Jak jste prožívala poslední přípravy před premiérovým závodem na paralympijských hrách?
Musím přiznat, že to na mě začíná doléhat – paralympiáda není už jen snem a vidinou přede mnou, ale je teď docela jasnou záležitostí a realitou. Na druhou stranu se hrozně moc těším, protože jsem se připravovala čtyři roky a jsem šťastná, že mám tu čest být první Češkou v této disciplíně na paralympiádě.
V posledním měsíci jste dost závodila, jak se vyvinula vaše forma?
Jsem ráda za závody v domácím prostředí, které šly v létě hodně často za sebou. Vyzkoušet si každých čtrnáct dní třídenní soutěže je velice přínosné, zvláště když jsem předtím měli menší studijní pauzu. Zvláště mistrovství republiky bylo povedenou prověrkou, ze které mám dobrý pocit a s ním budu odjíždět do Ria.
Před závody máte dost času na aklimatizaci, protože s výpravou jste v Riu už od třetího září. Vnímáte to jako vaši výhodu?
Je to dobré vzhledem k naší aklimatizaci. Měli jsme možnost tréninku v závodním prostředí a zvykali jsme si tu na podmínky. A samozřejmě se moje klisna po náročné cestě adaptuje na hodně vlhké podnebí, které v Riu panuje a je pro koně vždy nepříjemné.
Zmínila jste složitý převoz koně do Ria, jak náročné bylo ho do Brazílie dopravit?
Předně je třeba říct, že podobný transport jsme absolvovali všichni poprvé, nikdy se nám při cestě na závody nestalo, že bychom já a kůň jeli odděleně. Jsem ráda za přítomnost pana veterináře, který na koně dohlížel, aby byl v dobré kondici.
Když jsme u těch koní, ne zrovna dlouho před hrami jste ukončila nejistotu, s jakou z vašich dvou klisen budete závodit na paralympiádě. Byl výběr Laty Brandis, již Vám zapůjčila rodina Kinských a na které jste letos získala titul mistryně ČR v paradrezuře v kategorii IA, tedy správný?
To je teď samozřejmě těžké říct, protože určujícím faktorem bude výkon na paralympiádě. Každopádně rozhodování mi moje kobylky moc neulehčily, obě jezdily dost vyrovnaně a jejich forma se přelévala z jedné na druhou. Myslím, že jsem se rozhodla dobře, když jsem zvolila Latu a těžkou hlavu už z toho teď nemám.
Patří Vám 46. místo ve světovém žebříčku, jste na svých prvních paralympijských hrách, jaké tedy máte vyhlídky, popřípadě cíle?
Budu nadšená, když se mi povede výsledek, který zajíždím běžně v sezoně. Samozřejmě, naprostým vrcholem by byla finálová účast mezi nejlepší sedmičkou, ale nechci si teď něco slibovat a dávat konkrétní cíle, protože budu soutěžit poprvé. V drezuře i paradrezuře je subjektivita u rozhodčích dost zásadním činitelem ovlivňujícím konečné výsledky. Bude to ještě chvíli trvat, než budu moci pomýšlet na medailové pozice.
I tak musí být účast na paralympiádě splněním velkého snu, zvláště když jste první Češkou, která se paradrezury na hrách zúčastní.
Když si uvědomím, že se paradrezura dostala na hry v roce 1996, tedy když mi byl rok, a teď v jednadvaceti už budu startovat po boku těch jezdců, kteří tam tehdy startovali, je to nepopsatelný pocit. Koně jsou mým velkým koníčkem a láskou, jsem nadšená, že u nich mohu být. Třeba i motivuji některé další handicapované, aby to nevzdávali, aby bojovali a sportovali. Snad jim dávám příklad, že handicap není žádná přítěž a že se s ním dá žít plnohodnotný život.
