Co se tedy se 170 kilo vážícím Japoncem přihodilo?

Bohužel jsem udělal chybu, ke které nemělo dojít. Byli jsme na to připravení, věděli jsme s trenérem, co dělat. Že nesmím zůstat stát. Jenže to jsem udělal, nechal jsem ho vlézt do chvatu a bohužel tím, že má hmotu, kterou má, to dokáže dotáhnout do konce. 

Přitom v prvním kole s Nizozemcem i v úvodu osmifinálové bitvy proti Japonci jste vypadal dobře, držel jste se správné strategie?

Byl jsem aktivní. Ale bylo hodně těžké tu Japoncovu hmotu nějak rozhýbat a pracovat na něm. Samozřejmě nějaké suprové momenty tam byly. Snažil jsem se sundávat jeho dominantní ruku. To se dařilo dobře. Několikrát se podařilo nastoupit a vychýlit i v tom začátku. Ale přišel ten okamžik, kdy nastoupil do Uči Maty, kterou má skvělou. 

Sám jste navážil asi 113,5 kilo, to je velký váhový rozdíl. Bylo tedy cílem ho unavit?

Chtělo to ještě minutu kolem něj běhat, aby mu došly síly. Ale i on na to byl připravený a dělal všechno pro to, abych ho takhle nevysiloval. Byl nakonec prostě lepší.

U žíněnky jste vypadal, že máte nastavený svůj tunel a soustředíte se jen na výkon. Na rozdíl od ostatních judistů jste se ani nedíval, co se děje na žíněnce vedle vás, dokud zápas před vámi neskončil a nešel jste na plac. Jak jste se cítil?

Od rána moc dobře, byl jsem nastavený dobře na to nechat v každém zápase všechno. Každého soupeře porazit. Což nebývá jednoduché nastavit hlavu, ale byl jsem excelentně koncentrovaný. Měl jsem tam dravost, jen jsem prostě zaspal jeden chvat. Ale nejsem jediný, kdo takhle prohrál.

Nezanevřete na Paříž?

Měl jsem vždycky rád turnaje v Paříži. Všechny grandslamy, šampionáty, vždycky mě to tady nakoplo. Cítil jsem to úplně stejně i teď, chtěl jsem tady medaili. Nepovedlo se. 

Bude to vaše nejbolestnější porážka kariéry?

To nevím. Bude to bolet dlouho. Vím, že mi spousta lidí říkala, že nemám komu už co dokazovat, že už se povedla spousta věcí, ale měl jsem skvělou přípravu, chtěl jsem to tady ukázat. 

Je vám 33 let, za sebou už čtyři olympijské hry, k čemu se upnete teď?

Popravdě nevím, co bude dál. Všechno jsem směřoval k tomuto dni, nepřemýšlel jsem nad tím, co bude, až to bude za mnou. Rozhodně si chci odpočinout. Bylo to dlouhý. Příprava, musel jsem objezdit spoustu míst, kvalifikace byla náročná. Pojedu za rodinou na Vysočinu, tam si odpočinu a uvidíme.