Talent rodáka z Britské Kolumbie byl patrný už od juniorských let. Vyrůstal ve Vancouveru a v soutěži BCJHL nasbíral v 95 zápasech neuvěřitelných 244 bodů.
Poté odešel do americké University of Maine, kde nadále vynikal. V premiérové sezoně zaznamenal téměř šílených 100 bodů v pouhých 39 zápasech a stal se prvním nováčkem, který získal prestižní cenu Hobey Baker Award.
V roce 1993 si Kariyu vybrali zástupci nově vzniklého Anaheimu Mighty Ducks jako vůbec prvního draftovaného hráče v historii klubu. Celkově byl číslem čtyři. Jen pro připomenutí: tehdejší jednička, Alexandre Daigle, totálně propadla.
Skvělé roky v Anaheimu
Kariyovo působení v NHL naplno začalo v sezóně 1994-95. Od prvních utkání dokazoval, že je skutečný ofenzivní talent. Už ve své druhé kompletní sezóně (1995-96) zaznamenal 50 gólů a 108 bodů a vysloužil si první ze sedmi nominací do All-Star a cenu Lady Byng Trophy za sportovní výkony.
Jedním z určujících aspektů Kariyovy kariéry bylo jeho partnerství na ledě s Teemu Selännem. Tento pár tvořil jednu z nejsmrtonosnějších útočných dvojic v historii NHL, která kombinovala Kariyovu šikovnou rozehrávku se Selänneho smrtícím zakončením. Navzdory rozdílným povahám se stali kamarády i mimo led.
"Jako osobnosti jsme každý absolutně jiný," řekl jednou Kariya o svém spojení se Selännem. "Ale od prvního setkání jsme si vždycky rozuměli a od té doby jsme přátelé."
Kariya a Selänne společně pomohli Anaheimu dosáhnout první účasti v play-off v roce 1997. V té sezóně skončil Kariya na druhém místě v soutěži o Hartovu trofej pro nejužitečnějšího hráče ligy a ukázal svůj vliv jako střelec i vůdce.
Slavný gól následoval po tvrdém hitu
Zarputilý bojovník byl kapitánem Anaheimu sedm sezon. Vzhledem k tomu, že měřil pouhých 178 cm, je jeho výkon v lize postavené na fyzické síle výjimečný. Ale Kanaďan hrál s odvahou a srdcem. Díky svým bruslařským schopnostem a ofenzivnímu vidění se stal jedním z nejdynamičtějších hráčů své éry.
Kariyovu kariéru však neustále poznamenávaly otřesy mozku, včetně téměř likvidačního hitu od obránce New Jersey Devils Scotta Stevense během šestého zápasu finále Stanley Cupu v roce 2003.
Poté, co zůstal nehybně ležet na ledě, se ale útočník Anaheimu vrátil do hry a vstřelil rozhodující gól.
Kariya v legendárním zápase Anaheimu s New Jersey:
Jenže opakovaná zranění hlavy nakonec vedla k předčasnému ukončení hráčovy kariéry.
Kariyovy statistiky jsou vzhledem ke zraněním a vynechaným zápasům pozoruhodné. Kariéru zakončil s 989 body (402 gólů a 587 asistencí) v 989 zápasech. To dokazuje jeho konzistentní špičkovou výkonnost, a to i v "éře mrtvého puku" v NHL, kdy bylo skórování obtížnější.
Po Anaheimu hrál Kariya za Colorado, Nashville a St. Louis a dál si držel vysokou produktivitu. Nakonec ho otřes mozku přinutil v roce 2011 ukončit kariéru. Lékaři ho varovali, že další otřesy mohou způsobit trvalé poškození mozku.
Ostatně po letech hokejista přiznal, že si nepamatuje slavný gól, který vstřelil po Stevensově hitu. "Nepamatuji si na ten hit, nepamatuji si, že bych se vrátil na led, ani na ten gól," řekl v otevřeném rozhovoru pro stanici TSN.
Kariya byl úspěšný v reprezentačním dresu Kanady, s níž získal zlaté medaile na mistrovství světa i na olympijských hrách v Salt Lake City v roce 2002.
O patnáct let později byl uveden do Hokejové síně slávy. Symbolicky se tak stalo po boku jeho přítele a dlouholetého spoluhráče z lajny Selänneho.
