Londýn (od našeho zpravodaje) - První získaný míč letošního Wimbledonu? Barbora Strýcová. První získaný set? Barbora Strýcová. První postupující do druhého kola? Ano, Barbora Strýcová.
Sedmatřicetiletá česká tenistka zahájila svůj poslední Wimbledon precizně. V prvním setu za necelou půlhodinu rozebrala Begičanku Marynu Zanevskou.
Ve druhém dějství ale musela překonat kritický moment, který jí připravil těžké minuty plné zoufalství.
Při doběhu k síti uklouzla a skácela se na osmimilimetrový pažit. Výkřik a bolestivou grimasu záhy vystřídal úsměv a všechno vypadalo v pořádku.
Postupně ale česká tenistka zjišťovala, že ji palec na noze bolí. Na nohu napadala a často se obracela do svého boxu se zoufalými pohledy.
Když začala vzápětí ztrácet gemy, ovládl ji vztek. Mlátila se raketou do bolavé nohy, opřela se o zadní hrazení kurtu číslo 5, promnula si oči. Její strach z toho, že rozlučkový Wimbledon skončí skrečí, byl zřejmý.
"Ano, bála jsem se, že to bude zlé," potvrdila Strýcová na tiskové konferenci s ani ne dvouletým synem Vincentem na klíně.
"Myslím, že mi palec vyskočil z kloubu. Půjdu na fyzio a snad to bude dobrý. Měla jsem strach, že jsem si ho úplně vyvrátila. Že něco vypadlo a zapadlo. Navíc mám v tomhle palci artrózu," vysvětlovala semifinalistka wimbledonského singlu z roku 2019, kdy v All England Clubu navíc vyhrála titul ve čtyřhře.
Ve druhém setu prohrávala už 2:5 a do svého boxu naznačovala, že zápas nebude schopná dohrát.
"To rozhýbeš," povzbudil ji s ledovým klidem Tomáš Krupa, její bývalý trenér a nynější kouč jiné české hráčky Lindy Noskové, který ji přišel na dvorec povzbudit.
Nakonec pomohlo ošetření, adrenalin i prášky proti bolesti. "Mám v sobě asi čtyři, ale moc to nepomáhá. Bolí to jako čert," ulevila si Strýcová. Navzdory bolesti měla na tváři úsměv od ucha k uchu.
Od stavu 2:5 už neztratila ani hru. Navíc vyhrála všech posledních patnáct míčků v duelu.
"Jsem strašně ráda, že jsem se zvedla. Hrála jsem pasivně, krátce a pomalu. Pak jsem ale vybojovala její servis, což mě nakoplo, a ona šla hrozně dolů," nabídla Strýcová svůj pohled.
Před zápasem byla extrémně nervózní. "Jakože fakt extrémně! Ráno jsem vstala a říkala ségře: 'Tak jako sorry, ale já nemůžu dýchat. Omdlím za chvilku.' Byla jsem hrozně moc nervní. Hodně mi na tom záleží. Je to můj poslední Wimbledon. Chci, aby to bylo hezký a dopadlo to fajn," vysvětlovala.
I když jí na žebříčku patří až 623. místo, byla proti letos paběrkující Zanevské považována za favoritku. To jí ale nohy nesvazovalo.
"Nevím, jestli se o mně v některém zápase dá říct, že jsem favoritka. Hraju hodinu denně. Nemám za sebou zápasy. Sama od sebe neočekávám, že bych měla být favoritka. Na trávě hraju líp než Zanevská, ale s tím jsem do zápasu nešla. Spíš jsem si na sebe dávala tlak: 'Vím, že můžu postoupit. A chci to!' Hrozně jsem chtěla předvést, co ve mně v tenhle moment je. Nemám natrénováno, nahrané zápasy. Ale vím, co dokážu na trávě. Moc jsem si přála, aby to vyšlo," svěřovala se někdejší světová šestnáctka.
Výsledkem mocné touhy byly slzy po závěrečném podání rukou: "Hrozně jsem řvala. Nejdřív jsem nevěděla, co mám dělat. Bylo to hrozně emotivní: Já jsem vyhrála a teď co? Pak už jsem to nevydržela a pod ručníkem jsem začala brečet. Bylo to absolutní wow."
Na Wimbledonu si zahraje druhé kolo ve dvouhře a moc se těší i na čtyřhru. Po třech letech obnoví spolupráci s Tchaj-wankou Sie Šu-wej, s níž před čtyřmi lety zažila v Londýně sladký grandslamový triumf.
"Hrozně se těším. Neskutečné, že dokázala vyhrát Roland Garros. Nejdřív tam hrát ani neměla, ale jelikož tam žije, nakonec nastoupila. Hrála s tou holkou poprvé. Neskutečný, brutální. Vůbec jsem tomu nechtěla věřit," rozplývala se nad parťačkou, která v Paříži triumfovala po boku Číňanky Wang Sin-jü.
Ani v deblu si Strýcová nedává vyšší cíle. "Nechci. Samozřejmě by bylo hrozně fajn zahrát tu dobře. Ale nehrály jsme spolu tři roky a máme za sebou teprve dva turnaje. Ona ale miluje trávu, já taky. Třeba to vyjde a chytneme slinu jako v roce 2019," dodala česká tenistka.
