Semifinále domácího turnaje, to se vám jen tak nepoštěstí, prožíváte euforii?
Je to hodně sladký postup. Už minule jsem tu říkala, že jsem vyhrála takhle doma po deseti letech, teď jsem v semifinále, i pro lidi je určitě super, že jsem postoupila.
Ulevilo se vám, že se vám povedl průlom na antuce?
Všichni antuku brali, že to není můj povrch, že to objedu a nepřipíšu ani bod. Jsem ráda, že jsem to tady trochu zlomila.
V čem vidíte největší progres?
Změnila jsem kondičního trenéra, pracovali jsme na jiných věcech. Myslím, že mám teď větší sílu v nohou. Na kurtu jsem asi i níž.
Začátek se vám ale vůbec nepovedl, prohrála jste set, co se stalo?
Chvíli mi trvalo si zvyknout, že je to levačka a že je všechno obráceně. Její servis mi hlavně dělal problémy, pak jsem se do toho trochu dostala. Ale levačky jsou nepřítel, mám proti nim špatnou bilanci.
Sama jste v týdnu říkala, že vaší sestře v prvním kole nepomohla pohřební atmosféra domácího publika při nepříznivém vývoji, nebála jste se v průběhu něčeho podobného?
Trochu pohřební atmosféra hrozila, ale pak jsem se do toho dostala. Naštěstí to nebylo tak hrozný, že bych hodně prohrávala, nejvíc bylo těch 1:4. Lidi nade mnou naštěstí nezlomili hůl a bylo to dobrý.
Poprvé jste hrála na centrálním dvorci, kam si vejde i tři tisíce fanoušků, to s vámi nic nedělalo?
Já jsem na lidi zvyklá, i když doma je to samozřejmě něco jiného. Spíš jsem si moc brala to, že jsem favoritka a vsugerovala jsem si, že musím vyhrát. Ona byla nepříjemná, antuka je její oblíbený povrch, porazila na ní dobré hráčky a to i tady, takže to nebylo tak, že bych měla jasně vyhrát. Jenže jsem si to dala do hlavy a nejednou to nešlo.
Pomohlo vám, že oproti soupeřce jste včera postoupila bez boje?
Taky jsem si říkala, že když to půjde do vyrovnané koncovky ve třetím, že by mohla odpadnout, ale nepřišlo mi, že by na tom byla nějak špatně. Mně rozhodně pomohlo, že jsem si odpočinula, protože ten den by byl jinak dlouhý.
