Jaké to je jít do každé činnosti v přípravě s tím, že ji vlastně děláte naposledy?
Mnohdy je to hrozná úleva. Když jsme byli v tunelu na soustředění v Oberhofu, tak jsem si s chutí poslední den zabalil lyže a řekl si: Jooo, já už sem nepojedu. Určitě jsou tam i věci, které mi budou chybět, biatlon má svá pro, nejen proti. Stejně jako u závodů. Tam dost záleží, jak tam bude. Jestli bude v Östersundu kosa, v Oberhofu mlha, tak si řeknu, že je fajn, že už tam nebudu muset.
Proč jste si vlastně řekl, že zkusíte ještě jednu sezonu?
Nebyl jsem spokojený s tím, jak skončila ta minulá. Říkal jsem si, že to ani není důstojný odchod. Že bych rád skončil tím, že se mi nějaký ten závod povede.
Radil jste se o budoucnosti ještě s někým?
Není to rozhodnutí čistě mé, větší část rozhodnutí sice leží na mých bedrech, ale musím brát v potaz rodinu a zázemí v biatlonu. Z nějakých 75 procent to bylo mé rozhodnutí. Manželka mi řekla, že to nějak ještě přežije. Rok jsem dostal od ní volňásek.
A co povolenku od svého těla?
Do přípravy jsem nastoupil s tím, že buď to půjde, nebo nepůjde. Je možné, že v listopadu řeknu, že to nezvládám a půjdeme od toho. Rodina se nám rozrostla letos o syna, takže kdyby manželka doma nezvládala, i to by se muselo nějakým způsobem řešit.
Nemá kdo hlídat?
Bohužel mí rodiče jsou už starší a nejsou schopní manželce pomáhat s hlídáním. Tchyně už mezi námi není a zbývá jen tchán, takže manželka Péťa to má doma těžší. Museli bychom to nějak řešit. Třeba i tak, že bych nastoupil doma já.
S čím tedy v sezoně budete spokojený?
Není to o tom, že člověk musí jezdit do desítky, aby byl spokojený. Mnohdy jsou závody, že člověk zajede podle sebe suprový závod, ale ve skutečnosti je tam ještě spousta lepších závodníků. Když budu vědět, že jsem udělal všechno, co bylo potřeba, musí to být pro mě dostatečné uspokojení.
S jakým plánem do sezony jdete?
Záleží, jak se povede vstup, jak to bude vypadat. Kdybych z toho měl dobrý pocit, tak nebudu mít tendenci to nějak balit. Na druhou stranu, kdybych přišel na to, že to není úplně ono, že by to ještě něco chtělo, tak bych třeba někde nějakou zastávku Světového poháru vynechal.
Že byste zvládl celý program Světového poháru tedy vylučujete?
To myslím, že je nepředstavitelné sousto. Měl jsem několik sezon, kdy jsem objel všechno, a to je ohromný záhul. Mladší tělo, které dobře regeneruje, to může zvládnout. Ale teď se tam honit s těma mladýma vlčákama není vůbec jednoduché.
Motivuje vás mistrovství světa ve slunné Anterselvě, nebo rozlučka v Novém Městě?
Můžu si říkat, že Anterselva je super místo, mám to tam rád, dařilo se mi tam, těším se tam víc než třeba do Oberhofu. Ale zatím se tak daleko nekoukám. Nové Město je ještě něco jiného. Tam jsem kvůli zádům naposledy nestartoval a teď by se to nabízelo si ještě naposledy zazávodit před domácími fanoušky. Rád bych se tam nominoval.
Už víte, co budete dělat po konci kariéry?
To, že vím, že tahle sezona je poslední, tak mě to přivádí k tomu, že si říkám, co bude potom. S kamarády máme rozjetý nějaký projekt, na kterém oni už dost pracují, já jsem zatím moc prostoru neměl. Věřím, že teď po sezoně se k tomu dostanu a budu se věnovat Jarmilovi.
Komu?
Zní to hezky, že? Jde o elektronické řešení tréninkového deníku. Před deseti lety jsem udělal takový první výstřel, kdy jsem papírový deník pro sportovce převedl do elektronické podoby, aplikace. V biatlonu se to chytlo a vidíme v tom potenciál. Zásobujeme tím teď už nejen biatlon, ale i spoustu dalších sportů. Je čas to zkusit třeba v zahraničí.
Trenéřina vás neláká?
Nechtěl bych vypadnout z biatlonové rodiny, takže se tam nějaká spolupráce také nabízí. Strávil jsem v ní 25 let, takže bych nechtěl jen zabouchnout dveře. Nabídkám se rozhodně nebráním.
