Ondřej Zoubek
Aktualizováno 19. 11. 2024 16:05
V březnu oslavil 80. narozeniny, dnes je to pět let, co byl Václav Nedomanský jako druhý Čech uveden do hokejové Síně slávy v Torontu. S národním týmem získal deset velkých medailí včetně zlata z Prahy 1972. V době normalizace pláchl z Československa do vysněné NHL, kde i po třicítce zanechal hlubokou stopu. Dodnes jeho příběh nepřestává fascinovat.
V Síni slávy coby druhý Čech
Před pěti lety, na podzim roku 2019, se Nedomanský dočkal přijetí do Síně slávy v Torontu. Obdržel památeční prsten a mezi hokejovou smetánku vstoupil jako druhý Čech pět let po Dominiku Haškovi.
Nedomanský byl oceněn krátce po 30. výročí sametové revoluce.
Mezi legendy vstoupil společně s bývalým kanadským útočníkem Guyem Carbonneauem, ruským obráncem Sergejem Zubovem a kanadskou útočnicí Hayley Wickenheiserovou. Jako budovatelé se tehdy ocenění dočkali Jerry York a Jim Rutherford, bývalý brankář, kterého Nedomanský potkal po svém příchodu z WHA v Detroitu.
Čerstvý osmdesátník dnes žije v Americe a dohromady s novinářem Karlem Knapem vydal autobiografii "Můj nejslavnější únik". Na jaře navštívil Česko při příležitosti mistrovství světa.
