Praha - Nebýt suverénního triumfu Petry Kvitové, možná by se na Wimbledon 2014 vzpomínalo hlavně kvůli ní. Česká tenistka Tereza Smitková na travnatém grandslamu před třemi lety došla do senzačního osmifinále, ačkoli na žebříčku svítila na 174. místě. Rázem se pak devatenáctiletý objev vyhoupl do špičky a přiblížil se první padesátce.
Dlouho však mezi elitou nevydržela. Hrála hlavní soutěže větších turnajů, ale často končila hned v prvním kole. Než se nadála, byla rodačka z Hradce Králové zpátky ve druhé stovce a musela znovu objíždět podniky ITF.
"Musím pracovat, tréninky nejsou špatný, sparingy taky ne, nedaří se mi to ale přesunout do zápasu, jsem v nich svázaná," přiznala deníku Aktuálně.cz.
Na wimbledonský úspěch ráda vzpomíná, byl to zvrat v životě i v kariéře, místo kvalifikací hrála rovnou úvodní kola grandslamů, zahrála si ve Fed Cupu a připsala si v něm cenný bod, který pak pomohl Češkám k celkovému triumfu. Jenže přišla série mizerných výsledků a postupný propad.
"Nějak se mi to sešlo, měla jsem víc zranění po sobě a i přesto jsem zkoušela hrát, což byla asi ta zásadní chyba. V trénincích jsem nemohla pracovat tak, jak bych měla, a pak se to přeneslo do hry v utkáních," uvádí důvody překvapivého sešupu nyní dvaadvacetiletá tenistka.
Její wimbledonská jízda byla přitom úžasná, z kvalifikace vyhrála šest zápasů za sebou, hrála agresivně. Ve třetím kole proti Srbce Jovanovské se při nepříznivém vývoji rozplakala, ale stejně se prodrala mezi posledních šestnáct hráček a za odměnu si dala duel proti krajance Lucii Šafářové.
"Nepodařilo se mi ve špičce usadit tak, jako se to někomu povede. Nechci nikoho hanit, ale jsou hráčky, co nehrají tak dobrý tenis, ale občas něco trefí, na pár turnajích mají štěstí a udrží se tam. To já moc neměla, ale nechci se na to vymlouvat, prostě musím zabrat," dodává s lehkým úsměvem na tváři Smitková.
Díky úspěchu v All England Clubu ví, že má limity vysoko a nemusí propadat beznaději, i když nyní momentálně objíždí turnaje bez trenéra a krčí se ve druhé stovce.
"Je to důkaz, že na té úrovni můžu hrát. Ráda bych se tam zase dostala. Hru na to mám, musím zapracovat na hlavě, abych přenesla věci z tréninku do zápasu. Je to pěkná vzpomínka, ale nerada bych zůstala jen u ní," říká hráčka s maximem 57. příčky na okruhu
"Žebříčkové cíle si nedávám"
Nyní se potácí kolem 170. místa a na antukovém turnaji J&T Banka Prague to o víkendu příliš nevylepšila, po matném výkonu vypadla ve druhém kole kvalifikace s Ruskou Nataljou Vichljancevovou.
"Nehrála jsem optimální tenis, neservírovala jsem, dostávala jsem se pod tlak, soupeřka hrála dobře, hned útočila. Jí to tam padalo a mně se s ní nehrálo dobře. Hůř se mi četla její hra. Já jak si nepomůžu servisem, tak mi hned chybí agresivita, to je základ mé hry," zhodnotila zápas.
Loni v pražské Stromovce vyhrála kvalifikaci a prošla do prvního kola, obhajoba se jí tak nepovedla. Na body ale příliš nekouká, není typem hráčky, která by si předem dávala žebříčkové cíle.
"To nedělám. Ráda bych se vrátila, kde jsem byla, jdu si za tím, ale nerada na sebe vytvářím extra tlak. Teď pojedu na menší pětadvacítkový turnaj do Maďarska a pak už je kvalifikace Rolland Garros, tak uvidíme, jak to půjde," přemýšlí už raději dopředu.
