Vancouver/Praha - Startoval na posledních čtyřech světových šampionátech, přesto hokejový útočník Tomáš Rolinek vůbec nepředpokládal, že by mohl dostat důvěru také pro olympijský turnaj.

Prosincová nominace ho zaskočila a rozbrečela i jeho manželku. "Myslel jsem, že v únoru pojedeme s rodinou do Dubaje," přiznal český reprezentant, který ve Vancouveru oslaví třicáté narozeniny.

Čtěte dále: Čajánek: Hrát s Jágrem? Bude nám to klapat

Hokejista ve službách Magnitogorsku tak musel a rád změnil své plány.

Před přestávkou v Kontinentální hokejové lize se s ruským týmem rozloučil a podle očekávání mu moc spoluhráčů nepopřálo hodně štěstí. "Dělali si ze mě srandu, že tam jako Češi pojedou jen na výlet," dodal Rolinek. 

Tomáši, už věříte tomu, že na olympiádě opravdu nastoupíte?
Teď už ano. Ale v posledních týdnech jsem se bál, aby se mi něco nestalo a já se tam opravdu dostal... Jak teď říkal Jaromír Jágr: "Pokud nespadne letadlo, tak se na tu olympiádu podívám."

Co na to říkají vaši nejbližší?
Manželka je moc ráda, prožívá to snad víc než já. Poslední týdny mi pořád připomínala, že jedu na olympiádu. Ví, že jsem procházel těžkým obdobím. Před sedmi roky mě Pardubice nechtěly, dcera musela na operaci... Ale pak se to zlepšilo.

Hlavně nechci zklamat

Najednou patříte ke stabilním hráčům reprezentace. Může to být i proto, že nikdy neodmítnete nastoupit?
Možná to sehrálo svou roli. Člověk je sice unavený po zápasech v Rusku, ty přelety jsou hodně náročné. Někdy bych chtěl radši odpočívat, ale vždy když jsem mohl hrát za národní tým, tak jsem neřekl ne.

Čtěte více: Když Češi uspějí, pokazí sen o hokejové olympiádě

Víte, jak jste trenéra Růžičku defenitivně přesvědčil?
Netuším. Asi ví, že mu budu v týmu platný. Já hlavně nechci zklamat, aby se na mě třeba ukazovalo, že jsem jel neprávem.

Říká se o vás, že byste klidně skočil hlavou do branky, jen abyste vyrazil puk... Je to tak?
Ano, udělal bych to v Magnitogorsku i v národním týmu. Prostě vždy, když jde o výsledek.

Klubový dres oblékají také další Češi. Co vám třeba řekl před odletem Jan Marek?
Honza Marek s Jardou Kudrnou mi popřáli hodně štěstí. A říkali, ať jim z Vancouveru přivezu nějaké dárečky (úsměv).

Pravým opakem byli další spoluhráči, kteří se na olympiádě představí v barvách Ruska. Bylo to tak?
Přesně tak. Ani mě nehecovali, spíš si dělali srandu, že my Češi tam jedeme na výlet. Oni totiž opravdu uznávají jen sebe, možná ještě taky Kanadu, se kterou si myslí, že budou hrát finále.

Fjodorov popřál zdraví

Asi vás to nepřekvapilo...
Ne ne. Oni jsou zvláštní, mají takové zbytečné kecy a nás neberou. Je to asi dáno posledními roky a turnajem Euro Hockey Tour, kdy pořád vyhrávají a ostatní jsou pro ně jen do počtu.

Čtěte také: Nagano jako pohádka. Vancouver může dát pokračování

Hraje s vámi i zkušený Fjodorov, čtyřicetiletý veterán. I ten se tak choval?
Fjodorov ne, já bych si ho ani nevšiml v kabině, jaký je. Před odletem, než on odlétal na sraz do Moskvy a já do Prahy, jsme si popřáli zdraví. Štěstí ale moc ne, to nechci.

Když se podíváte na ruský tým, je podle vás hodně silný?
Ano. Jejich síla je úplně všude, mají výborné hráče hlavně v útoku. Vždy se o Rusácích říkalo, že jsou to individuality, ale zase na posledních dvou mistrovstvích světa hráli více kolektivně, měli tam i hráče na černou práci.

A pokud byste měl něco takového říct o českém výběru?
Naší výhodou by měl být kolektiv. Když se všichni sejdeme a řekneme si, co máme hrát a nebudeme hrát jen na jednoho nebo dva hráče, tak to bude dobré. Na olympiádu jedeme uspět a je celkem jedno, co udělají Rusové.

Olympiáda není jen o hokeji. Chtěl byste vidět naživo i další sporty?
Už jsme se tady s klukama bavili, že by to bylo dobré. Já bych šel na skoky na lyžích... A hodně věřím i budu držet palce rodačce ze Žďáru Martině Sáblíkové. Snad dosáhne na ty dvě zlaté medaile.