Prakticky každý úsek se jel stejně: pět hodin se téměř nic nedělo a až několik stovek metrů před koncem rovinatých etap tucet jezdců sprintuje pryč od hlavního pelotonu a postarají se u cíle o šílený rozruch.
Přestože tyto rychlé finiše jsou často napínavé a berou dech, mnohým lidem připadá, že pět hodin jednotvárné jízdy je přece jen příliš vysoká cena za deset vteřin vzrušení.
Yves Mague, jenž komentuje Tour pro jedno z francouzských rádií říká odevzdaně: "Je to jako závod Formule 1, ale nikdo zde nikoho nepředjíždí."
V čem tkví kouzlo spurterů?
Ovšem pro jezdce, kteří se na tyto sprinty specializují, jako Belgičan Tom Boonen nebo Australan Robbie McEwen, první týden závodu dává velkou šancí zazářit a bojovat o zelený dres pro šampiona v bodovací soutěži.
Spurteři se natolik specializují na toto cyklistické umění a trénují své svaly na krátký, výbušný a rychlý sprint, že jsou pro další úseky na Tour de France zcela nepoužitelní.
Když závod dojde do hor, jako tomu bude ve středu, jejich hlavní starostí rázem bude přežít přejezd Pyrenejí a Alp a 23. července v pořádku dojet až do Paříže.
Od té doby, co byla roku 1953 sprinterská soutěž do Tour zavedena, pouze jeden cyklista dokázal v jednom roce vyhrát bodovací soutěž i celý závod. Byl jím legendární Belgičan Eddy Merckx, považovaný za nejlepšího silničního cyklistu všech dob. Tomu se to povedlo hned třikrát.
Sprinteři mají i specifické myšlení. "Znát sebe, lidskou psychologii a schopnost odhadnout situaci jsou hlavními aspekty sprintera," říká Boonen.
Jak dále tvrdí, velká část všech plánů směřuje k oněm posledním deseti vteřinám závodu. "Musíte umět předvídat, kdy dojde ke sprintu. Jaký bude finiš? Poslední kilometr? Kdo bude co dělat? Jak se bude soutěž vyvíjet? Když máte všechny tyto věci pod kontrolou, máte několik málo minut, abyste tomu uzpůsobili svou pozici."
Sprinter podle belgického závodníka musí uvažovat velice rychle a dělat rozhodnutí během vteřiny. "V hlavě se vám honí v těch posledních minutách stovky scénářů. Jenže jen jeden je správný. Jen s jedním můžete vyhrát." Na letošní Tour si Boonen většinou vybral špatný scénář a dvakrát skončil druhý a jednou třetí.
McEwen v rychlovlaku TGV
Jeho rival s pověstí nejlepšího spurtera, Australan McEwen, jenž vyhrál bodovací soutěž na Tourde France v letech 2002 a 2004 učinil lepší volbu. Z prvních sedmi úseků vyhrál tři a vede v bodovací soutěži před Boonenem o 17 bodů.
Čtyřiatřicetiletý Australan trvá na tom, že nedílnou součástí sprinterských úspěchů je týmová práce. Sám pěje chválu na týmového kolegu, Belgičana Gerta Steegmanse, jehož se drží, než vyrazí na vlastní pěst.
McEwen přirovnává Steegmanse k francouzskému rychlovlaku TGV a poznamenává: "Jsem jediný, kdo do tohoto vlaku má lístek a jediné, co musím udělat, je vystoupit na své zastávce."
Smolař Hushovd
V konečném sprintu hraje roli i štěstí. K vítězi bodovací soutěže minulé Tour, Norovi Thoru Hushovdovi se otočilo zády.
Poté co vyhrál sobotní prolog, 7,2 km dlouhou časovku, utrpěl v nedělní první etapě závodu ošklivé zranění. Pravou paži si rozřízl o karton reklamního poutače ve tvaru ruky, kterou držel jeden z diváků.
Když mu ránu sešili v nemocnici, Hushovd se vrátil na Tour, jenže ve čtvrté etapě byl diskvalifikován za to, že blokoval rakouského sprintera Bernharda Eisela během strkanice před finišem. Trest ho připravil o 24 bodů a skončila se tak jeho naděje na obhajobu titulu v bodovací soutěži.
Úterní etapa je jednou z posledních na letošní Tour, která je jako ušitá pro sprintery. Ve středu míří závod do hor. Tam teprve pro mnoho fandů cyklistiky začíná ta pravá zábava.