Dá se souhlasit s tím, že se v Madridu nakonec událo poměrně zajímavé tenisové klání s mnoha dramatickými situacemi, napínavými duely i patřičnými emocemi.
Však si taky Piqué pochvaloval: "Nový rok, stejná duše. Takové bylo naše motto. A to se povedlo. Hráči brečeli po porážce, třeba Srbové, anebo úžasně slavili, například Kanaďané, kteří poprvé prošli do finále. Davis Cup opět nabídl unikátní emoce."
Není sporu, že je teď o něco snazší nad revoluční změnou tradiční týmové soutěže mávnout rukou. S tím, že peníze prostě vládnou a určují pravidla.
Přijmout to, smířit se a nechat hvězdného fotbalistu Barcelony, majitele investiční skupiny Kosmos, ať si ve spolupráci s ITF zásadně mění jednu z historicky nejúžasnějších sportovních tradic, jak se mu zlíbí.
Jenže pokud se člověk nenechá ošálit povrchními dojmy a optimistickými čísly, které sám pyšný a těžkého balvanu na srdci zbavený Piqué po skončení turnaje chrlí, zjistí, na jak vratkých nohách Davis Cup vlastně balancuje.
A kolik podivných, absurdních a někdy až dehonestujících záležitostí s sebou přináší.
"Měli jsme tady víc než 650 novinářů z 25 různých zemí. Soutěž sledovali lidé ve 121 státech. Zápasy přímo v Madridu navštívilo víc než 130 tisíc diváků. Jsou to neuvěřitelná čísla," chválí akci dvaatřicetiletý stoper.
Ovšem navzdory jeho spokojenému úsměvu lze namítnout následující: první ročník nového formátu Davis Cup zachránil ze spárů zničující kritiky někdo úplně jiný. Rafael Nadal.
To kvůli němu mířily na zápasy Španělů davy fanoušků, všechny duely domácího týmu byly vyprodané, zatímco z ostatních zápasů ani jeden. Světová jednička se příznivcům odměnila, vyhrála všech svých osm utkání.
Devatenáctinásobný grandslamový šampion byl hlavní hvězdou, velkým tahákem a nakonec i zaslouženým neporaženým šampionem.
Piquému tedy na jedničku vyšla stanovená taktika. Takhle nějak to totiž mělo dopadnout podle ideálního bodového scénáře: Madrid, Nadal a slavný triumf Španělů. Těžko si ale představit, jak by atmosféra závěrečných bojů vypadala, kdyby do nich Španělé nepostoupili.
Mnohé v tomto směru naznačila skupinová fáze. Na zápasech ostatních týmů bylo často divácké zázemí tristní, cestu do hlediště si několikrát našlo jen pár desítek nadšenců. A fotky poloprázdných tribun letěly do světa i během prvního čtvrtfinále. Nebýt asi dvou stovek kanadských fanoušků, šlo by o neuvěřitelnou ostudu:
@3gerardpique If not for 200 amazing Canadian fans, the first quarterfinal of the #daviscup would be non-existent pic.twitter.com/UbUfVPfzAt
— BetPreview (@bet_preview) November 21, 2019
Pořadatelé byli také na štíru s plánováním. Duely končící ve dvě nebo i ve čtyři hodiny ráno působily vskutku podivně. Opravdu nebylo možné pravděpodobné trvání hracího dne lépe odhadnout?
Stěžoval si i samotný Nadal, tedy ten, kdo měl Piquému nejvíce krýt záda.
Kritiky se dočkal také herní systém. Když si Kanaďané zajistili postup ze skupiny, vzdali závěrečnou čtyřhru a darovali výhru 6:0, 6:0 americkým soupeřům. V situaci, kdy se o postup do čtvrtfinále nepřímo perou nejlepší týmy ze druhých míst tabulek, šlo o útok na regulérnost celého Davis Cupu, což správně reklamoval třeba Novak Djokovič.
I tady měl Piqué nakonec štěstí. Američané i přes tuto výhodu do play off neprošli. Stačí si ale představit skandál, který by nastal v opačném případě nebo v extrémní variantě, kdy by reprezentanti USA nakonec třeba celý podnik vyhráli.
Kritiku logicky vyvolávají i zápasy na dva vítězné sety a nebylo by na škodu zamyslet se nad tím, zda by aspoň finálový boj o slavnou salátovou mísu neměl být rozšířen - ať už co se počtu zápasů nebo alespoň počtu setů týče.
Španělům stačilo ve finále proti Kanadě odehrát čtyři sety k jistotě titulu, což by ještě loni dost možná nestačilo ani na výhru v první dvouhře celého víkendu. Tenhle nepoměr bil do očí. S nedávnou minulostí protkanou epickými pětizápasovými dramaty plnými pětisetových bitev se něco takového při vší úctě srovnávat nedá.
Tyto jednotlivosti Davisův pohár shazují, vážně narušují jeho důstojnost.
Je možné bavit se o atraktivitě, o tom, že Davis Cup nabídl poměrně dost skvělých momentů a vyrovnaných klání, do kterých hráči dávali 100 procent energie. Jenže na druhé straně zůstává v ústech pachuť z jasné dehonestace celého daviscupového titulu. Španělům byl turnaj ušit na míru, aniž by si to něčím zasloužili. Příští ročník odehrají opět doma, v očích soupeřů tak získávají velkou výhodu.
Už jen tenhle fakt Davis Cup mění na úplně jinou soutěž.
A bude hůř. Za pár týdnů vstoupí na scénu jeho přímá konkurence, v lednu je na programu první ročník ATP Cupu, za který hráči dostanou body do světového žebříčku.
Co se stane po něm, přináší velké otazníky. Drtivá většina hráčů výhledově nebude chtít na obě týmové akce a cíl nositelů revoluce, tedy dostat na Davis Cup všechny největší hvězdy, se účinkem mine ještě víc.
Piquému je jasné, že se musí dohodnout s ATP a jednat o spojení obou soutěží v jednu. Jinak v dlouhodobém horizontu nemá šanci uspět. Španěl si věří, zároveň si ale dělá mocného nepřítele. Do budoucna totiž navrhuje zářijový termín dvoutýdenního Davis Cupu.
Ten, který má pro svůj byť exhibiční, ale zatím naprosto strhující Laver Cup vyhrazený Roger Federer.
