V neděli vám bylo 30 let, oslavil jste to vůbec nějak?
Jen jsme si s manželkou připili a šli brzo spát, přece jen cesta ze soustředění z Turecka byla náročná, hlavně pro děti, tak jsme všichni docela brzo padli. Uvidíme, snad bude možnost udělat oslavu po evropském šampionátu alespoň v rodinném kruhu. A třeba bude i příležitost oslavit nějaký úspěch.
A ten by byl výjimečný i tím, že se evropská judistická smetánka sjede přímo do Prahy. Jak vůbec domácí mistrovství prožíváte?
Mám před závodem, na který se připravuju už 11 měsíců, tak dlouho jsem se závodně nepral. Tím pádem chuť do závodu je obrovská. Máme za sebou spoustu kempů, ať už v Čechách, v Polsku, na Slovensku, měl jsem se účastnit rozepíracího kempu v Maďarsku, ale toho jsem se nemohl kvůli covidu účastnit.
Jak se na vás koronavirus podepsal?
V době, kdy jsem byl pozitivní, u mě nemoc měla jen minimální příznaky. Začalo to tím, že jsem malinko pokašlával, ztratil jsem chuť, čich, měl jsem menší rýmu, to bylo všechno. Stihl jsem spoustu věcí na zahradě, navezl dříví, zazimoval.
Podepsala se na vás nákaza nějak fyzicky?
V Turecku to zpočátku nebylo nic moc. Cítil jsem se unavenější než normálně, celou dobu nás provázela bolest hlavy, netýkalo se to jen mě, ale i dalších kluků. To nás trochu omezovalo, ale už to odeznělo a všechno je to za námi. Teď mě čekají tři dny tréninku a následně přesun na hotel, do toho budu absolvovat testy na covid a pak už jdu v sobotu do boje.
Takže se cítíte ve formě?
Celou dobu přípravy jsem se cítil výborně, vedl jsem si dobře i s docela silnými soupeři. Doufám, že se stejně budu cítit v sobotu při startu. I přesto, že tam nemůžou být diváci, bude pro mě obrovskou motivací doma uspět. Chtěl bych medaili.
Jenže vás nečeká vyprodaná O2 arena, nýbrž prázdné sedačky, bude to nezvyk, že bude v hale slyšet úplně všechno?
Ještě jsem to nikdy nezažil, bude to pro mě novinka. Ti, co byli v Budapešti na turnaji, asi budou zkušenější. Ale bude to pro mě závod jako každý jiný, budu se snažit podat co nejlepší výkon.
Ze šampionátu se na poslední chvíli odhlásili dva vaši velcí konkurenti, Francouz Teddy Riner a Nizozemec Henk Grol, ulevilo se vám?
Bylo by super, kdyby tam taková jména byla. Já si pak takových vítězství na turnajích daleko víc vážím, když vím, že jsou tam takoví silní soupeři. Na druhou stranu tam bude snad celá špička zápasníků. Bude to kvalitní turnaj.
Navíc prý na ně máte v rukávu z tréninku nacvičené osotogari…
Dlouho se mi takové osotogari nepovedlo. Byl to krásný hod, doufám, že se mi to povede zopakovat na šampionátu. Na rozeprání jsme v Turecku měli zápasů dost. Ve volném čase jsme tam měli i nějaké další sporty jako nohejbálek, ten mě bavil. Myslím, že tam mám jen jednu prohru z asi pěti nebo šesti zápasů. Přijel jsem v dobré náladě.
K tomu asi pomohlo i to, že jste mohl na soustředění mít i rodinu. Užili si to s vámi?
Jsem rád, že tahle možnost byla a mohl jsem rodinu vzít s sebou. Přece jen, být bez nich zase 14 dní, to bych docela trpěl. V Antalyi bylo krásně, moc se mi líbilo to vyžití pro děti, které tam bylo. I manželka si mohla odpočinout. Všichni jsme si to užili.
Co váš čtyřletý synek Antonín, už to zkouší na tatami?
Předváděl na žíněnce hodně zajímavé věci. Občas tam proháněl nějaké Turky a zkoušel na nich nějaké chvaty. Myslím, že přípravku máme výbornou, a doufejme, že ho to bude bavit i nadále a budeme mít nástupce.
