"Kdyby mi před rokem někdo řekl, že budu závodit Světový pohár v Novém Městě na Moravě, bral bych to jako vtip," popisoval Jakub Štvrtecký své emoce s pohledem upřeným na natřískané tribuny Vysočina arény.
Před pěti lety při světovém šampionátu, i před dvěma lety při nezapomenutelném klání Světového poháru ozdobeném zlatým úspěchem Gabriely Koukalové, byl mezi diváky. Prožíval bitvy reprezentantů a snil o tom, že jednou bude stát na jejich místě.
Dočkal se překvapivě brzy.
"Ani nevím jak, ale prostě se to stalo. A já jsem za to samozřejmě moc rád," hlásil po premiérovém vystoupení před domácím publikem. Dvaadvacet tisíc lidí hnalo mladou kometu dopředu. Úspěšně.
Štvrtecký působil na trati velmi energickým dojmem, z celého startovního pole bylo jen pětadvacet biatlonistů rychlejších, než v tu chvíli stále ještě teenager ze Vsetína.
První střelbu v leže zvládl Štvrtecký fenomenálně. Ve stoje ale přišel problém.
"Druhý náboj jsem si vyhodil a pak ho musel ručně nabíjet. Zasekl jsem se tam. A snad ještě víc mě mrzí první rána, myslím si, že nebyla tak daleko," hodnotil nevydařenou položku se dvěma chybami.
Odmítl, že by selhání zapříčinil nedostatek zkušeností. "To si nemyslím. Spíš zbrklost, to se prostě stane. Byla to banální chyba." Nebral ji ani jako následek složitého soustředění s tisícovkami očí v zádech. "Na střelnici jsem ten dav moc nevnímal, jsem spokojený s tím, jak jsem to dokázal dostat z hlavy," pochválil se Štvrtecký.
I přes nezdar na stojce zajel životní výsledek. V březnu při své premiéře v Oslu skončil osmdesátý, před týdnem v Hochfilzenu jednašedesátý. Tentokrát mu ve výsledkové listině patřilo 48. místo: "To je vážně super. Jsem šťastný, že si tady mohu ještě zazávodit před tolika lidmi."
Jeho plán na sobotní stíhací závod neobsahuje žádné zbytečné složitosti. "Uvidíme, jsou to čtyři střelby. Hlavně něco trefit a solidně zajet," poznamenal s úsměvem.
