Pohádka v Lenzerheide. Jak jinak popsat počin, kterého biatlonista z jihočeského Vimperku ve švýcarské vesničce dosáhl. "Nechápu. Nemůžu těm výsledkům uvěřit," napsal Mánek na svůj instagramový profil.
Odvezl si tři stříbrné medaile. První získal ve štafetě, druhou ve sprintu a třetí ve stíhacím klání. Nevšední bilanci sám označil za neuvěřitelnou.
Mánek v posledních letech dvakrát ovládl tradiční národní soutěž o biatlonového superstřelce, za jednu z velkých nadějí tak platí delší dobu. Na trati to ale co se týče rychlosti nebývalo ono.
"Zlom nastal na podzim. Podařilo se mi zhubnout a od té doby se na lyžích cítím výrazně lépe," svěřil se mladý biatlonista v rozhovoru pro oficiální svazový web.
Jeho střelecké výkony byly v Lenzerheide výstavní. Ve sprintu zapsal nulu, stejně jako ve čtyřpoložkové stíhačce. "Potvrdil, že má pro střelbu opravdu cit," uznale hodnotil kouč českých dorostenců Michael Málek.
Právě jemu mladý svěřenec během parádního švýcarského tažení mnohokrát vyjadřoval vděk. Po štafetové medaili rozjímal: "Napadlo mě, co se za takovou chvílí radosti skrývá dřiny, co hodin přípravy. Kolik času nám věnuje trenér a další lidi z týmu a že je to i pro ně odměna. A myslím, že i trenér byl trochu dojatý, i když to moc najevo nedává."
V tu chvíli netušil, že podobnou euforii zakusí v dalších dnech ještě dvakrát.
"Myslím, že nejdůležitějším zjištěním je, že jsem na dobré cestě. Ukázalo se, že naše práce má prostě smysl," pochvaloval si. A zaujal také málo vídanou sebekritikou.
Po stíhačce přiznal, že se často opomene před závodem pořádně rozcvičit. "Tentokrát jsem to udělal a možná proto mě závod tolik nebolel," tvrdil. Lebedil si, že nemusel na tresné kolo, protože "se tam vždycky docela plouží".
Všechny medaile vnímal jako odměnu kouči Málkovi a podotýkal: "Vím, že to se mnou nemá jednoduché, protože když nejsem v pohodě, je těžké se se mnou domluvit."
Také prozradil, jak ho před závody svírá nervozita. "Radši nesleduji dění na trati. Poslouchám hudbu nebo myslím na blbosti. Třeba na vaření," usmíval se vášnivý kuchař, jehož největším biatlonovým vzorem je Gabriela Koukalová.
Před minulou sezonu přešel ze Šumavy do jabloneckého klubu SKP Kornspitz. A přes počáteční obavy z nového prostředí zpětně uznal, že zásadní změna, kvůli které má ve škole individuální plán, přinesla velké zlepšení.
K biatlonu se dostal originální cestou. Přes fantasy filmy.
"Od mala jsem k nim měl blízko. Pán prstenů nebo Avatar, to bylo moje. Lákaly mě luky, pořád jsem nějaké vyráběl. Největší odměnou pro mě bylo jít za dědou do garáže a celý den vymýšlet dřevěné zbraně na motivy těch z filmů," popsal před časem.
Když mu bylo dvanáct, s nadšením si vyzkoušel vzduchovku. "Stejda mě nechal, abych si vystřelil. Chlubil jsem se dědovi a pak už bylo jasno," dodal.
Nad svou biatlonovou budoucností a kariérnímí cíly zatím nepřemýšlí. "Jen tuším, že mě bude čekat další tvrdá práce," uvědomuje si vycházející hvězda českého biatlonu.
