Zkuste popsat, co se s vaší tělesnou schránkou přihodilo, že vás na půl roku vyřadila ze hry?
Únava materiálu. (smích) Celou kariéru jsem měl založenou na velkých objemech tréninku bez odpočinku. Hodin tenisu bylo tak moc, že se zranění ozvalo. Pak už jsem si natrhl i kyčelní pouzdro, což začaly kompenzovat jiné svaly. Z toho mě začala bolet záda. Sněhová koule se nabalovala, kupilo se to a už to nešlo dál.
Jaké to je vyskočit z tenisového kolotoče na tak dlouhou dobu?
Samozřejmě je to změna, než když člověk chodí dennodenně na kurty a trénuje od rána do večera. Dělal jsem to takhle dost dlouho a každá taková změna je vítaná. Je potřeba si odpočinout i po psychické stránce. Dostal jsem se do stavu, kdy s tím bylo nutné něco dělat, a proto vzniklo mé rozhodnutí, že ukončím sezonu dřív a dám se do pořádku.
Co vám všechno zdraví dovolí provozovat?
Můžu toho dělat míň, ale třeba jezdit na kole ano. Když si vyjedu, urazím i padesát kilometrů. Což je lepší, než kdybych měl nařízená jen nějaká rehabilitační cvičení. Těmi trávím tak hodinu až hodinu a půl denně. Tenisový život je jinak hrozně nabitý a jednostranný, takže je to teď zvláštní. Najednou mluvím o normálních věcech, o tom, že mám čas na kamarády, na rodinu a takové ty věci mimo kurty.
Neříkal jste si během té doby, že už návrat na kurty nemáte zapotřebí a skončíte úplně?
Ta myšlenka se mi honila hlavou v začátku. Nebavilo mě to. Nebyl jsem zdravotně fit, pár dní to bylo dobré, pak jsem se zase trápil. V tu dobu byly dvě varianty. Buď jsem to mohl zkoušet natahovat déle a hrát, ale to by vážně hrozilo, že se jednou probudím a řeknu si, že už ani nechci zkoušet, jestli to ještě někdy bude dobrý. Nebo to rozseknout, říct, že to teď hodíme na stranu, udělám všechno pro to, abych byl někdy fit, a pak se do toho můžu zpátky vrátit. Jsem rád, že jsem to rozhodnutí udělal, k ničemu by nevedlo to nějak protahovat. Byť to nebylo jednoduché se takhle rozhodnout těsně před Wimbledonem.
A co vás zlomilo?
Když jsem prohrál s Benneteauem v Queensu. To byl vrchol. Řekl jsem si: Ne. Jestli bych měl takhle pokračovat, to radši zavřít, odevzdat, prodat rakety. Dát si pauzu bylo dobré rozhodnutí, pomáhá mi to.
Lepší se tedy váš stav?
Vývoj to má. Dělám spoustu rehabilitačního cvičení. Jednou jsem si byl i zahrát tenis a to s posvěcením doktorů. Bylo to čistě jen tak, abych ho nezapomněl. Měl jsem na kurtu pořád pocit, jako bych hrál každý druhý den. Bylo to fajn, ale ne tak, abych se hned vrátil do tréninku. S hraním bych to viděl na konec října, začátek listopadu, nemůžu do toho vletět úplně hned. Vyžaduje to speciální přípravu po kondiční stránce.
Ale chuť do tenisu se vám tedy vrátila…
Ta tam je. Dva a půl měsíce jsem neměl raketu v ruce a hrát jsem šel na půl hodiny. Měl jsem z toho hodně dobrý pocit. Přikládám to ale i tomu, že jsem si odpočinul hlavou. Měl jsem takovou tu chuť si to vyzkoušet. Bylo to něco jiného než na turnajích.
Jak to tedy vidíte s návratem do tenisového kolotoče?
Nebude tak jasně dané jako v letech před tím, kdy jsem přesně věděl, že příští týden jedu tam a tam. Tentokrát si to nechávám víc otevřené, ideální plán, jak bych si to sám představoval, mám. Nejraději bych začal objíždět turnaje před Australian Open. Už jsem to měl v hlavě postavené i tak, že bych ještě odehrál i něco ke konci roku, ale teď vím, že už se k tomu nedostanu. Nechci se vracet jen proto, že musím odehrát nějaký turnaj. Cíl je jasný, být zdravý, abych mohl bojovat na kurtu se soupeřem a ne sám se sebou. Poslední dobou už mě to moc nebavilo a nenaplňovalo. Člověk si spoustu věcí urovná v hlavě.
A z návratu mezi mladé hráče obavy nemáte?
Pokud budu zdravý, tak do toho tu chuť zase budu mít a půjdu s kůží na trh. Nechtěl bych jít hrát s tím, že nepřináším tomu tenisu všechno. Nemám teď strach z toho, že se mi nebude dařit. Jsem samozřejmě v pozici, že nedokážu říct, jak na tom budu herně, i když budu fit. Neznamená to, že hned na první turnaj pojedu vyhrát. Ale čistá radost z toho sportu mi může přinést nějaký výsledek.
Davis Cup? Na ten teď nemyslím
Umíte si momentálně představit, že už byste odešel do tenisového důchodu?
Myslím, že jo. Je to asi dané tím, kde se v kariéře nacházím Ve třiadvaceti by to bylo jiné půl roku nehrát a přemýšlet o budoucnosti. Nemyslím si, že bych měl velký problém s tím, že bych se nudil, až bych skončil.
Vynechal jste dva grandslamy po sobě. Svrběla vás ruka, nebo jste si je užil jako divák?
Semifinále a finále Wimbledonu jsem tak nějak zahlédl, ale zpočátku jsem tenis nesledoval vůbec. Nechybělo mi to. Výsledky jsem sice ráno kontroloval, ale jinak ne. Moc překvapivého se tam nestalo. I když Djokovičovi jsem už moc nevěřil, jeho návrat je úctyhodný. To je na tenise moc hezký. Každý rok napíše nějakou takovou novou story. Ať už jde o Federera, Nadala, nebo teď Novaka. Hezky se to skládá. Moc lepších kluků tady nebylo. Měl jsem štěstí, že jsem s nimi hrál a každého z nich alespoň jednou porazil.
A co návrat do Davis Cupu, ten by vás nelákal?
Jedna věc je nějaké moje rozhodnutí, že v něm končím. Přidala se k tomu změna formátu, se kterou se neztotožňuji. Možná bych se rozmýšlel, kdyby to pro mě byl první týden v roce a ty zápasy bych potřeboval. Když to bude po tom, kdy už budu hrát turnaje, tak určitě ne. Otázka taky je, jestli bych byl týmu něco platný. Rozhodně to není téma, na které bych se teď upínal, nějak na něj myslel.
