Praha - Působí jako dva různí koně v jednom. Velmi talentovaný skokan, který je hlavním favoritem 125. Velké pardubické s Českou pojišťovnou, a experti věří, že v neděli může všem soupeřům lehce utéct. Ale také extrémně svéhlavý kůň, který produkuje ukázkové "blikance" ve stylu Tomáše Řepky, a když se špatně vyspí, odmítá do svých dostihů vůbec odstartovat.

To je devítiletý ryzák Rabbit Well ze stáje Rabbit Trhový Štěpánov, kvůli němuž žokej Josef Váňa mladší maximálně urychlil rekonvalescenci po své letní zlomenině kotníku a věří, že s ním má zatím největší šanci na první vítězství ve Velké pardubické a navázání na osm triumfů svého otce. Ten na své svěřence v neděli dohlédne přímo na startu, kdyby chtěl Rabbit Well některý ze svých pověstných kousků zopakovat.

"Složitých koní je na světě spousta, ale aby se v jednom koni sešla tak obrovská třída a svéhlavost, to je hodně vzácné," usmívá se Váňa senior.

"Na lepším koni jsem asi neseděl. Zatím jsem v dostihu nezažil situaci, kterou by nedokázal vyřešit. Z dálky se podívá na překážku a hned ví, co má dělat. Stále se mluví o tom, jak nechce startovat, ale jakmile dostih začne, hrozně rád závodí. Začne předbíhat koně a už to nechce pustit," vypráví jezdec Jan Kratochvíl, který se s Váňou juniorem už dva roky střídá v ryzákově sedle.

Dělal víc ostudy než radosti

Ve svých devíti letech má Rabbit Well za sebou kariéru roubenou událostmi, která vydá na několik koňských životopisů. Ze 47 startů proměnil patnáct ve vítězství a stáji Rabbit Trhový Štěpánov vyběhal přes 1,5 milionu korun. Jako výborný skokan nikdy neupadl, ale také šestkrát neodskočil do dostihu, na jehož startovní listině se nacházel. Vystřídal pět různých trenérů a jeho sázkové kurzy dlouhá léta kalkulují se dvěma odlišnými scénáři: buď zůstane na startu, nebo…

To klade vysoké nároky nejen na nervy sázkařů a valachových příznivců, ale především majitele Zdeňka Jandejska. Historicky druhý Podnikatel roku a šéf firmy Rabbit Trhový Štěpánov opakovaně zvažoval, že se nespolehlivého ryzáka zbaví. "Poslední roky jsem si ho už ani nechtěl nechávat, protože chvílemi dělal víc ostudy než radosti," přiznává Jandejsek, jehož stáj se dlouhodobě zaměřuje spíše na rovinové dostihy.

"Jenže Josef Váňa mi říkal: Neblbni, já to s ním budu ještě zkoušet. Tak jsem si řekl, že když se s ním chce trápit, proč ne. On to byl vždycky takový pevný a tvrdý kůň, takže předpoklad, že by něco mohl dokázat, tam byl. Kdyby nás ale tak netrápil s těmi starty…," dodává Jandejsek.

Majitel jedné z nejúspěšnějších stájí v českých dostizích si povzdechne a před očima mu začne běžet frustrující film. “Já jsem s ním jel do Pisy i Merana, při obou příležitostech zůstal na startu. A udělal to i v Pardubicích a ve Francii. To nebyla obyčejná zklamání, jaká člověk zažívá s koňmi dnes a denně. Když kůň přijede na dostihy a neodstartuje, zasáhne vás to víc, než kdyby běžel a neuspěl… Přesun k Josefu Váňovi byla poslední šance. Vypadá to, že si s ním dokáže poradit, tak uvidíme, jestli to v neděli vyjde. Zatím nemá ty velké crossové skoky až tak zažité, ale trenér říká, že si s tím nemám dělat starosti."

Často skončili v kukuřici

Rabbit Well se narodil v roce 2006 na britských ostrovech. Jandejsek ho na sklonku tohoto roku koupil na dražbě hříbat za 1000 liber, v dostihovém sportu pakatel. Po importu do Česka dostal "reklamní" jméno, což je Jandejskova specialita. “Hned na začátku jsme se rozhodli, že součástí jmen našich koní dovezených ze zahraničí bude název firmy. Spousta lidí mi nevěřila, že to k něčemu bude dobré, ale osvědčilo se to a moc to naší značce pomáhá," vysvětluje Jandejsek.

Překážkový dostih Rabbit Well poprvé okusil už jako tříletý. Začátky ale byly krušné, a tak Jandejsek přesměroval svéhlavého ryzáka ze své domovské stáje na Příbramsku k trenérovi Františku Zobalovi do Chotouně u Českého Brodu.

V péči vítěze Velké pardubické z roku 1976 valach poprvé ukázal záblesky věcí budoucích. Ve čtyřech letech vyhrál dva dostihy - v Mostě velmi lehce o sedm délek, v Pardubicích velmi lehce o šest délek. Když ale mělo dojít na srovnání s elitou  v rámcovém programu Velké pardubické, zůstal poprvé v kariéře na startu. Bylo evidentní, že se rýsuje problém.

"Velmi nevyzpytatelný kůň, strašně záleželo na tom, jak se vyspal. Uměl zastavit a uhnout třeba i v tréninku, co chvíli jsme s ním jezdili v kukuřici nebo pšenici,” směje se František Zobal. "Na něm se každý týden muselo zkoušet něco jiného, jednou cválat tam, podruhé zase jinam. Ono to vždy chvíli působilo a pak zase ne.”

Zobal a jeho tým zvolna pochopili, že natrvalo se nad valachovou svéhlavostí zvítězit nedá. V roce 2011 to přitom řadu měsíců vypadalo nadějně. Pětiletý Rabbit Well vlétl do sezony jako uragán. Po dvou vítězstvích v Pardubicích si připsal cenný úspěch ve Zlatém poháru po velkém boji s Budapestem. Jenže následoval výkonnostní propad.

"Postupně jsme s ním vyčerpali snad všechny možnosti včetně různých stínidel, kapucí na hlavu, špuntů do uší, změn jezdců, přiježďování, terapií… Nic nepomáhalo, na těch otevřených prostranstvích v Chotouni jsme se trápili," vzpomíná Zobal.

Když v květnu 2013 přišlo slavné extempore před zkušebním skokem, po němž Rabbit Well s žokejem Josefem Bartošem skončil v lesíku uprostřed pardubického závodiště a odmítal se hnout, zdála se kariéra Rabbit Wella u konce. Zobal však přesvědčil majitele Zdeňka Jandejska, aby dal valachovi ještě šanci v jiném prostředí a poslal ho do kopců. K Josefu Váňovi pod Vladař.

Seká latinu, ale do hlavy mu nikdo nevidí

Na první týdny, kdy Rabbit Well dorazil do jeho stájí, Váňa nevzpomíná moc rád. “Ty první okamžiky byly dost špatné. Pořád jsme něco zkoušeli, ale rychle jsme zjistili, že je třeba se vyvarovat jakýchkoli konfliktů a bičíku. V podstatě u nás začínal od nuly,” poznamenal Váňa.

Zatímco česká veřejnost v té době řešila, jestli pojede, nebo nepojede Tiumena ve Velké pardubické, Váňa se naplno věnoval koňskému potížistovi a záhy udělal další důležitý závěr. Posadil na ryzáka mladého Jana Kratochvíla. “Potřeboval jsem, aby toho koně jezdil někdo, kdo mu věří,” vysvětluje.

Nově sestavená dvojice suverénně vyhrála svůj debut ve Světlé Hoře, v následujících letech si připsala dvě působivá vítězství v Prvomájové steeplechase a zůstala na startu jen jednou v Pardubicích. Postupně se do jeho sedla začal vracet i Josef Váňa, který s Rabbit Wellem vedle tří vítězství finišoval třetí v Gran Corsa Siepi di Milano a absolvoval také nepodařené výlety do Cagnes-sur a Pisy.

“Dá se říct, že se na něm s Pepčou tak střídáme. Začátek sezony vždy vyšel na mě, a jakmile se objevily nějaké problémy, tak se stávající jezdec naštval a jezdil ho ten druhý, takže na podzim mě obvykle střídal Pepča,” usmívá se Kratochvíl, který se stejně jako Váňa junior v létě zranil.

Dřív se dokázal vrátit do sedla Váňa, a tak je to právě on, kdo s ryzákem ovládl srpnovou kvalifikaci a nyní ho pojede ve Velké pardubické.

Jakkoli Josef Váňa od začátku bere “projekt Rabbit Well” jako velkou výzvu, stejně jako jeho předchůdce František Zobal záhy pochopil, že “spravit” hlavu tohoto koně zcela a natrvalo je nereálné. “Myslím, že se to výrazně zlepšilo, koník je v pohodě a už nějaký čas seká latinu. Je to ale myslím věc, která se asi nikdy nedá úplně odstranit, protože to už párkrát vyzkoušel. A my děláme všechno pro to, aby se mu to příště už nepovedlo…,” míní Váňa.

Ze všech propriet, jimiž byl Rabbit Well svého času v dostihu “vybaven”, už zůstala jen černá stínidla. Zbytek si musí zorganizovat jezdci, kteří dobře vědí, že valach celou kariéru své eskapády provádí stejným způsobem. Tedy postaví se na startu a hodí “otočku” doleva. “Vždycky na něj zkoušíme vymyslet něco nového, aby to neznal. Já jsem s ním třeba chodil mezi koňmi a Pepča má zase jinou fintu. Je prostě třeba ho překvapit. Jakmile má stereotyp, hrozí problém,” říká Kratochvíl.

Jeden kůň už na startu Velké zůstal

Jestli někdo ví, co momentálně realizační tým Rabbit Wella prožívá, je to Tomáš Hurt. Trenér a bývalý překážkový žokej z benešovského Černého lesa před patnácti lety zůstal na startu s ryzákovým legendárním předchůdcem Hagardem. Český odchovanec byl železným koněm, který od svých dvou do deseti let absolvoval neuvěřitelných 73 startů.

V roce 2000 finišoval druhý v srpnové kvalifikaci, kde porazil Belovodska, Chalca nebo Hřivnu, a byl za velké peníze dohlášen do Velké pardubické. Kde ovšem začal na startu stávkovat. “Nevzpomínám na to moc rád, těšil jsem se na svou první Velkou a bylo to velké zklamání. Vím, co teď Váňovi prožívají. Zkoušejí různé taktiky startů a všemožné finty, to jsme dělali taky. Jenže když se Hagard rozhodl, že nepoběží, tak prostě neběžel…,” konstatuje Hurt.

"Párkrát se stalo, že zůstal na startu a podařilo se mi ho rozjet ve chvíli, kdy ostatní už skákali druhou třetí překážku. Dokázal takhle i vyhrát,” směje se a přidává málo známý fakt: “Já jsem Hagarda nakonec rozjel i v té Velké, chtěl jsem aspoň zkusit někam dojet, i když soupeři už byli v nedohlednu. Naštěstí jsme skončili na druhé překážce, protože jet široko daleko sám na Taxis by asi nebylo úplně moudré…”

K dalšímu startu ve Velké pardubické už Hagard nikdy nenastoupil, jeho nechuť startovat se s přibývajícím časem stupňovala. Otec a syn Váňovi udělají všechno pro to, aby se Rabbit Well v neděli nestal Hagardovým nástupcem.