelze všechno urvat pouze vůlí a pílí. Vztah sportovce a trenéra je něco, co já osobně považuji za jednu z nejduležitějších součástí vrcholového sportu. Komunikace, vzájemná důvěra a zájem o názory druhého by měly být samozřejmostí a tvořit tak základní kámen uspěšného tréninku. Je proto velmi smutné, že je tento aspekt mnohdy zanedbáván a o to víc mě mrzí, že je tomu tak i v biatlonu na té nejvyšší úrovni. Reprezentační trenéři by se mohli učit v mládežnických klubech, jak se pracuje se sportovci, co všechno patří k práci trenéra a co k ní naopak nepatří. Není se čemu divit, když je dnes normální upřednostňovat na pozice trenérů nezkušené a bezproblémové na úkor zkušených, ovšem s názorem. Navíc spolu s arogancí a egoismem je to smrtící kombinace. Vrcholoví sportovci jsou v drtivé většině přemýšliví a inteligentní lidé, proto si myslím, že systém založený na principu “Drž hubu a krok” není tou správnou cestou. Rozhodně nechci zpochybňovat správnost systému, výsledky hovoří za vše a jsem rád, že je spoustu sportovců úspěšných. Mám však na mysli jeho efektivitu, protože je ještě více sportovců, které systém doslova semele. Tento přístup si můžou dovolit velmoci jako je Rusko, Norsko nebo Německo, ne však země s relativně malou základnou a velkými ambicemi. A hlavně je to škoda pro samotné sportovce, kteří obětují mnoho práce, aby s nimi bylo zacházeno jako s věcí. Není úmyslem tuto úvahu vnucovat, ale pouze potřeba vyjádřit se... Nikdy jsem nepatřil k těm nejlepším. Dosáhnul jsem však pár úspěchů, na které jsem hrdý a za které vděčím mým juniorským trenérům, rodině a hlavně dědovi ❤

Příspěvek sdílený Jan Burian (@honza_burian), Kvě 9, 2018 v 2:07 PDT

Burianův ostrý vzkaz

V dospělém věku Buriana brzdila zranění, a když už se dal mladý biatlonista do pořádku, nedokázal se výrazněji prosadit ani v IBU Cupu. Uplynulá sezona mu přinesla jen tři starty v "druhé lize" světového biatlonu, nezískal v nich ani jediný bod. Podobně jako Krupčík se svěřil na Instagramu. "Systém založený na principu 'Drž hubu a krok' není tou správnou cestou. Mám na mysli jeho efektivitu, protože je ještě více sportovců, které systém doslova semele," uvedl mimo jiné.

Předchozí

8 9 10 11 12

Pokračovat