Po turnaji v Tokiu si užívá volnějšího programu, stihl vyrazit na ryby nebo si dopřává i jídla, kterých se musel během přípravy vyvarovat, jako je svíčková nebo vepřové koleno. Judista Lukáš Krpálek má ale za sebou i celý seriál mediálních a společenských akcí a jak tvrdí, dává si velký pozor, aby mu ani po triumfu v "královské" kategorii sláva do hlavy nestoupla.
"Naopak. Víc myslím na kluky, kteří mi pomohli, chci jim to vracet. Pokud mě požádají, abych navštívil tu a tu akci, snažím se jim vyhovět. Stále si vážím lidí kolem sebe, na které jsem se mohl spolehnout, když jsem něco potřeboval já," říká třicetiletý rodák z Jihlavy.
Zároveň ale přiznává, že spolu s úspěchem se ozývá velké množství lidí a ne všem je možné vyhovět. "Problém je, že jsem člověk, který neumí říct ne. Po olympiádě v Riu de Janeiro jsem si musel měnit číslo, protože telefon zvonil takřka neustále." Mimochodem jeho zápolení s popularitou se věnuje příběh na Bez frází, který si můžete přečíst ZDE.
Recept? Přežít první minutu
Triumf v Tokiu je ovšem ještě o to cennější, že Krpálek vyhrál jako první judista v historii olympiádu ve dvou váhových kategoriích. Dokázal to, co nikdo před ním nedokázal.
"Od olympiády v Riu se těžká váha extrémně změnila. Spousta lidí z nižší kategorie do 100 kilogramů přešla nahoru, a to včetně mě. Přitom se nedalo odhadnout, jestli někdo s méně kily může porážet velké chlapy. Na druhu stranu spousta těžkáčů zjistila, že musí shodit kila, aby měli lepší kondici, aby zápas zvládli udýchat," vypráví v rozhovoru s moderátorem Karlem Nocarem, bývalým kapitánem házenkářské reprezentace.
"Když má někdo 170 nebo 180 kilo, sice disponuje extrémní silou, ale snaží se ji dát do první minuty, protože ví, že víc nevydrží. Když se nám lehčím podaří onu minutu vydržet, oni končí."
Krpálek musel navíc počítat s tím, že přechodem do kategorie nad 100 kilo se ocitne v hájemství Teddyho Rinnera: muže, který v letech 2010 až 2020 nepřetržitě neprohrál ve 154 soutěžních zápasech. "Máme spolu skvělý vztah, vždycky pro mě byl obrovskou inspirací. Porazit ho bylo mou další motivací, proč jsem změnil kategorii. Toužil jsem po tom, abychom se utkali v Tokiu, ale nepovedlo se," naráží na fakt, že Riner prohrál ve čtvrtfinále s Rusem Bašajevem a nakonec se musel spokojit s bronzem.
Na žíněnce se tak míjeli - když Krpálek nastupoval k finálovému zápasu, francouzský obr ji po úspěšném boji o třetí místo zrovna opustil. "Úplně mě dostalo, jak se zachoval. Myslel jsem, že pro něj bude bronz neúspěch, ale on byl hrozně šťastný. Když jsem po finále šel ze žíněnky, zrovna dělal televizní rozhovor. Uťal ho a začal mě objímat, že jsem obrovská legenda. Odpověděl jsem, že ta legenda je on. Nevím, co mě zaskočilo víc, jestli vítězství, nebo Teddyho reakce," smál se Krpálek.