Druhý den olympijských her jste otvírala centrální kurt před Rafaelem Nadalem. Vnímáte, že po wimbledonském triumfu se zvýšila vaše hodnota v tenisovém světě a že se od vás i víc očekává?

Teď vnímám hlavně hlad, naposledy jsem snídala. Ne, popravdě žádný tlak necítím. Spíš je výzva udělat změnu z trávy na antuku. Po Wimbledonu jsem toho moc neodehrála, moc jsme toho nenatrénovali, takže tak jako jedu. A hrát tady hned první zápas na kurtu Philippea Chatriera, ještě s antukářkou… Není to úplně to, co jsem si představovala, ale mám radost. Na tom kurtu hraju ráda a jsem ráda, že si mě vybrali, abych na centru hrála. Nakonec bych nechtěla hrát jinde.

Pro vás to byla i první výhra v Paříži od vašeho triumfu v roce 2021, ale, jak sama říkáte, nejlehčí soupeřku vám los zrovna nepřisoudil, že?

Byl to moc těžký zápas. Sorribesová je strašně nepříjemná, ještě do prvního kola. Je to ryzí antukářka, běhá, hraje vysoké kopce, nedá vám balon zadarmo. Věděla jsem, že do prvního kola je to moc náročná soupeřka, takže jsem ani neměla žádná očekávání. Chtěla jsem zápas hlavně přežít ve zdraví.

Hodně jste se hecovala. Byla to snaha se do utkání víc dostat?

Byla jsem možná moc pasivní, pořád jsem hledala, jak mám na antuce hrát. Ve druhém setu jsme trošku změnili strategii, snažila jsem se ji dodržovat i ve třetím. A v něm už to bylo nahoru dolů, ale vyhrála jsem já, takže mám radost.

Prožila jste dost hektický přesun: v pátek jste hrála finále v Praze a už odpoledne jste byla tady a večer na ceremoniálu. Zkuste popsat, co všechno jste tu stihla.

Přesun byl náročný. Po finále jsme během dvaceti minut musely odjet na letiště a doletěly jsme sem ve 14:59, takže jsme to akorát stihly, než se ve tři zavřel vzdušný prostor pro zahájení. Měly jsme docela štěstí. Včera jsme přijely do areálu a celý den jsme čekaly, dneska jen třicet minut rozehrávka, nové míče a šlo se na to.

Je to něco, na co jste jako tenistka zvyklá, nebo tohle byl i pro vás extrém?

Máme turnajů hrozně moc a pořád se jede. Za normálních okolností, kdyby to nebyla Praha, tak turnaj nehraju. Ale tím že to bylo v Praze a byly jsme s Kačkou domluvené, že si zahrajeme a že se sehrajeme, aby se nám tady zadařilo, tak jsem nastoupila. Navíc i to, že si zahrajeme před domácím publikem, na Spartě, kde to mám ráda, na českém turnaji. Proto jsem ani nepřemýšlela, že bych nehrála, prostě jsem chtěla hrát před domácím publikem. 

Někteří nejlepší tenisté a tenistky světa raději olympijské hry vynechají a soustředí se poslední grandslam sezony…

Pro mě je důležité tady být a reprezentovat. Na olympiádě je to speciální, prostě nejvíc. Grandslamy jsou individuální. Hrajeme tam sami za sebe i proti sobě. Tady jsme jeden tým, reprezentujeme Česko. Držíme si palce navzájem. Chceme, aby se nám tady dařilo a někdo z nás dovezl medaili. Jsem ráda, že jsem dnes dokázala najít sílu a bojovat za českou vlajku a trikoloru, kterou mám na sobě. Reprezentovat je vždycky strašně speciální, na olympiádě je to nejvíc.