Proč ubývají medaile? Stát sport zanedbal a Češi zpohodlněli, tvrdí expertka

Miroslav Harnoch Jakub Šafránek Miroslav Harnoch, Jakub Šafránek
28. 11. 2019 8:01
Českému sportu po roce 1989 ujela konkurence. V kolektivních sportech se na olympijské hry dostanou pravidelně jen hokejisté a občas basketbalistky. Medaile zajišťují individuální sportovci. Podle Ireny Slepičkové z FTVS, která je odbornicí na sociologické aspekty sportu a jeho zabezpečení, nejsou Češi tak pracovití a pilní jako byli před revolucí.
Češi v kolektivních sportech zaostávají.
Češi v kolektivních sportech zaostávají. | Foto: Milan Kammermayer

Proč dnes nejsou čeští sportovci tak úspěšní jako třeba na sklonku komunismu?

Jednak je obrovská konkurence jiných sportů. Takže se zájemci o sport rozprostřou do spousty organizací. Další věc je, že světová konkurence je obrovská. Sport se také komercionalizoval a privatizoval. Takže tu máte lidi, kteří sice sportují, ale nechtějí být v regulérních soutěžích. S tím souvisí, že dnes je sport dražší, nákladnější a ne každý na něj má. No a pak se mi také zdá, že u nás lidé už nejsou tak pilní a snaživí, aby se chtěli prosadit skrze sport. Což bývá znakem společností, kterým se dobře daří. 

Ovšem v některých individuálních sportech Česko zaznamenává skvělé úspěchy. Například díky Martině Sáblíkové nebo Ester Ledecké.

Sáblíková i Ledecká jsou samozřejmě neskutečně talentované a pracovité. Ale jsou úspěšné zrovna ve sportech, kde ta konkurence není zas tak velká. Jsou to zimní sporty. Ve sportu hraje stále větší roli světová konkurence, která také přispívá k "neúspěšnosti" českého sportu. Za minulého režimu možná byli sportovci úspěšnější, jednak proto, že tehdejší systém podpory sportu v rámci tehdejších podmínek fungoval, ale i konkurenční sportovci pocházeli především z hospodářsky rozvinutých zemí. Tím, že jsme měli v socialismu rozvinutý systém, měli jsme přípravu propracovanou, a tak jsme početnějším "zápaďákům" konkurovali. Jenže pak do světové konkurence začaly vstupovat asijské země, africké. Ono ani další země nám podobné nejsou tolik úspěšné. Nejde jen o nás.

Ale třeba mnohem menší Norsko je velice úspěšné…

U Norů patří sport ke kultuře života. Tam sportují téměř všichni. U nás, když někdo sportuje, tak někteří nad nimi třeba i ohrnují nos. Tam na severu to je nutnost vycházející z historie, kdy někteří by bez fyzické kondice v tamních podmínkách nepřežili. To my ještě sportujeme hodně, na jihu Evropy sportují mnohem méně. Je tam horko, mají za sebou dlouhou historii, tak sportování možná nepovažují za důležité. I my jsme hodně zpohodlněli a zlenivěli oproti předchozím letům.

Zdá se, že výsledkový propad je vidět zejména u kolektivních sportů…

Chybí nám potřebný výzkum na velkém vzorku, který by odhalil zásadní trendy. Ale takovou analýzu u nás nikdo nezaplatí a k datům se nikdo moc nedostane. Přesto nějaké trendy vidět jsou. Například tradiční sporty jsou dost často na sešupu, protože jsou drahé a otázka dostupnosti pro některé sociální vrstvy hraje stále větší roli. Také o sportovní gymnastiku už není zájem, některé kolektivní sporty šly dolů. Naopak třeba florbal je neskutečně populární.

Co role státu? Zanedbával propagaci sportu, jak si často stýská například šéf ČUS Miroslav Jansta?

Ano, stát zanedbal význam společenské úlohy sportu. Souvisí to ale s vývojem společnosti nejen v České republice. Tradice sportu a sportování u nás byla už od doby Sokola docela velká. Od šedesátých let minulého století se ale sport mnohdy začal transformovat na honbu za penězi a za prezentací peněz jako hlavní hodnoty sportu. To mnoho lidí odradí a i otráví. Také škola by určitě měla hrát větší úlohu.

Takto sportují české děti podle loňské Národní zprávy o pohybových aktivitách mládeže
Takto sportují české děti podle loňské Národní zprávy o pohybových aktivitách mládeže | Foto: https://activehealthykids.upol.cz

Jakou konkrétně?

Já bych si představovala to, že děti budou ve škole třeba do čtyř hodin, budou tam mít odpoledne zájmovou činnost, aby je rodiče pořád nemuseli někam vozit, ale stát by to musel platit a děti by zároveň měly povinnost na ni chodit. Zeptejte se učitelů, jak se jim neustále děti omlouvají z hodin tělesné výchovy. Z mých soukromých statistik vychází, že zhruba 35 procent české populace sportuje a asi polovina si s ním nerozumí. Podle Eurobarometru z roku 2017 je ta situace pořád stejná, sportuje dlouhodobě podobné množství lidí. Některé lidi to prostě nebaví a nic s tím neuděláte.

Po revoluci se "socialistický" systém řízení sportu zbortil a od té doby se nepodařilo nastavit nový. Souhlasíte?

To máte vždycky tak, že při revoluci se něco rozbije a pak se to začne montovat. Ale těch 30 let je až moc dlouhá doba, to mělo být za 10 let zpátky. Současný systém je velice zvláštně nastavený. Je to všechno komplikované a byrokratické. V jednom televizním pořadu řekl olympijský vítěz Aleš Valenta, že český sport je černá díra, a má pravdu, nikdo neví, jaké peníze se ve sportu pohybují.

Doc. PhDr. Irena Slepičková, CSc

  • Přednáší na Fakultě tělovýchovy a sportu v Praze
  • Pracuje jako docentka se specializací na sociologické aspekty sportu a jeho zabezpečení.
  • Vedla týmy, které zpracovaly projekty sportovní politiky pro středně velká města ČR.

Kde se teď rozpad systému projevuje?

Před 30-40 lety byly země, které jsme přehrávali. Ale oni pak, například Francouzi, přijali náš systém organizace vrcholového sportu. A právě ti Francouzi se nám před 20 lety divili, že jsme ho zrušili. Vždyť my jsme ho u nás akceptovali a zavedli, říkali mi. A teď vidíte, že Francie je ve všech kolektivních sportech nesmírně úspěšná. My třeba máme stejný model veřejné správy jako mají ve Francii. Tudíž bych si představovala, že bychom mohli přijmout jejich model i pro péči o sport. Tam i na úrovni obcí mají manažery sportu, kteří to umí, a dělají na ta místa tvrdé konkurzy.

Může situaci výrazně změnit Národní sportovní agentura, která se ujme řízení českého sportu od příštího roku?

Netuším, protože nevím, jak bude postavená. O jejích konkrétních cílech, o její organizační struktuře, o tom, jestli budou jen v Praze, nebo budou mít detašovaná pracoviště, kde budou odborníci, ne účetní, o tom mi zatím není nic známo. Ale nedá se to všechno řídit vysloveně centralizovaně. Měly by být nějaké odborné mezistupně.

Národní sportovní agentura

Vznikla v létě 2019
Od MŠMT postupně přebere sportovní agendu
Dotační programy začne vypisovat už příští rok
Předsedou se na šest let stal Milan Hnilička (ANO)
Za místopředsedy si vybral Ivo Lukše a Michala Janebu
Hnilička jmenuje poradní Národní sportovní radu o 15 členech
Agentura bude mít 80 zaměstnanců

Ale souhlasíte s oddělením řízení sportu od ministerstva školství?

Je zapotřebí fungující organizace a je jedno, kde bude. Vypracovaný systém, daná kritéria a už je jedno, jestli to bude pod ministerstvem kultury, školství, nebo to bude samostatné.  

Jedním z úkolů, které si NSA vytyčila, je přivést do sportu více peněz ze státního rozpočtu, souhlasíte, že je to zapotřebí?

Já to nedovedu posoudit. Nikdo totiž neví, kolik peněz do sportu jde, nikdo to nedal dohromady. Kdyby se aspoň zjistilo, kolik jde na činnost a kolik na podmínky. Ale ani to nikdo nedal dohromady. Ono je to také tím, že po revoluci se nejen ustavily dřívější organizace, které byly v roce ’48 začleněny do jednotného systému, ale také vznikly organizace nové.

Není žádná síla, která by od všech získala informace třeba jen celkově o členské základně. Dnes je každý nezávislý a z nikoho ty údaje nevytáhnete, pokud to není dané zákonem. Takže on vám dnes nikdo nedá přesné informace o tom, kolik lidí kde sportuje. To by také měl být úkol té nové NSA. Takže otázkou je, jestli když půjde do českého sportu 20 miliard, jestli to sport někam posune, nebo ne.

Počet sportující mládeže ve vybraných sportech:

Sport 1988 1997 2014
Atletika 23135 15756 27519
Basketbal 18066 14415 5304
Cyklistika 4219 1846 1256
Florbal 0 1752 29719
Fotbal 156293 134124 101110
Golf 398 546 6542
Házená 18416 9442 6651
Hokej 30403 24624 15050
Moderní gymnastika 8432 4801 2749
Tenis 22721 17967 13877

Zdroj: Sborník Problematika dopingu se zaměřením na sport dětí a mládeže, editor Pavel Slepička, FTVS, 2016. 

 

Právě se děje

Další zprávy