V období maximálního pracovního vytížení zkusil psychoterapeutickou pomůcku: na list papíru nakreslil všechny své aktivity. Ty důležitější do větších kroužků, méně důležité do menších. Uprostřed ztvárnil sám sebe. "Když papír vypadal jako stěny kobky v pohádce Šíleně smutná princezna, tedy celý počmáraný, přimělo mě to k tomu, že bych si měl obrazně myšleno uklidit. Takže: můžu vyjmenovat všechny aktivity, kterým se věnuju, ale nechce se mi," vypráví Verner.
Nyní se tedy nachází ve fázi uklízení. "Ve sportu jsem chtěl být nadprůměrný, teď mám spoustu aktivit a nejde být ve všech dobrý. Přestalo mě bavit být průměrný. K tomu člověk dojde, až mu dojde šťáva. Zjistí, že dělá spoustu věcí, ale nedělá je naplno, protože to ani nejde," dodává.
Krasobruslením se živil do svých osmadvaceti let (jeho sportovní příběh si můžete přečíst ZDE). První nabídku na "civilní" zaměstnání přijal z Vysokoškolského sportovního centra Victoria, ve kterém postupně prošel několika různými pozicemi a nyní je šéfem sekce krasobruslení.
"Vzhledem k tomu, kolik mám práce, věnuju jednotlivým aktivitám základ, tedy to, co obnášejí povinnosti. Nechci dělat minimum, ale abych tomu dal víc, nemám sílu, prostor ani energii. A pak se cítím nepatřičně," vysvětluje Verner.
O svých pochybnostech několikrát pohovořil se svými nadřízenými, jednou situace zašla až tak daleko, že se rozhodl dát výpověď. "Ale pak jsme se domluvili, že na některé věci koukám kriticky. Některé věci ve sportovní administrativě, což je pro mě nové pole, obecně nejdou tak rychle, jak bych si představoval. Dohodli jsme se, že se na svoji práci podívám z trochu jiného úhlu pohledu," tvrdí. "Ale přesto si myslím, že podávám výkon, který je jenom v popisu práce, a to mě nebaví."
A co by jej tedy naplňovalo? "Za posledního půl roku jsem přišel na to, že mě netěší vlastně nic. Není to tím, že bych dělal špatnou práci nebo že bych se věnoval aktivitám, které nemají smysl, případně těm, jež nepřinášejí radost. Ale v současné době mě doopravdy nic netěší. To je pro mě ten největší varovný signál, abych se zamyslel."
Vše má vést k tomu, že bude mít víc času na rodinu. Verner se oženil před dvěma lety v Borovanech s bývalou americkou krasobruslařkou s thajskými kořeny Charity "Tammy" Sutanovou. Oddávajícím byl jeho otec, který je zároveň radním jihočeského městečka.
A právě Verner senior je pro svého syna osobou, se kterou se radí nejčastěji. "Už mi kdysi dávno říkal, že není dobré se věnovat tolika aktivitám, pak se zase nadchnout pro něco jiného. Dlouhá léta mě přesvědčoval, abych si vybral svoji doménu, já mu oponoval, že všechno, co dělám, se skládá v jeden prut. Všechno se týká sportovního prostředí. Teď mi dochází, že toho dělám spoustu, ale v ničem nevynikám. A to je v 35 letech bolestivé zjištění. Velmi bolestivé," přemítá.
Přestože ví, v čem je problém, určité frustraci se nedokáže ubránit. "Jsem zraněný ve svém egu. Nevím, jak se dá mužská ješitnost vypnout, nenašel jsem klíč. Jsem schopen si uvědomit, že se to týká mojí samolibosti, ale tomu zklamání se nedokážu ubránit."
