Kromě toho stihl rodák z Ostravy získat i certifikát z němčiny a zahájit autoškolu v angličtině, navíc vstřebává rady od klubové legendy Pavla Kadeřábka. Teď už je talentovaný záložník fit a nažhavený na příští ročník, v němž má patřit k pilířům mužstva.
"Vím, co umím. Pokud mi to zdraví dovolí, doufám, že nadcházející sezona bude moje," srší z osmnáctiletého mladíka odhodlání.
Přípravu na minulý ročník odkopal celou, ovšem od prvního tréninku s bolestí kolen. "Tejpovalo se to, fyzioterapeut se s tím snažil něco dělat. Před prvním ligovým zápasem už to fakt nešlo a doktor mi řekl, ať si dám pauzu, dokud nebudu bez bolesti."
Pauza se protáhla na víc než čtvrt roku. A co čert nechtěl, zrovna když se vrátil a už našel své jméno v zápasové nominaci, na tréninku si zvrtnul kotník. Diagnóza? Přetržené vazy. "Nakonec jsem stihl až závěr sezony, nastoupil jsem ve dvou utkáních a pro ligové finále jsem se dostal do kádru," prozradil talentovaný fotbalista. Zasáhl do vítězných ligových střetnutí proti Stuttgartu a Mohuči. "Už jsem se cítil dobře. Herní kondice ještě není na úrovni, na jaké bych chtěl, ale fotbalovost zůstala," potěšilo středního záložníka.
Pohárové finále s Freiburgem (3:2 po prodloužení) sledoval z tribuny, ligové finále s Dortmundem (3:1) už z lavičky. "To se hrálo na neutrální půdě, přišlo přes pět tisíc fanoušků, většina z Borussie, měli to blíž. Ale i od nás jich dorazilo dost," kochal se Honajzer. "Doufal jsem, že nastoupím, ale i tak jsem rád, že jsem se vešel do nominace na zápas. Po celou sezonu jsem s týmem byl, myslím, že také já na úspěchu nějakou zásluhu měl."
Devatenáctka Hoffenheimu prožila snovou sezonu, víc dokázat nemohla. Double má poprvé v dějinách. "Ani nebyl čas na pořádné oslavy. Hned po finále jsme měli rozlučku s hráči, kteří odchází, den nato už jsme se vraceli každý domů. Ale všichni jsou na nás hrdí."
Aby ne, když mladíci mistrovský titul ukořistili po deseti letech. Navázali tak na úspěch tehdy neznámého, teď už proslaveného Julia Nagelsmanna, který pak uspěl i s áčkem Hoffenheimu a přes Lipsko a Bayern Mnichov se vyšvihl až k německé reprezentaci.
"My jsme měli také dobrého trenéra. Vůbec jsem ho neznal, přišel z Ameriky, kde vedl Philadelphii U17, předtím Lipsko. Chtěl, ať hrajeme agresivně. A my bojovali jeden za druhého. Šlo ho hodně slyšet, zároveň nás podpořil. Byl takový svůj," okomentoval Honajzer osobu trenéra Tobiase Nubbemeyera.
Ve volných chvílích se 183 cm vysoký hráč věnoval studiu. A nejen domácí přípravě na zkoušky na ostravském sportovním gymnáziu. "Náš učitel němčiny chtěl, ať si na konci roku uděláme jazykový certifikát. Možná se dá použít také u maturity, která mě čeká za dva roky," uvažuje. "Zároveň jsem v Německu zahájil v angličtině autoškolu. Dostal jsem aplikaci a učím se, pak půjdu na teorie a až potom začnou jízdy."
V klubu jsou nadšení z jeho cílevědomosti i mimo fotbalové hřiště, ale také z přístupu k fotbalu v době zranění. I díky němu se vrátil perfektně připravený. "Doufám, že jsem si už smůlu vybral. Ročník 2005 nám teď odešel, takže by tým měl stát na nás starších. Trenér si zakládá na tvrdé práci; kdo dře, hraje. Já se i přes zdravotní komplikace snažím držet krok s ostatními a myslím, že se mi to daří."
Inspiraci hledá i v české stopě v Hoffenheimu, který v bundeslize obsadil sedmé místo a kvalifikoval se do Evropské ligy. Za legendu tam už berou Pavla Kadeřábka, na jaře za bundesligovou ves nastupoval i další krajní bek David Jurásek, host z Benfiky Lisabon.
"Na pár zápasech jsem se byl podívat. S Juráskem jsem se osobně nepotkal, s Kadeřábkem ano. On je držák Hoffenheimu, hraje si to svoje. Oba předváděli výborné výkony," poklonil se krajanům. Se starším z nich zašel i na večeři: "Máme stejnou agenturu (Sport Invest - pozn. aut.), dával mi nějaké rady. Prý o mě slyšel jen dobré věci a popřál mi, ať mi drží zdraví. Sympaťák."
