Nebyla obyčejné dítě. Sport dělala, protože ji bavil. Rodačka z Varšavy nikdy nesnila o tom, že se stane světovou hvězdou a ovládne tenisový trůn.
"Měla jsem to jinak. Celou noc jsem snila o tom, že se jednou budu dobře cítit ve společnosti. Mluvení s lidmi pro mě byla opravdová výzva, do nějakých 18 let jsem se jen s obtížemi někomu podívala do očí," přiznala v otevřené zpovědi pro Players Tribune Šwiateková.
Na kurtu přitom vynikala. Měla pevné sportovní základy od tatínka, který byl olympijským veslařem. Ten ji vedl k profesionalitě na kurtu i mimo něj. Ale v sociální interakci měla dlouho mezery a paradoxně se na tom nejspíš podepsal právě tatínek.
"V mých deseti mě to často táhlo někam na hřiště, do kolektivu hrát fotbal, prohánět se s ostatními. Ale on na mě vždycky zakřičel, ať mažu na tenisový trénink. Myslel to dobře, věřil, že to někam dotáhnu," nemá to svému otci za zlé.
Kvůli tomu, že se soustředila na individuální sport, měla problém vést konverzaci s někým cizím nebo ve společnosti, kde by bylo víc lidí.
"Když jsem se dostala do takové situace, měla jsem najednou v hlavě prázdno. Bylo běžné, že jsem mluvila jen jednoslovně," vzpomíná trojnásobná grandslamová šampionka.
Přitom se jí na kurtech dařilo už v juniorském věku. Ovládla dívčí dvouhru na Wimbledonu a čtyřhru na French Open, přesto sebevědomím zrovna nepřekypovala.
"Bude to tím, že jsem Polka, být Američankou, asi si od mládí věřím mnohem víc. V Polsku to ale zase tolik tenistů daleko nedotáhlo, sport v zemi nemá takovou podporu, chybějí peníze. Jedinou výjimkou je Agnieszka Radwaňská," líčí Šwiateková.
Když ale poprvé vyhrála French Open, myslela si, že se to stalo omylem, že to bylo dílem náhody. Když přidala v Paříži další trofej a ovládla i US Open, konečně uvěřila, že v ní dřímá něco výjimečného.
"Viděla jsem, že to není jen o antuce, že dokážu vyhrát něco velkého i na tvrdém povrchu. Začala jsem uvnitř sebe konečně trochu žít," vysvětlila.
Upevnila si pozici světové jedničky a pochopila, že když se osmělí a nebude se na veřejnosti bát, může svou slávou pomoct dobrým věcem.
"Chci mluvit o problémech v Polsku, chci, aby v naší zemi byli lidé hrdí. Chci otvírat témata o duševním zdraví, aby lidé věděli, že chodit na terapii není nic špatného," dodala.
Šwiateková loni věnovala své prize money z finálové účasti na turnaji v Ostravě polským neziskovým organizacím, které se věnují tématu duševního zdraví.
