Ústí nad Labem – Už jen dny jej dělí od největší výzvy v kariéře. Také sám Lukáš Konečný (34) cítí, že titul profesionálního mistra světa je sakra blízko.
Stačí maličkost, porazit 6. října v Kyjevě ruského šampióna WBO v lehké střední váze Zaurbeka Bajsangurova.
Přestože je brněnský rodák zkušenějším z dvojice boxerů, za favorita se nepovažuje. A přestože je blízko splnění svého dávného snu, zůstává svůj.
Na tiskové konferenci s účastí svého kouče Dirka Dzemského i manažera ze stáje SES Boxing Ulfa Steinfortha se s klidem ujímá mimo jiné i role překladatele.
"A v roli překladatele mistr světa v boxu," vypadne mu nevědomky z úst při představování účastníků sezení, přestože takto se bude moct titulovat až po případném triumfu nad o šest let mladším držitelem titulu, kterého kromě bratří Kličků podporuje i čečenský prezident Ramzan Kadyrov.
Lukáši, jakým je Váš soupeř boxerem? Jaký má styl?
Je vyšší, relativně hubený, snaží se jít směrem dopředu, ale není to zrovna velký technik. Ale je dobře, že se snaží jít do výměn, protože má díry v krytu a neměl by být problém jej trefovat. V zápase bude hodně důležité, kdo dokáže vnutit soupeři svůj styl.
Váš kouč Dirk Dzemski je s přípravou velmi spokojený, ovšem to byl i před duelem Robert Stieglitz – Arthur Abraham a všichni víme, jak to dopadlo, Stieglitz tvrdě narazil a prohrál. Je Dirk dobrým prorokem?
Ale on měl Robert za sebou skutečně perfektní přípravu, bohužel ji v ringu nedokázal prodat. Ten zápas prohrál ve své hlavě, ne s ohledem na své boxerské schopnosti, protože podle mne je Robert lepší boxer než Abraham. Jenže zápas nezvládl takticky, snažil se s Abrahamem boxovat silově a to všichni víme, že není ideální.
Já věřím, že mne se něco podobného nestane, že se budu držet taktického plánu. Navíc si myslím, že boxuji lépe venku než doma, kde mne strhnou fanoušci, kde je pro mě odměnou před nimi boxovat a ne vždy dokážu udržet taktický plán, což se ukázalo naposledy proti Larbimu v Brně.
Takže dokážete Dzemského během zápasu poslouchat?
Konečný se otočí na kouče Dzemského: Já v to doufám... Konečný: A já tomu věřím. Problém byl jen s tím Larbim, to jsem věděl, že byl Dirk naštvaný, ale to byla jiná situace, tam jsem si strašně věřil, věděl jsem, že ho porazím, byl extrémně vyhecovaný. Něco podobného nyní nehrozí.
Považujete se za favorita?
To asi ne, cítím to padesát na padesát. Určitě budu mít v hlavě, že když bude zápas vyrovnaný, tak ho nevyhraji, takže budu muset více pracovat. To není moc příjemné, vytváříš si tak sám na sebe tlak a člověk může začít dělat chyby.
Znamená to, že musíte vyhrát před limitem?
Nemusím ho porazit před limitem, ale musím ho vážně zbít jako prase. Ideální by pro mně bylo, kdyby se zápas vyvíjel stejně jako před dvěma lety s Matthewem Hallem v Birmighamu o pás evropského šampióna, kterého jsem knockoutoval v šestém kole. Tam jsem od začátku cítil, že tempo, které nastolil, nevydrží.
Což se také potvrdilo, od třetího kola začal odpadat. A já ho pak rozdrtil. Budu doufat, že to podobné to bude i i s Bajsangurovem. Nebudu se snažit přepálit začátek, ale spíše stupňovat postupně tempo. Rozhodně ale budu mít v hlavě, že je bych měl vyhrát před limitem. Ale kdo ví, třeba rozhodčím dopředu křivdíme, budou naprosto féroví. Třeba lehce vyhraji a oni mi to dají.
Je ale pravda, že na to se můžete spoléhat stěží. Stačí si vzpomenout na nedávný souboj Kanaďana Troye Rosse s Kubáncem Yoanem Pablem Hernandezem v Německu, kde Ross soupeře zbil, poslal do počítání a stejně na body vyhrál boxer domácí stáje Hernandez...
Je to tak. Ale podobné to je po celém světě, ne jen v Německu a ne jen v boxu. Je to i ve fotbale, hokeji a jiných sportech, že v devadesáti devíti procentech mají domácí u rozhodčích výhodu. Jde jen o to, jak velkou. Každopádně, jak jsem nakousl objektivitu rozhodčích.
Můj manažer (Ulf Steinforth, pozn. autora) mě ubezpečuje, že po této stránce je vše pošetřené, že na zápas jsou nominováni féroví rozhodčí, všechny je už také známé z předešlých zápasů. Aby byl zápas rozhodován objektivně je také v zájmu organizace WBO, o čemž mne ujistil i její prezident asi před měsícem, když jsme spolu mluvili. Sám by na zápase neměl chybět.
Co mimochodem říkáte na plakát k zápasu, kde jste vyobrazený jako sušenka, zatímco Bajsangurovi se před Vámi rýsují pořádné svaly?
Smál jsem se tomu, když jsem ho viděl poprvé, pobavilo mě to, ale hlavu si z toho nedělám. Ta fotka, kterou použili, je stará několik let. Holt tak to bývá, že se někomu ty svaly přidají, někomu uberou. (Směje se a do povídání vstoupí manažer Lukáše Ulf Steinforth: To foto je hodně staré, snad ještě z amatérů.)
Na odborných boxerských webech fanoušci tvrdí, že Vaší hlavní výhodou v zápase by měla být tvoje ocelová brada, díky které jste nikdy v profesionální kariéře nebyl počítán...
Když si to tak vezmeš, tak já neprohrál před limitem ani v amatérech a to jsem v nich odboxoval skoro 250 zápasů. V profiringu mám za sebou 51 duelů a také jsem nebyl ještě na zemi, i když s Jimmym Colase před třemi lety jsem k tomu měl blízko.
Ale ani tam jsem se nedostal do problémů po úderu na bradu, ale na břicho. Určitě souhlasím s tím, že je to pro mě obrovská výhoda. Ale na druhou stranu, kdybych cítil, že prohrávám a otevřel, tak se může stát cokoliv. Ale já věřím, že k ničemu takovému nedojde.
Dzinziruk Vám zrušil duel loni na podzim deset dnů před termínem zápasu, Bajsangurov letos na jaře dvanáct. Nyní do utkání chybí jen devět dnů...
(Pousměje se) Jde taky o to, kdy se to dozvíš a kdy se informace pustí médiím. Ty tu zprávu třeba dostaneš už dříve, ale pořád doufáš, že se něco stane, že to je jen nějaký trik a makáš dál, dokud to není oficiální. Ale tentokrát jsem i celkem v klidu, věřím, že teď už se nic nestane. Bajsangurov má nůž na krku.
Díky tomu, že jsem jednička organizace a že jsem vybojoval i ten prozatimní pás na jaře nad Larbim, tak v okamžiku, že by opět z duelu vycouval, o titul přijde a získám ho já! Dokonce je tato podmínka zanesena i v zápasové smlouvě, na žádost organizace WBO. Takže pokud se mu něco stane, získám titul já. A kdyby k tomu došlo, stáli bychom s manažerem o okamžitý duel s nějakým soupeřem v Česku.
K takovému zápasu by ale stejně došlo, i když Bajsangurova porazíte, že?
Je pravda, že kdybych titul získal, ještě bych ho do konce roku obhajoval doma. Manažer už mi původně navrhoval termín takového zápasu na leden, ale to jsem mu vysvětlil, že nepřipadá v úvahu. (Směje se) Všichni moc dobře víte proč (Konečný shazuje až 16 kilogramů a je mimo jiné milovníkem vánočního cukroví a celkově vánoční pohodové nálady, pozn. redakce). Ale na takové domněnky pozor. Nemluvím o tom rád, ještě jsem Bajsangurova neporazil, teď se soustředím na něj. Je hloupost se dívat takto dopředu, musím zůstat soustředěný na to, co mě čeká nyní.
Jak to vypadá s váhou, což je Vaše věčné téma?
Naprosto v klidu, už jsem měl po tréninku i pod 73 kilogramů, sem tam si dám i pivko. Jen z té krabičkové diety trpí moje chuťové buňky.
A jak dlouho jste vlastně v ostré přípravě?
No žádná dlouhá doba to není. (Konečný se otočí na manželku: Kdy jsme se vrátili z dovolené? Manželka Jarka: Druhý týden v červenci.) ... Vidíte, tak od té doby jsem v přípravě.
To vypadá, jako by Vám určovala start přípravy manželka...
(Všichni se smějí) Já už jsem tušil, kdy má být zápas, takže podle toho jsem volil termín dovolené. Chtěl jsem makat i tam, chodili jsme s manželkou po památkách, podnikali výlety, ale když jsem doma po návratu vlezl na váhu, měl jsem 86 kilo (váhový limit Konečného pro lehkou střední je 69,85 kilogramů v den vážení, což je zhruba 24 hodin před zápasem, pozn. redakce).
Chtělo se Vám s takovou vůbec po dovolené zažít zase dřít?
A víš, že jo. Ono, když se člověk začne potit i při zavazování tkaniček, tak si říká: Hele chlape, je fakt nejvyšší čas začít něco dělat. (směje se)
