Brno - Filip Ospalý toho má v osmatřiceti letech v triatlonu za sebou dost a dost, ale člena brněnského Ekol Elite Triathlon Teamu po úspěšné kariéře v olympijském triatlonu, během které vybojoval i titul mistra Evropy, přeci jen čeká ještě jeden debut.
Iron Man, legendární závod triatlonistů na Havaji, proslulý svojí náročností a extrémními podmínkami.
Ne tedy, že by Ospalý šel na Iron Mana bez jakýchkoliv zkušeností z dlouhých tratí, ostatně jinak by jej pořadatelé do závodu ani nepustili. Má za sebou už hezkou řádku velkých výsledků, včetně titulu vicemistra světa v půlironmanu z roku 2010. První ironmanský závod si trojnásobný olympionik vyzkoušel loni na podzim a hned z toho byl historicky nejlepší nováčkovský čas, stopky se zastavily na hodnotě 7:58:44.
Po jarních laserových operacích obou kolen vyhrál závod v Norsku a v Curychu doběhl čtvrtý. Nyní se chystá na cestu do zámoří, během níž se v kanadském Mont Tremblant zúčastní světového šampionátu v půlironmanu (Ironman 70.3 World Championships) a následně se poprvé v kariéře postaví na start legendárního Havajského Iron Mana, tradičního MS v Iron manu, mety všech vytrvalců.
Čtvrtým místem v Curychu jste si definitivně zajistil start na Havaji. Před závodem jste říkal, že tento váš druhý start na dlouhých distancích bude důležitý i s ohledem na případné vychytání chyb či přípravy na krizové situace, protože při prvním ironmanském startu na Floridě šlo všechno hladce. Splnil v tomto závod svůj účel?
„Ano, splnil. Neproběhl tak hladce, jako můj první start na dlouhých tratích. Běžeckou částí jsem se pořádně protrápil a otestoval si, co si při něm můžu dovolit a co raději ne. Ale i předzávodní příprava (nejen ta sportovní) ukázala, co ano a co ne.“
Se samotným čtvrtým místem a časem 8:43 jste byl spokojen?
„Čas, pokud nezačíná číslicí 7, neřeším. A čtvrté místo mi zajistilo start na mistrovství světa na Havaji, takže jsem spokojen. Splnil jsem si svůj cíl, který jsem si před startem na tomto závodě dal.“
Pro na jaře operovaná kolena to byl vlastně první osmihodinový závod, jak se na to tvářila?
„Při závodě jsem se na ně nedíval, takže nevím, jak se tvářila. (smích) Ale donesla mě do cíle bez bolesti. Sice se jim to asi moc nelíbilo, ale nedala to znát.“
Vzhledem k jarnímu běžeckému výpadku jste si za hlavní cíl letních měsíců vytyčil vylepšení běžecké výkonnosti. Povedlo se tento cíl naplnit?
„Určitě. Zlepšuji se každým týdnem, protože každý týden naběhám víc kilometrů v rychlejším tempu. Od začátku srpna jsem opět, po pěti měsících, začal s tréninkem na dráze, takže zlepšení běžecké výkonnosti tady určitě je. Teď je jen otázka, na co to bude na závodech mistrovství světa stačit.“
Kolik hodin týdně v maratonkách to znamenalo?
„Žádný drastický nárůst oproti minulým letům se nekonal. Dokonce ani neběhám to, co jsem běhal v přípravě na loňské podzimní závody. Kolena je potřeba šetřit. Sice jsem se v srpnu dostal na svou obvyklou frekvenci čtyř běžeckých tréninků za týden, ale vzdálenostně i časově to není a ani nemůže být na maximu. Pohybuje se to někde kolem 6 hodin za týden.“
Brzy odlétáte do Kanady, kde se 7. září pojede MS v půlironmanu v městě Mont Tremblant. Světový šampionát v Iron Manu se pak koná o pět týdnů později. V kterém z těchto dvou závodů si věříte více na dobrý výsledek? Z MS v půlironmanu máte již jedno stříbro z roku 2010.
„Těžká otázka. Stále říkám, že v budoucnu budu stále spíše specialista na střední než dlouhé tratě. Teď ale nevím, zda má současná běžecká výkonnost bude v Kanadě stačit. Na druhou stranu bude Iron Man na Havaji teprve můj třetí start na dlouhých tratích a tady ještě chybějí určité zkušenosti a, řekl bych, „vyježděnost“ na osmihodinovou zátěž. Takže jsem sám zvědavý, které mistrovství mi sedne lépe.“
Podmínky na obou šampionátech budou pravděpodobně značně odlišné. Vyhovuje vám více chladnější počasí, které pravděpodobně bude v Kanadě, nebo to peklo čekající v Koně?
„Mám radši chladnější podnebí, ale jako profík se musím vypořádat i s klimatem, které rád nemám. Ale za svou kariéru už jsem dokázal zajet výsledky jak v zimě, tak ve vedru. Když už má být vedro, tak je pro mě lepší vedro a vlhko, než vedro a sucho. A na Havaji vlhko skutečně je.“
Jestli se to dá tak říct, v přípravě jste se spíše soustředil na poloviční nebo celou distanci?
„Když počítám, že intenzivní příprava začala v první půlce června, tak jsem se zaměřil obecně na všechny disciplíny a všechny vzdálenosti. Prostě se připravuji na závody, které mě zrovna čekají. Navíc výsledek na obou závodech nebude výsledkem posledních pár týdnů či měsíců. Zkušenosti, které člověk při závodě využije, získává po celou svou kariéru.“
Koho byste zařadil mezi hlavní favority kanadského závodu?
„Ve startovní listině je celkem 54 jmen. Z toho více jak polovina může stát na bedně. Nechci tady nikoho jmenovat, protože bych pak určitě na někoho zapomněl.“
Těch pět týdnů mezi oběma závody využijete k aklimatizaci na Havaji nebo máte jiné plány?
„Po Iron Man 70.3 World Championships v Mont Tremblant bude následovat pár odpočinkových dnů, pak bude následovat finální příprava na Ironman World Championships včetně aklimatizace na místě.“
Dá se vůbec na specifické podmínky Havaje v českém prostředí nějak připravit? Pamatuju si, že o hokejistovi Chrisi Cheliosovi se tradovalo, že v sauně šlapal na rotopedu. Dalo by se to také využít?
„Chris Chelios startoval na Havaji? (smích) Všechno jde, když se chce. Petr Vabroušek se na Ice Marathon na Antarktidě připravoval tak, že běhal ve skladu mrazící firmy. A pak vyhrál v novém traťovém rekordu. Já osobně jsem taky před OH v Aténách šlapal na trenažéru v sauně. Bohužel bez valného efektu.“
Kteří závodníci, kromě vás, budou bojovat o havajský titul? Povede se to konečně vašemu občasnému tréninkovému parťákovi Sebastianu Kienlemu? Ten dokonce kvůli přípravě na Havaj zvažoval vynechání šampionátu v půlce, který ovládl v předchozích dvou letech.
„Sebastian bude startovat i na mistrovství světa v půlce a bude tam patřit k nejlepším. Preferuje sice výsledek na Havaji, kde se svým trenérem Lubošem Bílkem pomýšlejí na vítězství, ale já jim pořád říkám, že po 4. místě předloni a 3. místě loni, budou letos logicky druzí. (smích) Ke kandidátům na boj o první místo patří dalších několik jmen, ale 8 hodinový závod je dlouhý, těžký a může se během něho stát cokoli. Favorit může vyhořet a sednout to může někomu jinému, kdo nebyl před startem v hledáčku médií.“
S jakými výsledky či výkony byste byl po své zámořské cestě spokojený?
„S co nejlepšími. Až po závodě budu hodnotit, zda výsledek je úspěchem nebo ne.“
Čím si vysvětlujete náhlý ústup ze slávy u několika velkých postav dlouhého triatlonu posledních let? Andreas Raelert (2x druhý a 2x třetí na MS na Havaji) se do Kony ani nekvalifikoval. Pete Jacobs, předloňský vítěz MS, předvádí výkony, které už šéfa WTC Messicka vedou k myšlenkám o jakémsi přehodnocení kvalifikačních požadavků (V Curychu byl Jacobs o tři hodiny pomalejší než Ospalý. Týden předtím na rychlé trati v Rothu dosáhl času 9 a půl hodiny).
„U každého je to individuální. Andreas změnil trenéra a, pokud vím, trénuje ještě víc než před tím. A to už před tím byly jeho tréninkové dávky abnormálně vysoké. Petea osobně neznám, takže nedokážu říct. Ale je jasné, že na vrcholu nemůže být člověk pořád.“
Po patnácti letech bude na Havaji patrně chybět i Petr Vabroušek, berete to tak, že po něm přebíráte jakousi pomyslnou štafetu?
„Ne, žádný štafetový kolík mi nepředává. (smích) Ano, mrzí mě, že se Petr nekvalifikoval. Už několik let jsme plánovali, jak mi při mém prvním startu na Havaji bude dělat průvodce. Takhle ho budu mít jen jako „přítele na telefonu“, respektive na mailu.“
Dal vám Petr nějaké cenné rady ohledně dlouhých distancí, kterých má za sebou více než sto, nebo i samotného havajského závodu?
„Už loni na podzim, před mým prvním startem na dlouhých tratích, jsme toho probrali dost a dost. A i nyní, až budu na Havaji, bude na něj směřovat nejedna otázka.“
