Jak dlouhá je historie MTBO v Česku (Československu) a ve světě? Patří Češi k průkopníkům tohoto sportu?
Češi patří k průkopníkům MTBO, které se začalo jezdit počátkem 90. let 20. století. Mezi další průkopníky patřilo zejména Španělsko a Francie. Velmi rychle se přidaly další evropské státy. Druhou oblastí, kde se MTBO rozšířilo, je Austrálie a Nový Zéland.
Kdo patří ke světovým velmocím?
V posledních letech jsou nejlepší Finové, mezi další velmoci patří Rusko, Švýcarsko, Austrálie, Francie a také Česká republika. Nahoru jdou ale i další, například Dánsko, jehož reprezentanti se ještě před třemi lety světového šampionátu neúčastnili. Vloni byli na MS tři muži v elitní desítce na klasické trati. Z českých mužů se do ní nevešel nikdo.
Kombinují čeští reprezentanti MTBO s jinými sporty? S jakými?
Poslední dobou je znát specializace. Dříve se běžně závodníci MTBO rekrutovali z orientačních běžců. Ale na dobré úrovni to nejde příliš kombinovat. Orientační běh (OB) tak většina elitních závodníků praktikuje pro zábavu a kvůli tréninku mapové techniky. Kombinace s lyžařským OB je častější, a to v rámci zimní přípravy. Toto je typické i pro zahraniční závodníky, například Rus Ruslan Gritsan je mistrem světa v MTBO i v LOB.
Proč MTBO zůstává (zatím) ve stínu jiných cyklistických disciplín? Může to být i tím, že se "libovolná trasa" jednotlivých závodníků těžko zpracovává televizi, a tudíž se sportu média příliš nevěnují?
Tento důvod je zřejmý. Přitom členská základna je poměrně široká, závodů Českého poháru se účastní v průměru 300 až 400 závodníků, závodů je cca 12 - 15 za rok. Jsme přesto trochu ukryti před světem, protože většina závodů probíhá v terénu.
Na druhou stranu pořadatel ví, kde jsou zajímavá místa a kontroly, lze tedy prostřednictvím televize nabídnout zajímavý přenos. Kvalitní reportáž vyrobila a odvysílala ČT cca před měsícem ze závodu na dlouhé trati v Blansku.
Pravdou však je, že divácky atraktivní by MTBO naživo příliš nebylo. I toto se ale mění za pomocí moderní techniky. Ve Skandinávii, kde je orientační běh velmi populární, jsou jezdci vybavení snímači GPS s online přenosem a zobrazováním na velkoplošné obrazovce či v televizi. V MTBO doposud takový přenos neproběhl, ale může to pro něj být inspirací. Je to jen otázka času a peněz.
Lákají klasická horská kola závodníky více kvůli tomu, že se jedná o olympijský sport?
Nedokážu posoudit, myslím, že to v tom nehraje takovou roli. Spíše si myslím, že orientovat se s mapou je pro spoustu lidí dosti exotická záležitost. Také nám trochu kazí pověst, teď myslím obecně rodině orientačních sportů (MTBO, OB, LOB), poměrně hluboce zakořeněné představy, že v lese házíme granáty a plníme jiné branné úkoly.
Každopádně myslím, že MTBO má dobrou perspektivu. Je skvělé závodit vždy v novém terénu na neznámé trati. Myslím, že nabízí plné využití pro horské kolo.
Takovou přestupní stanicí k MTBO jsou závody typu Merida Bike Adventure. Tyto závody se jezdí ve dvojicích a podle turistické mapy. Jsou opravdu velmi populární. Na letošní ročník Bike Adventure byl vyčerpán limit 500 dvojic během prvního dne od spuštění přihlášek. Mnoho účastníků zjistí, že mapa není nic složitého a může to být naopak zábava. Pak už je k MTBO jen krůček.
Kdybyste měli vyjmenovat hlavní aspekty, jež podle vás tvoří "jedinečné kouzlo" MTBO, které by to byly?
Je to jednak určitá forma dobrodružství. Každý závod je trochu jiný, nikdy se nejede po té samé trase. Pak také kvalitní sportovní vyžití, v závodech se opravdu nikdo nešetří. Současně však každý může najít své soupeře - kromě elity se závodí v několika dalších výkonnostních kategoriích. Kategorie jsou kromě toho členěny i dle věku. V neposlední řadě je to i dobrá parta, setkání s kamarády a pravidelné sobotní zábavy. To vše k tomuto sportu neodmyslitelně patří.
