Londýn (od našeho zvláštního zpravodaje) - Než se nadála, vedla šest 6:1 a 5:1 ve druhé sadě, měla dokonce mečbol, ale pak si ještě na pár gemů Barbora Strýcová postup do třetího kola Wimbledonu zkomplikovala. Proti Lesje Curenkové však nezazmatkovala a doservírovala k dalšímu vítězství na svém už 15. Wimbledonu v řadě.
"Na moje poměry jo. Cítila jsem se na kurtu výborně, dobře jsem se hýbala a servírovala. Do stavu 6:1, 5:1 jsem neudělala zbytečnou chybu. Měla jsem hned mečbol. Bylo jasné, že ona bude muset něco změnit. Začala do toho víc chodit a hrála trochu vabank, bylo jí to jedno. Škoda mečbolu na returnu, pak se to sešlo blbě. Ale nebylo to tak, že bych se zhoršila, do servisu jsem šla s novými míči a dobře to dopadlo," uvedla poté, co vyhrála druhý set 6:4.
Když přišla mezi české novináře, ještě jí na levé ruce prosvítala hesla, které si před zápasy píše jako taháky. "Zase jsem ho měla a zase jste ho neviděli, dneska mi pomohl moc," culila se Strýcová.
Zatímco dřív by při ztrátě tří gemů v řadě házela raketou a chrlila salvy nadávek na svou osobu, tentokrát byla po většinu času klidná.
"Já zuřím pořád a jsou dny, kdy to nedokážu ovládnout a je to silnější než já. Jsem nevrlá a na kurtu nervozní. Už to ale dokážu rozpoznat, kdy to na mě jde. Snažím se to zastavit co nejdřív. Pro mě je hrozně důležité říkat si, že vlastně o nic nejde. Že je to jenom tenis, jenom zápas, to mi hrozně pomáhá," prozradila dvaatřicetiletá tenistka.
Částečně si na to přišla sama, částečně jí k tomuto uvědomění pomohl mentální kouč Radek Ševčík. "Vídáme se málo, ale voláme si celkem často. Přes Skype nebo FaceTime. Pomáhá mi vidět tenis s nadhledem a uvědomovat si, že to je jen sport. I s různými cviky, jako s dýcháním," vysvětluje česká trojka.
Sama si říká, že je škoda, že na tohle nepřišla v mladším věku, možná by ji to posunulo i k ještě lepším výsledkům.
"Mohla jsem na tom pracovat mnohem mnohem dřív. Mohla jsem do toho dávat víc tréninku, hlava je také o tréninku. Je to jako když jdete hrát forhend cross. Asi jsem si to uvědomila pozdě, ale jsem ráda, že vůbec. Tenis mě teď učí být klidnější v normální životě," přiznala.
Jednoduché to ale z hlediska psychiky před čtvrtečním zápasem neměla, hrát měla už ve středu, ale duel se postupně kvůli dešti a dlouhým mužským bitvám odsouval, až ho organizátoři přeložili úplně.
"Celý den na ten zápas čekáte, jste v tenzi, že jste připravený, že se jdete rozhýbat. Žaludek sevřený. Nervozita, že si řeknete, tak si dejchej, ale nejde to," říká Strýcová.
Na Wimbledon má a bude mít vždy dobré vzpomínky, však už tu hraje popatnácté v řadě. "Když mi byly dva roky, tak tady děda s babičkou bydleli a vzali mě do muzea. Od té doby je to pro mě Mekka tenisu. Tenhle turnaj je nejvíc ze všech a jsem ráda, že největší výkon ze všech grandslamů jsem předvedla tady. A třeba ještě není konec," věří si.
Ve třetím kole ovšem poprvé nebude favoritkou, čeká tam na ni nasazená třináctka Němka Julie Görgesová. Proti ní hrála už neuvěřitelných třináct zápasů s bilancí 7:6. Obě se tedy dobře znají.
"Záleží, jak bude servírovat. Umí zahrát super, ale taky nic moc. Musím vyčkávat na šanci, pokud nějakou, taky mě může vyprovodit z kurtu 6:2, 6:2 a neřeknu ani slovo, protože nebudu mít šanci se dostat do své hry. Budu se snažit hrát pestře, aby neměla moc rytmus, protože to má moc ráda," ví o receptu Strýcová.
