Vždycky jste plánovala, že vedle studia zvládnete vrcholový sport?

Bavila mě jízda na divoké vodě, v níž jsem i na mezinárodní scéně dosáhla několika úspěchů. Jenže jednu sezonu jsem musela kvůli nemoci vynechat, a tak moje vize mířila ke studiu něčeho, co bude mojí životní náplní. Vybrala jsem si architekturu s tím, že sportovat budu jen pro zábavu. Nicméně po přijetí do Vysokoškolského sportovního centra jsem si oblíbila kanoistiku. Hned první ročník byl ve škole velice náročný a dokonce jsem uvažovala, zda vůbec mám v šestiletém studiu tohoto oboru pokračovat. Nakonec jsem to vydržela a začala se prosazovat i na kajaku.

Nekřížily se vám studijní a závodní plány?

Někdy to nebylo jednoduché a jedna situace byla opravdu dramatická. V neděli jsem se vrátila z mistrovství Evropy a v úterý měla odjet na vysokohorské soustředění do Itálie. Ale ve stejný den mě čekala státní zkouška. Zkusila jsem požádat příslušnou komisi, zda bych mohla přijít v úterý už ráno. Je až neskutečné, že mému přání ve škole vyhověli, začínala jsem jako první studentka. Veškerá nervozita ze mě spadla a zkouškou prošla s příjemným výsledkem.

Jak těžké bylo složit státní zkoušky a přitom si vybojovat si místo na hrách v Paříži?

Bylo to doslova hektické! Chtěla jsem úspěšně dokončit studium na ČVUT a po státní zkoušce vstoupit do léta jako inženýrka architektury, což se mi podařilo. Zároveň mě čekala evropská olympijská kvalifikace. Musím však přiznat, že za svůj vrchol sezony jsem považovala vydařené vystoupení na mistrovství Evropy, protože s cestou do Paříže jsem v současné velice silné světové konkurenci moc nepočítala. Bylo toho hodně, ale při velké zátěži mně pomáhal přesun ze studia do sportovní sféry.

Když takhle svoje poslední měsíce popisuji, tak si říkám, že se to zvládnout nedá. Bylo to doslova šílené období, v němž jsem pod tlakem střídala tréninky se studiem. Na cokoliv jiného nebyl čas. V době olympijské kvalifikace jsem dokončovala diplomovou práci a po jejím odevzdání začala příprava na státnici. To už jsem začínala věřit, že po velice náročné diplomce mě zkoušky nepřibrzdí, což se mi koncem června potvrdilo. A navíc na kajaku jsem si v kvalifikační jízdě na druhém místě dojela pro letenku do Paříže. Byla jsem nadšená.

Čekala jste, že ještě před olympiádou dojde s vaším přítelem kajakářem Josefem Dostálem k zasnoubení?

Pepa mi do konce loňského roku říkal, že nejen ke svatbě, ale ani k zasnoubení nemůže ještě dojít, protože mi ještě není 25 let. Je všeobecně známý jeho pevný vztah k rybaření a zmíněná léta kombinoval s optimální délkou pstruhů, která je prý 25 centimetrů. Musela jsem tedy do 19. ledna letošního roku počkat (smích).

Chcete dál pokračovat ve studiu?

Zdá se mi přijatelnější pokračovat ve studiu, než v nějakém zaměstnání řešit různé komplikace s odjezdy na soustředění či závody. Jsem proto ráda, že už jsem byla přijata na doktorské studium a budu tak ještě nějakou dobu sport a studium kombinovat.