V Nebanicích jste do závodu, který se započítával do Světového poháru, vstoupil skvělým třetím místem v drezuře, ale při maratonu jste musel kočár zastavit. Co se přihodilo?
Levý zadní koník se na jedné z překážek bohužel zranil a musel jsem odstoupit. Naštěstí se nejedná o žádné vážné zranění, svalová hmota nebyla nijak poškozena, takže by po deseti dnech měl být schopný zase pracovat.
Sice jste s náhradním koněm zasáhl i do závěrečného parkuru, ale v celkové klasifikaci jste figurovat nemohl. Mrzelo vás, že jste se před domácími fanoušky nemohl poprat o přední umístění?
Samozřejmě mě to moc mrzí. Navíc to pro mě byla generálka před odletem do Ameriky, potřeboval jsem koně otestovat. Teď už budeme jen trénovat a ladit, chtěl jsem prověřit nějaké varianty, jak koně poskládat do maratonu.
Vyhrál jste letos tříhvězdičkové závody v Kladrubech i ve slovinské Lipici. Jak jste se sezonou spokojený?
Pro mě to byly především velice cenné zkoušky, protože jsem přišel o dva koně, kteří mi pracovali loňský rok, takže jsem musel sestavit celý nový zadek. Snažil jsem se najít optimální složení koní, stále to bylo spíš hledání než jízda na jistotu. Teď už by to snad měla být finální sestava.
Co pro vás znamená účast na jezdecké události roku, Světových jezdeckých hrách v Tryonu?
Je to nejvíc, co může člověk v naší disciplíně v kariéře očekávat. Už dostat se na ten závod je velký úspěch, budou tam skutečně jen ti nejlepší jezdci.
Světové jezdecké hry jste si vyzkoušel už při minulém ročníku. Jak na podnik, který před čtyřmi lety hostilo francouzské Caen, vzpomínáte?
To byly velice povedené závody. Sportovně, organizačně, i pokud jde o atmosféru. Ta tam panovala opravdu úžasná, i co se týká českého týmu. Se závodníky z parkurového i voltižního družstva jsme se chodili vzájemně povzbuzovat, to bylo velice příjemné.
V Caen jste obsadil 23. místo. Na jakou příčku si troufnete pomýšlet v Tryonu?
Já si cíle ohledně konkrétního umístění nedávám. Chtěl bych si hlavně dobře zajezdit a přál bych si, aby tam koně předvedli to nejlepší. Pořadí se pak uvidí. Cesta do zámoří je finančně náročná, takže tam bude opravdu jen ta úplná světová špička. A záležet bude na tom, jaké kdo udělá chyby.
Po loňské sezoně jste byl spokojený s tím, jak si vedete v drezuře a parkuru, naopak jste si přál vylepšit výkony v maratonu. Povedlo se?
Drezuru se nám povedlo ještě víc vypilovat, s tou jsme ještě spokojenější, v parkuru jsou nějaké malé chybičky, ale v maratonu ještě pořád tápeme. Tím, že mi vypadli dva koně, jsme vlastně na stejném bodě. Pořád je tam co zlepšovat.
Zmínil jste náročnou dopravu do místa konání Světových jezdeckých her. Jak vůbec vypadá přeprava kočárů do Ameriky?
Už první srpnové pondělí jsme je nakládali do kontejneru. Musely se pořádně přikurtovat, poslali jsme je do Hamburku a odtud pluly lodí, stejně jako bedny s veškerým vybavením: závodní chrániče na parkur i na maraton, krmítka, biče, čištění, různé druhy dek a všechny ostatní věci… Koně poletí letadlem později, já odlétám 10. září.
