"Byl to nejlepší závod historie," hodnotil Vadlejch s lehkým povzdechem. Jeho 88,50 metru totiž stačilo až na čtvrté místo. Před třemi lety v Tokiu by vyhrál i šestý Němec Julian Weber (87,40).
V Paříži všem vyrazil dech Nadím. 27letý Pákistánec hodil ve druhé sérii 92,97 a překonal olympijské maximum Andrease Thorkildsena z roku 2008. V poslední rundě, kdy už měl zlato jisté, "mrsknul" suše 91,79.
Nadím není v oštěpařské špičce novým jménem, ale až teď se mu a jeho nevšednímu příběhu dostává dostatek pozornosti.
Pochází ze skromných poměrů farmářské rodiny z blízkosti města Mian Channu v provincii Paňdžáb. Odmalička musel tvrdě pracovat na farmě nebo na bavlněných a pšeničných polích.
Vyzkoušel více sportů, ale nejvíce se věnoval kriketu. Jako většina kluků v Pákistánu. Jenomže ten mu bral až příliš mnoho času, a tak Nadím i díky radě staršího bratra obrátil zrak k vrhačským disciplínám atletiky.
"Lidé nemají představu, jak těžkou cestu musel Aršad absolvovat. Aby mohl jezdit na tréninky a závody, přispívali mu příbuzní i sousedé z vesnice," vyprávěl Nadímův otec Muhammad Ašraf.
V 18 letech se stal národním šampionem v oštěpu a pak mu k posunu z lokální na světovou úroveň pomohlo stipendium od Světové atletiky.
V roce 2018 se poprvé dostal za úroveň 80 metrů, o rok později už házel na mistrovství světa v Dauhá. Na olympiádě v Tokiu se stal vůbec prvním pákistánským finalistou v atletice a skončil pátý.
Předloni přehodil hranici 90 metrů, vloni bral stříbro na MS v Budapešti, kde se vklínil mezi vítěze Níradže Čopru z Indie a třetího Vadlejcha.
S výjimkou vrcholných akcí se však Nadím v sezoně spíše schovává, se starty mimořádně šetří. Letos se před olympiádou předvedl pouze na Diamantové lize v Paříži.
Vysvětloval to sice nedávnou operací kolene, nicméně i v předchozích letech měl závodní statistiky pořádně prořídlé. Vůbec se neukazoval.
"Je to unikát, ani v době trenéra nikdo takový nebyl," prohlásil Vadlejch s odkazem na svého kouče Jana Železného. Také trojnásobný olympijský šampion svérázný přístup Nadíma okomentoval.
"Říkám si, jestli s Kubou taky nebudeme házet jen jednou nebo dvakrát za rok, ale asi by to nebylo ono. Ten kluk je šikovný," přemítal a zmínil zajímavost z Nadímova tréninku.
Pákistánec totiž vloni odjel trénovat do Afriky a připravoval ho tam Železného kamarád Terseus Liebenberg. I letos se Nadím vrátil.
"Terši ho začal trénovat a učil ho obyčejnou dětskou atletickou abecedu. V tu dobu jsem si říkal, že mu tím pádem musí dát jen úplný základ, který mu hrozně pomůže. A tady se to ukázalo," popisoval.
Je pravda, že 192 centimetrů vysoký a 95 kilogramů vážící Pákistánec působí v oštěpařském sektoru někdy poněkud těžkopádně. Zvláštní rozběh však kombinuje s obrovskou ránou v ruce.
Nejenže se Nadím často neukazuje na atletických závodech, ale rovněž v osobním životě jde údajně o silného introverta, který podle vlastních slov nemá moc přátel a většinu věcí si nechává sám pro sebe.
"Je tichý a soustředěný, jako by byl pořád v zenu. Je to skvělá věc, kterou nemůžete nikoho naučit," poznamenal jeho pákistánský trenér Salman Iqbal Butt.
Pařížské stříbro za Nadímem získal Čopra a třetí byl Anderson Peters z Grenady.
Vůbec poprvé v dějinách mužského oštěpu na olympiádě i na MS chyběl na stupních vítězů Evropan.
Pákistán měl dosud v historické sbírce jen tři zlata od pozemních hokejistů z let 1960, 1968 a 1984. Ti ve finále ve všech třech případech porazili Indii a mnoho lidí v Pákistánu jistě potěší, že také Nadím odsunul na druhé místo Inda.
Nicméně Nadíma pojí s Čoprou vřelý vztah.
Pákistánec považuje Inda podle olympijského dotazníku za svůj největší sportovní vzor, a když na sociálních sítích žádal o sbírku na nové oštěpy, olympijský vítěz a mistr světa Čopra byl prvním, kdo se ozval s pomocí.
Mohlo by vás zajímat: Nejprodávanější hračku z olympiády lze pořídit za cenu od 10 do 800 eur:
