Štrasburk – Od základní čáry drtila soupeřky pověstným jednoručným bekhendem a na síti byla neprůstřelná. Tak utkvěla v paměti tenisových fanoušků bývalá světová jednička Amélie Mauresmová. Cestu na vrchol ale nynější kapitánka francouzského fedcupového týmu neměla jednoduchou. Musela bojovat s předsudky kvůli své sexuální orientaci i mužně vypadající muskulatuře. Zbořila ale všechny bariéry, trénovala dokonce současnou mužskou světovou jedničku a lesbické přítelkyni porodila syna.
Rodilá Pařížanka měla od začátku našlápnuto k velké kariéře, už v 17 letech ovládla juniorku French Open a Wimbledonu. O tři roky později si hned zahrála finále dospělého Australian Open. Platila za jeden z nejslibnějších talentů, který se v té době na okruhu pohyboval.
A právě v Melbourne učinila prohlášení, které jí změnilo dosavadní život. Tedy prohlášení, ona to spíš byla spontánní odpověď na nevinnou novinářovu otázku, který se zeptal na její spokojenost v životě mimo kurt. A ona přiznala, že jí v Austrálii dělá společnost její o 12 let starší přítelkyně ze St.Tropez a že je tedy lesbička.
"Já v tom tehdy neviděla nic divného. Netušila jsem, jak velká story se kolem toho rozpoutá. Ale nechtěla jsem se celou kariéru schovávat za fiktivního přítele a točit se kolem spekulací. Jen jsem měla volit lepší způsob, jak to oznámit," přiznala po letech Mauresmová.
Její slova opravdu vyvolala mediální ohlas, který ještě přiživily ostatní hráčky. Když Francouzka v semifinále Australian Open vyřadila americkou jedničku Lindsey Davenportovou, ta po zápase řekla, že měla občas pocit, že hraje proti muži.
Tehdy teprve osmnáctiletá Martina Hingisová posunula hranici ještě dál. "Je tady s přítelkyní, je to poloviční muž," utrousila v němčině na tiskové konferenci. Zatímco Američanka se poté omluvila s tím, že narážela pouze na herní styl Mauresmové, Švýcarka se zase vytáčela, že to tak nemyslela a jednalo se o nadsázku.
Těsně před velkým finále v Melbourne Parku se to tak v novinách hemžilo těmito výroky a rozbory orientace francouzské dívky. Ona pak možná i proto neunesla tíhu okamžiku a boj o grandslamový titul, shodou okolností právě proti Hingisové, nezvládla.
Přiznání lesbického vztahu nikdy nelitovala
"Nikdy jsem toho přiznání ale nelitovala. Znala jsem spoustu tenistek, které svou orientaci raději tajily, já to tak nechtěla," vysvětlila Francouzka, jejíž odvahu v tomto směru posléze ocenila i tenisová legenda Martina Navrátilová.
Úšklebkům nad svou svalnatou postavou se ale nevyhnula po celou kariéru. Když ji někdo zrovna nepřirovnával k muži, tak zase spekuloval o tom, zda neužívá steroidy.
Navzdory tomu stoupala žebříčkem a usadila se v první desítce. Občas ji přibrzdilo zranění, ale v roce 2004 poprvé dosáhla na post světové jedničky. Navíc si přivezla olympijské stříbro z Atén. Nejúžasnější sezonu ale prožila o dva roky později, kdy vyhrála Australian Open a Wimbledon.
Kariéru ukončila v roce 2009, ale dlouho daleko od vůně tenisových míčků nezůstala. Téměř okamžitě se vrhla na trenérskou dráhu. Chvíli vedla Francouze Michaëla Llodru, poté byla součástí týmu Viktorie Azarenkové nebo Marion Bartoliové.
Murray: I žena může být špičkovou trenérkou
Největší rozruch ale způsobilo angažmá po boku Brita Andyho Murrayho. Stala se v podstatě první ženou, která kdy trénovala opravdu top hráče světa. A jejich spolupráce nebyla marná. Tenista ze Skotska si hned brzy zahrál finále Australian Open.
"Mnoho lidí mě kritizovalo za to, že jsem Amélii Mauresmovou angažoval. Ale myslím si, že jsme tady v Melbourne potvrdili, že i žena může být špičkovou trenérkou," prohlásil tehdy Murray.
Jenže to hlavní, po čem Murray prahl, tedy grandslamové tituly a první místo v žebříčku, nepřicházelo. Letos v květnu se tak jejich cesty rozešly. "Už to nefungovalo, neměla jsem mu co dát," vysvětlovala to Mauresmová.
Trápit ji to ale nemuselo, našla tak víc času na rodinu. V srpnu loňského roku se jí narodil syn, kterého teď s partnerkou vychovávají. Navíc jsou tu povinnosti s fedcupovým týmem, ve kterém už je čtvrtým rokem nehrající kapitánkou. A nyní má před sebou další velkou výzvu, přehrát tři ročníky neporažený výběr Petra Pály.
