Ve dvanácti letech se z Ukrajiny přestěhoval do Frýdlantu nad Ostravicí, dochodil tady školu a naučil se česky i slovensky, a tak když ho někdo poprosí o rozhovor v těchto dvou jazycích, nemá sebemenší problém.
Když se tedy bývalý 31. hráč světa přijel podívat na challenger v Bratislavě, ochotně se nechal vyzpovídat pro oficiální facebookový profil turnaje. Promluvil nejen o tenise, ale z velké části i o svých zkušenostech z probíhající války na Ukrajině.
"Vždy se mě někdo ptal, jestli vím, co udělám, když potkám Rusa. Odpovídal jsem, že nevím. Ale poté, co jsem nahlédl do Hostomelu a Buči, už nemám problém. Kdybych teď viděl ruského vojáka, nebudu mít žádné slitování," prohlásil Stachovskij.
Naráží tak na hrůzy, které objevila ukrajinská armáda v některých Rusy okupovaných městech. Na těla umučených i popravených obyvatel.
"Byli jsme tam den poté, co Rusové odešli. To se nedá ani slovy popsat, co jsme viděli. Muži to měli snazší, hned je zastřelili. Podle jedné expertízy zemřela jedna žena poté, co ji znásilnilo 60 chlapů," popsal.
Navzdory těmto masakrům je prý morálka jeho druhů ve zbrani skvělá a nikdo nepochybuje o tom, že se jim podaří Rusy porazit a vytlačit z území.
"Problém je jejich převaha. Na jeden náš tank nebo dělo připadá 15 ruských, nemluvě o munici, tam je ten poměr snad 1 ku 40. Potřebujeme pomoc západních zemí," prohlásil.
Vyzdvihl hned pomoc České republiky a Slovenska. "V prvních týdnech války nejlépe zareagovaly země, které si ruskou agresi ještě pamatují. Jenže jsou to malé země, i když s velkým srdcem. Přijde mi, že nám odevzdaly všechno, co mají. Potřebujeme pomoc velkých armád, ale ty své zásoby uvolňují pomalu," rýpl si.
Momentálně hodně cestuje a pendluje mezi rodinou, vlastním vinařstvím, tenisovým klubem a armádou. "Mám brigádu v Charkově, tak se tam vracím a snažím se jim pomoct hlavně s dodávkou materiálu, teď mám spíš takovou velitelskou pozici," dodal.
