Sedmnáctiletý Jan Kumstát byl pár míčků od toho, aby vyhrál juniorský Australian Open, přitom do Melbourne letěl spíš nasát grandslamovou atmosféru než s nějakými ambicemi. Nebyl to v roce 2006 v New Yorku i váš případ?
Měli jsme to podobně, ale pro Kumyho to byl první grandslam, zatímco pro mě tenkrát ten poslední. Tehdy jsem si to tam jel hlavně užít, protože miluju New York. Samozřejmě, že jsem i tak chtěl uhrát co nejlepší výsledek, ale určitě tam byli větší favorité na vítězství, já tam jel s uvolněnou hlavou. Kumy si to šel spíš obkoukat a udělal výborný výsledek.
Viděl jste nějaký jeho zápas, co na něj říkáte?
Sledoval jsem výsledky a pak jsem koukal na finále od půlky druhého setu. Škoda toho jednoho gemu, kdy byl blízko vítězství, ale soupeř pak výborně doservíroval. Kumy má v tenise něco ze stylu Tomáše Berdycha, Jirky Lehečky, teď i Kuby Menšíka. Výborně servíruje, má útočné pojetí. To se teď nosí. Má dobrou hlavu, je flegmatik, klidný typ tenisty. Snad na ty výkony naváže.
Jeho trenér Jan Mašík přiznal, že se teď nepoženou na seniorské turnaje, že pořád potřebuje zesílit. Je to podle vás správná cesta, tolik se nehrnout do dospělého tenisu, neuspěchat to?
Přijde mi, že čeští tenisté dospívají trochu později. Berďa nebo Menša jsou oproti tomu podle mě výjimky. Znám moc dobře Kumyho trenéra a ten jistě ví, co dělá. Byl to teprve první grandslam, takže nějaké může ještě odehrát a sem tam zařadit zápasy na úrovni Futures, kam může dostávat volné karty díky juniorskému rankingu.
Posledním českým finalistou na juniorském grandslamu byl právě Jakub Menšík, který už klepe na brány první stovky. Věříte, že právě on prostřelí do úplné špičky?
Menšu pozoruju od jeho útlého věku, jsme totiž sousedi přes ulici. Často jsem ho v Prostějově potkával nejen na kurtu, ale i na ulici. Má skvělé výsledky, jde rychlou cestou, na konci sezony může být podle mě klidně do 50. místa. Skvěle servíruje, hraje agresivně, ve svém věku má už skvělou hlavu, z ničeho si nic moc nedělá. A co se mi na něm líbí, tím, že ho znám i osobně mimo kurt, je takový zdravě sebevědomý, což je důležité. Kdyby se mě už před pár lety někdo zeptal, kdo z mladých má šanci se prosadit, jmenoval bych právě jeho.
A jaký je soused? Rád hraje na bicí, neruší vás?
Ne, to vážně ne. Popravdě jsem si o tom jeho koníčku přečetl až nedávno. My jsme spíš měli takový rituál, že jsme se potkali na ulici vždycky ve čtvrtek, když se vyvážely popelnice.
Vy jste měl blízko i k Jiřímu Veselému, který v Austrálii juniorku dokonce vyhrál. Dotáhl to na 35. místo žebříčku, ale teď se marně snaží dostat zpátky. Spousta expertů řeší, jestli je to jeho smůlou, zdravím, potížemi s váhou nebo vnitřním uspokojením. Co myslíte vy?
Spolupracovali jsme spolu přes dva roky, několik let byl v první stovce, má dva skalpy Novaka Djokoviče, takže to rozhodně je výborný hráč. Asi se od něj čekalo, že to bude hráč první desítky, nebo nový Berďa. Ale čím to, že se mu to nepovedlo, je hrozně těžké hodnotit. Měl problémy se zdravím, jak kvůli své výšce, tak kvůli vrozené vadě nohy. Já mu pořád fandím, i když jsme pak některé věci viděli jinak. Ale pořád jsme v kontaktu a věřím, že ještě může hrát dobrý tenis. Záleží, jak bude držet tělo.
Prosadit se do špičky se zatím nepodařilo ani Jonáši Forejtkovi, poslednímu českému vítězi juniorky, vašemu následovníkovi na US Open. Není ten tlak na nové Berdychy a Štěpánky až moc velký?
Je pravda, že u nás je hned každý "nový Berdych". Když je někdo nadějný junior, očekávají se od něj velké výsledky. Promlouvá do toho spousta faktorů, proč to nejde. Vím to sám podle sebe, může to být kombinace psychiky, zdraví, někdy i peněz.
Ano, to jste vyprávěl v našem rozhovoru z roku 2019, že se toho u vás sešlo víc, a proto jste neprorazil vzhůru. Pravdou je, že ani nikdo ze soupeřů, které jste porazil na juniorském US Open 2006, to nedotáhl do první stovky…
Tlak je všude stejný, ve všech zemích. Je individuální, jak se s tím kdo popere sám v sobě. Na jedné straně máte Jonáše, který se s tím potýká, na druhé Menšu, který úplně hladce proplouvá.
Když k tomu přičteme výsledky Tomáše Macháče nebo Jiřího Lehečky - nabýváte dojmu, že český mužský tenis bude ve světové konkurenci brzy zase vysoko?
Určitě. Český mužský tenis se zvedá. Tomáš i Jirka předvádí parádní výkony. Já bych pochválil i další kluky, Vítek Kopřiva je těsně za stovkou a v Austrálii uhrál pět setů s Kordou, Adam Pavlásek se ukazuje jako výborný deblista a může být ještě výš. Jen ať je jich ve stovce co nejvíc a zase je český daviscupový tým tam, kde byl za dob Tomáše Berdycha a Radka Štěpánka.
A jak to máte momentálně s trénováním vy, pomáháte nějaké nové mladé naději?
Tím, že se mi v březnu minulého roku narodila dcera, tak jsem nechtěl moc cestovat. Domluvil jsem se s rodiči mladého tenisty Honzy Jermáře, který momentálně dokončuje univerzitu a také potřebuje být doma. Tak s ním trénuju a zatím to funguje skvěle.
