Něco takového ještě nikdo nedokázal. Medveděv je prvním tenistou v dějinách, který na závěrečném turnaji pro osm nejlepších mužů dokázal porazit světovou jedničku, dvojku i trojku.
Novak Djokovič, Rafael Nadal i Dominic Thiem se tentokrát museli sklonit před uměním moskevského rodáka.
Toho, který neslaví. Toho, který umí každou chvíli přepnout a chovat se jako absolutní blázen. Toho, který pobaví v každém svém zápase. A také toho, který má v rukávu takové tenisové triky a taktické varianty, jimiž dokáže zkazit náladu i těm největším hvězdám.
Medveděv je originál v tom nejlepším smyslu slova. Neřízená střela, která našla směr. Někdy bezmocně vláčen uragánem negativních emocí, někdy překypující až buddhistickým klidem.
Člověk dvou tváří, neustále na kurtu krotící svou temnou stranu. Úspěšně.
Ve vzpomínkách na své první setkání se svým finálovým soupeřem Thiemem to Medveděv v Londýně znovu připomněl.
Utkali se v Umagu před deseti lety, Medveděvovi bylo čtrnáct a od zkušenějšího rakouského soupeře dostal pořádnou nakládačku. "Měl jsem tehdy šílený přístup, asi tak desetkrát horší než teď. Dominic mi po zápase řekl, že můžu mít skvělou budoucnost, ale musím být klidnější. Měl pravdu, byl jsem šílenec," smál se Medveděv vzpomínce.
Ozvěny jeho přirozeně divoké povahy probleskují pravidelně dodnes. Vždyť loňské US Open máme všichni ještě v živé paměti. Během prvních třech kol nasbíral Medveděv v New Yorku čtyři pokuty v celkové výši 19 tisíc dolarů.
Sprostě nadával, ničil rakety, prudce vytrhnul ručník podavači, na diváky vztyčil prostředníček a jejich ohlušující pískot a bučení nasával s roztaženýma rukama a zavřenýma očima jako klaun. V rozhovorech na kurtu provokoval tím, že fanouškům děkoval za negativní energii, která ho prý dovede až ke grandslamovému titulu.
Málem se tak stalo. Medveděv dostal ve finále do pěti setů Rafaela Nadala a i publikum nakonec vřele ocenilo jeho tenisové umění a vlastně i neotřelou jinakost.
Právě v New Yorku se tehdy z psychicky náročné kontroverze zrodilo jedno z jeho poznávacích znamení: žádné oslavy. "Líbí se mi to, budu to dělat i dál. Je to moje značka," vyprávěl, když i v prázdné O2 aréně po finálové výhře s ledovým klidem a jen lehkým úšklebkem na tváři přišel k síti přijmout od Thiema gratulaci.
V letošní neúplné sezoně se Rus překvapivě trápil, první finále si zahrál až na poslední chvíli na halovém Masters v Paříži. Právě tam ale najel na vlnu, která mu zajistila životní úspěch. Jeho série se na konci sezony zastavila na deseti výhrách v řadě.
"Úroveň mé hry, hlavně v posledních dvou zápasech, byla neskutečná. Věděl jsem, že hraji dobře, ale nevěřil bych, kdyby mi někdo před turnajem řekl, že budu mít titul," přiznal jako vždycky upřímný tenista.
Po semifinále, v němž brilantně otočil duel s výborným Nadalem, pobavil svou nešikovností při snaze dát si do ucha mikrofon. I schopností udělat si ze sebe legraci, když vtipné video sám nasdílel na Twitter.
🤦♂️🤦♂️🤦♂️🤦♂️ https://t.co/gB5JEQRDFf
— Daniil Medvedev (@DaniilMedwed) November 21, 2020
Osobnost typu Medveděva je zkrátka oživením na všech frontách. Budoucnost tenisu je s ním vzrušující a plná otazníků.
Co zase vyvede? Udrží nervy na uzdě? Udrží výkonnost? Kdy zdvihne nad hlavu grandslamovou trofej? Stane se noční můrou legend?
"Snad tady my mladší taky budeme dlouho jako oni, snad budeme také motivovat další. Ale není snadné vydržet na vysoké úrovni, i když oni to zvládli dvě tři generace," přiznal Medveděv, že i on vzhlížel k Federerovi, Nadalovi a Djokovičovi.
Teď může výrazně promluvit do závěrečné části jejich bitvy o rekordy.
"Hodně si teď věřím. Výhra na Turnaji mistrů ukazuje, čeho jsem schopen, když se cítím dobře fyzicky i psychicky. Do grandslamů je to velké povzbuzení," potvrdil ruský krotitel ty nejvyšší ambice.
