Na začátku 70. let přidal Nedomanský s reprezentací další stříbro a bronz ze světových šampionátů plus třetí místo z olympiády 1972 v Sapporu. V témže roce se slavná generace konečně dočkala domácího MS a v Praze si počínala suverénně.

Devět vítězství a jedna remíza se Sovětským svazem. V rozhodujícím utkání ale Čechoslováci vládce světového hokeje porazili ve Sportovní hale v Holešovicích 3:2 a skóre otevíral právě Nedomanský.

Na pražském šampionátu vstřelil celkem devět branek. Pět ve dvou zápasech proti Švýcarům, dvě ve dvou zápasech proti Švédům, jednu Německu a jednu právě Sovětům. S Janem Klapáčem a Jaroslavem Holíkem byli v útoku největšími postavami mužstva.

Československo i díky nim po 23 letech dobylo světový trůn a navázalo na generaci Vladimíra Zábrodského, Václava Roziňáka či Stanislava Konopáska. Svěřenci trenérů Jaroslava Pitnera a Vladimíra Kostky dopřáli národu vítěznou radost v těžké normalizační době.