"Bojovala jsem s depresí více než deset let a v jednom bodě mě od sebevraždy dělilo jen pár vteřin. Moc mi pomohlo, že jsem svůj příběh odhalila. Najednou jsem cítila pochopení," svěřila se v minulosti Dokičová, která v roce 2017 šokovala nezasvěcené knihou nazvanou Nezničitelná.
Detailně v ní popisovala dlouholeté fyzické i psychické týrání ze strany otce a trenéra v jedné osobě Damira Dokiče. Ten chtěl mít z dcery úspěšnou profesionálku a neváhal kvůli tomu sáhnout k drastickým metodám.
"Vulgární nadávky byly každodenní rutinou, ale tou lepší variantou. Jinak mě trestal koženým páskem nebo mě silně kopal do holení špičatými botami. Měla jsem často podlitiny, někdy jsem silně krvácela," popsala už dříve Dokičová.
V tomto týdnu na svých sociálních sítích sdílela fotografii z US Open 2000, kde už nastupovala v roli obrovské senzace, přestože jí bylo teprve sedmnáct let.
Na staré fotce z New Yorku má Dokičová stopy po násilí viditelné zejména na svých holeních.
"Oteklé, pohmožděné a krvácející holeně od bití a kopání celou noc ostrými botami za to, že jsem prohrála zápas. Tyto snímky byly pořízeny o více než dva týdny později a já byla stále silně pohmožděná. Bylo mi sedmnáct let," napsala v příspěvku.
Bývalá tenistka, která příští týden oslaví čtyřicáté narozeniny, má z otcova řádění následky dodnes. Zejména na duši, ale i na těle.
"Dodnes mám z tohoto výprasku citlivé a hrbolaté holeně. Z každé rány je jizva a tyhle jsou moje. Přežila jsem, ale takové štěstí neměla nebo nebude mít každá dívka. A to je smutná realita," dodala naturalizovaná Australanka.
Fotografii zveřejnila u příležitosti svého vystoupení na akci věnované domácímu a rodinnému násilí. Jak uvedla, desítky milionů žen jsou na tom mnohem hůř, než kdy byla ona.
"Následkem domácího násilí zemře v Austrálii jedna žena týdně. Jedna ze čtyř žen zažije během života domácí násilí. Jinde na světě jsou čísla ještě horší," podotkla.
Dokičová chce o tématu mluvit neustále a vracet se i ke svým vlastním traumatům.
"Čím víc o tom nemluvíme, tím víc odvracíme zrak a necháváme ženy a dívky napospas," dodala a sdílela číslo na nonstop telefonní linku, kde se případné oběti dovolají pomoci.
Mladá rodačka z chorvatského Osijeku zazářila poprvé ve svých šestnácti letech. Prošla tehdy z kvalifikace do hlavní soutěže Wimbledonu a v ní vyřadila mimo jiné světovou jedničku Martinu Hingisovou drtivým skóre 6:2, 6:0. O rok později hrála v Londýně dokonce semifinále.
Přes velké úspěchy se však neustále stávala terčem fyzických i psychických trestů otce.
"Měla to být moje zářná chvíle, ale nebyla. Po utkání mi otec řekl, že jsem ostudná a trapná. A nepustil mě do hotelu," zavzpomínala tenistka v knize na chvíle po životním Wimbledonu.
Mladá hráčka musela zůstat v areálu, ležela tam na gauči, ale našly ji uklízečky a zavolaly ostrahu. Dokičová musela jít hledat místo k přespání. Bez peněz, bez ničeho.
Rok 2000 obecně nezastihl jejího otce v dobrém rozmaru.
Po brzkém vyřazení z kanadského Maurier Open zmlátil dceru tak, že ztratila vědomí. Na Australian Open měl fyzický konflikt s kameramanem, v Londýně se omotal vlajkou s rasistickým podtextem, sprostě urážel diváky, jednomu z novinářů rozbil telefon a z turnaje byl vyloučen. V New Yorku zase ztropil scénu s obsluhou restaurace, když se mu nelíbila jeho porce lososa. Výsledkem byl zákaz vstupu na turnaje okruhu WTA na šest měsíců.
Dokičová s otcem brzy ukončila veškerý kontakt. Nějakou dobu mu posílala peníze, dokonce se snažila usmířit, ale marně. Dokič nikdy nepřiznal, že by cokoli udělal špatně. V roce 2008 ho odsoudili k patnácti měsícům vězení: ohrožoval granátem australského vyslance v Srbsku.
