Exkluzivně - 29-30. listopadu 2008 se v Plzni konalo mistrovství světa v kulturistice juniorů a masters. O soutěži jsme informovali již v reportáži a přinesli rovněž rozhovor s juniorskou mistryní v bodyfitness, Evou Sváčkovou. Nyní uveřejňujeme rozhovor s dalším českým zlatým medailistou, Lukášem Topinkou, který zvítězil v juniorské kategorii klasické kulturistiky do 75 kg.
Gratuluji k titulu mistra světa. Kolikátá soutěž pro tebe bylo mistrovství světa v Plzni?
Děkuji. Tato soutěž byla pro mě šestá v pořadí.
Jak ses na mistrovství světa nominoval?
Konečná nominace na mistrovství světa proběhla v pražské posilovně BBC, ale jinak jsme byli se státními trenéry v kontaktu už delší dobu před touto soutěží, takže se vědělo, kdo plánuje start a kdo ne.
Jak dlouho ti trvala závěrečná příprava? Kolik jsi vážil v objemové fázi a na kolik jsi musel shodit?
Objemovou fázi jsem zahájil v lednu tohoto roku a ukončil jsem ji někdy dva měsíce před soutěží. Konečná váha byla 94 kilo. Shazoval jsem na 73 kg, které jsem navážil na páteční prezentaci před soutěží. Dietní fáze tedy trvala dva měsíce a asi jeden týden, ale ta opravdu stoprocentní dieta, kdy jsem byl už jen na mase a rýži, byla čtyři týdny.
Mohl bys nezasvěceným čtenářům a čtenářkám vysvětlit, v čem spočívá rozdíl mezi klasickou kulturistikou a sportovní kulturistikou?
V klasické kulturistice je kladen důraz na estetiku a symetrii těla. Hlavním rozdílem je však omezení v poměru váha a výška. Uvedu příklad: člověk, který měří 174 cm tak může vážit 74 s tolerancí na dvě kila, tedy maximálně 76 kg. Pokud má člověk více než 175 cm, tak se přičítají +3 kg. Je to tak zavedené proto, aby se zamezilo tomu, že na soutěži vyleze 170 centimetrový závodník, který bude vážit 100 kg.
No a sportovní kulturistika je u juniorů rozdělená pouze do dvou kategorií, a to do 75 kg a nad 75 kg. Což je docela nevýhoda pro ty, kteří váží například 77 kg, protože v této kategorii jsou většinou kluci, kteří váží například 90 kg a víc. Proto si myslím, že by měla být založena ještě jedna kategorie, třeba do 85 kg.
Kdy jsi začal cvičit v posilovně? Chtěl jsi od začátku soutěžit?
K posilovně jsem se dostal přes judo. Od patnácti let jsem dělal judo a k tréninku techniky juda patřil i silový trénink, a tak jednoho dne jsem navštívil posilovnu, kde se mi už zalíbilo. První tréninky byly opravdu hrozné. Trvaly mi tři hodiny, cvičil jsem úplně špatně a navíc pořád to samé. Druhý den jsem byl vždy rozlámaný jako nějaký dřevorubec. Postupem času jsem si začal kupovat časopisy o kulturistice a výživě a hodně jsem je začal číst. Jako samouk jsem z těchto knížek a časopisů získal opravdu hodně.
K soutěžení jsem dostal popud v posilovně od barové obsluhy a hlavně opět z časopisů, protože když jsem viděl ty kluky na soutěžích, tak mi připadalo, že jsou na tom skoro stejně jako já. Tak jsem si řekl, že to zkusím.
Kdo nebo co tě nejvíc motivovalo, abys zkusil dělat kulturistiku závodně?
Chtěl jsem hlavně dokázat všem kolem sebe, že taky něco dovedu. Každý říkal, ty na to nemáš postavu a tak dále. Já jsem se ale zakousl a nakonec jsem dokázal vyhrát mistrovství světa. Takže, hlavně kvůli lidem, co mě od toho odrazovali, ale i kvůli sobě, abych si dokázal že na to mám, a hlavně proto, že mě to baví.
Máš nějaké vzory, ať už kvůli jejich postavě nebo tréninkovým metodám?
Líbí se mi král profesionální kulturistiky, osminásobný Mr. Olympia, Ronnie Coleman, kvůli jeho brutálním tréninkovým metodám. Postavou se mi hodně líbí spíše "menší" závodníci Dexter Jackson, Dennis Wolf, Victor Martinez a další. Z českých závodníků to jsou amatérští mistři světa Tomáš Bureš a Lukáš Osladil.
Jaké byly největší změny mezi "kondiční etapou" a momentálním typem tréninku?
Ty změny se pořád dějí. Neustále po každé soutěži zjišťuji, že jsem udělal nějakou chybu a snažím se jich příště vyvarovat. Ovšem přechod z kondičního cvičení na můj aktuální program byl velký skok. Hlavní změna byla v jídle. Snažím se jídlo dodržovat opravdu celý rok, tzn. dodržet dostatečný přísun bílkovin a jíst kvalitní sacharidy, jako je rýže a brambory.
Tréninky se změnily také hodně. V objemové fázi jsem cvičil pětkrát týdně a v dietní fázi sedmkrát týdně, a to dvoufázově. Snažím se vždy dodržovat správnou techniku cvičení a nejdůležitější je pro mě procítění daného svalu. Nejde mi o váhu, ale abych sval zapojil na sto procent. Nikdy si nedovolím vynechat trénink a do každého tréninku dávám maximum. Moje heslo je: buď jdu do posilovny a odcvičím na sto procent, a nebo tam nejdu vůbec. Pokud se cítím hodně unavený nebo na mě leze nějaká nemoc, tak raději cvičit nejdu, mohlo by mi to spíše uškodit.
Jak se na tvůj sport dívají rodiče a okolí, spolužáci a kamarádi?
Rodiče jsou na mě asi hrdí, ale to víte, mají někdy strach o mé zdraví například při závěrečném odvodňování, nebo že si něco udělám při tréninku. Ale, jak říkám, mám v nich úplnou podporu a totéž je i u mé přítelkyně, která také cvičí a podporuje mě. Ve škole mě naopak berou jako nějakého trapáka, co se naparuje na podiu a žere jenom maso a rýži. Chápu, že se to všem nelíbí, ale nemusí to každý hned odsuzovat. Ale někdy se projevuje i česká závist, takže k tomuto tématu raději vše.
Popsal bys, co obnáší trénink na vrcholnou soutěž?
Je to neustálý koloběh. Musí se skloubit vše dohromady. Hlavní je jídlo, trénink, aerobní aktivity, suplementy, regenerace, nácvik povinných póz a nácvik volné sestavy.Vše musí mít svůj přesný řád a čas. V tomto jsem velice důsledný a když to tak není, tak jsem velice nepříjemný.
Jídlo si většinou chystám večer na celý příští den. Vše si zapisuju a vážím, přesně podle plánů. Trénink začíná ráno čtyřiceti minutami na rotopedu na lačno kvůli spalování tuku. Pak následuje dopolední trénink v posilovně a večer je další trénink v posilovně.
V dietním období pořád zařazuji základní cviky na hmotu a snažím se stále držet těžších vah. Pro dostatečné vypálení svalů občas zařadím shazované série (postupné snižování závaží u stejného cviku, poté, co se s určitou vahou dosáhne selhání) nebo trisety (tři cviky za sebou bez přestávky).
V soutěžní kulturistice je dieta téměř důležitější než trénink. Jak vypadal tvůj jídelníček a pitný režim v posledních týdnech a dnes před soutěží?
Je to velice jednoduché. Poslední dvě měsíce jsem jedl jen kuřecí maso na vodě, rýži, racio chlebíky, vejce, zeleninu a doplňky výživy. Postupně, s blížící se soutěží, jsem vysazoval i racia a vejce a poslední čtyři týdny do soutěže jsem jedl jen kuřecí maso a rýži, nic jiného. Pil jsem perlivou vodu.
Poslední týden před soutěží se jí v pondělí, úterý a středu jen maso, aby se vyčerpaly glykogenové zásoby (cukr ze svalů, pozn. red.) a od úterý jsem začal pít diuretický čaj na odvodnění. Ve čtvrtek, pátek a vlastně až do samotné soutěže se jí už jen zase racio chlebíky, aby se svaly naplnily cukrem a vodou. Od pátku se už nepije vůbec, aby se stáhla voda z podkoží. Soutěž pak probíhá během soboty a neděle, kdy se pije pouze po malých doušcích.
Jak vůbec psychicky zvládáš dietu? A během normálního roku - nevadí ti jíst spořádaně a nemáš nějaké výkyvy ve formě?
Dietu zvládám docela dobře, ale jakmile najíždím na ty čtyři týdny před závody, tak je to se mnou špatné. Jsem protivný, unavený, výbušný a nedá se se mnou vydržet. Jak jsem již říkal, po celý rok jsem se snažil jídlo dodržovat, takže nějaké velké výkyvy formy nebyly.
Musíš se po soutěži okamžitě nacpat "zakázanými jídly"?
Ano, moje první jídlo bylo sýrová houska s anglickou slaninou a k tomu jsem zakusoval sladkou koblihu. A pak už to jelo: Snickers, Mars, čokolády, brambůrky a tak dále. Ve středu jsem skončil na JIP, kvůli alergické reakci na nějaké jídlo, které mi nesedlo. Ale hned druhý den mě pustili, takže vše už je v pořádku.
Co myslíš, že rozhodlo o tom, že jsi vyhrál mistrovství světa v Plzni? Když jsi stál na pódiu, cítil ses na vítězství? Čím jsi nakonec porazil svého egyptského a polského soupeře, kteří skončili na stříbrné a bronzové pozici?
Myslím, že jsem byl nejlépe připravený co se týká vyrýsovanosti. Měl jsem nejlépe viditelné hamstringy (zadní část stehen; partie, která se obtížně rýsuje, pozn. red.) a hýžďové svaly. Taky myslím, že jsem neměl žádnou výraznou slabinu až na ten můj biceps. Egypťana a Poláka jsem porazil určitě celkovou připraveností a symetrií. Dalším důvodem k vítězství byla i volná sestava, kterou jsem měl bodovanou jako nejlepší. Oba dva soupeři jinak byli oproti mně objemově větší, ale na to se v klasické kulturistice nehraje. Zde rozhoduje celková připravenost a tu jsem naštěstí měl já.
Co se stalo s Milanem Šádkem, loňským mistrem světa a původně tvým největším rivalem, který nakonec skončil až pátý?
Milan měl horší přípravu než já. Dělal přijímací zkoušky na vysokou školu FTVS, takže musel natrénovat i fyzickou zdatnost a navíc si zranil zadní část stehna. To byly dvě překážky, které ho asi trochu zbrzdily. Jinak Milan předvedl jako vždy perfektní formu, ať po stránce finální připravenosti, tak i k perfektní symetrii postavy. Jedinou slabinou Milana byla menší tvrdost svalů, to je jediné co bych mu vytknul. Ale tahle kvalita je taky hodně geneticky daná.
Jak jsi prožíval celou soutěž?
Asi jako na každé soutěži, jsem si ji moc neužil. Byl jsem opravdu unavený, takže jsem pořád jenom ležel, čekal a cpal do sebe racio chlebíky. Na podiu to už bylo trochu jiné, tam už jsem si to alespoň trochu užíval. Ale při semifinále jsem měl obrovské křeče a z odvodnění mě bolela hlava a zaléhalo mi v uších. Opravdu jsem si užil až vyhlášení vítězů a když hráli českou hymnu. To byl opravdu nejhezčí zážitek z celé soutěže.
Jaké jsou tvoje další cíle? Mistr světa vypadá jako nepřekonatelná meta, ale v kulturistice je spousta kategorií…
Na to se musíte ptát vždy až tak měsíc po soutěži, kdy mám vše v hlavě srovnané a tělo je odpočaté. Ale na 99 procent končím se závodní kulturistikou kvůli situaci, která panuje v českém svazu kulturistiky a fitness. Není to samozřejmě jediný důvod. Další otázkou jsou finance, které jsou v tomto sportu velmi důležité, no a další důvod je zdravotní stav.
Pokud se tyto tři základní věci zlepší, chci obhájit titul mistra světa, proto jsem si nechal to jedno procento. Jestliže už nebudu závodit, chci se věnovat lidem jako osobní trenér a do budoucnosti je mým snem vlastnit fitness centrum.
Jak dlouho si myslíš, že budeš moc dělat kulturistiku na vrcholné úrovni?
To je otázka zdraví a financí, ale už teď cítím, že tělo je unavené. Nedokážu to odhadnout, ale moc dlouho asi ne.
Máš čas ještě na jiné sporty kromě kulturistiky?
Nemám, popravdě mě nic jiného moc nezajímá.
Ačkoli v kulturistice nejsou důležité silové výkony, ale kvalita cvičení, prozradíš jen pro zajímavost, jaké váhy třeba zvedáš na jednotlivé cviky?
hluboké dřepy s činkou na zádech: 170 kg - 6 opakování
bench press (tlak vleže na lavičce): 120 kg - 6 opakování
přítahy s velkou činkou v předklonu: 100 kg - 6 opakování
tlaky na ramena s jednoručkami v sedě: 35 kg v každé ruce - 8 opakování
Popiš nějakou hodně bolestivou sekvenci cvičení (třeba nějakou gigantickou sérii na břicho nebo na nohy), aby si čtenáři a čtenářky udělali představu o náročnosti tréninku, který absolvuješ.
Vše cvičím do bolesti...do každé série dávám maximum, a když už mě sval opravdu bolí, tak se snažím přidat ještě alespoň nějaké to opakování navíc. Je těžké popisovat nějaké cvičení, to by musel zažít každý sám. Nějaká tréninková videa mám na www.topinkalukas.estranky.cz
Jakou svalovou partii máš podle tebe nejlepší a která je naopak tvoje slabina?
Nejlepší mám stehna, nejhorší biceps, lýtka a střední část zad.
Jaké cviky máš nejraději a jaké necvičíš příliš rád nebo raději vůbec?
Nejraději mám dřepy, vlastně celé nohy, nerad cvičím břicho a lýtka.
Co bys poradil klukům, kteří chtějí nabrat svaly? Jaké nejčastější chyby dělají?
Ať hlavně dodržují dostatečný přísun bílkovin a sacharidů a dobře a s rozvahou cvičí. Jídlo je 70 procent úspěchu. Nejčastěji chtějí mít svaly přes noc, ale kulturistika je sport, kde cíle dosáhnete za několik let. Musíte mít trpělivost a musíte mít vše sladěné dohromady, to znamená jídlo, trénink, regenerace, suplementy a tak dále. Dále pak začátečníci cvičí špatně: snaží se zvedat velké váhy, čímž si zničí symetrii těla nebo se zraní a mnohdy ani sval pořádně nezatíží. Takže radím alespoň pro začátek využít osobního trenéra.
Jaké užíváš doplňky výživy? A jaký je tvůj názor na anabolické steroidy?
V objemové fázi používám protein, sachariďák, kloubní výživu, vitamíny, občas nějaký anabolizér, který rozproudí krev a nabudí před tréninkem. V dietě spalovače tuku, komplexní aminokyseliny, volně větvené aminokyseliny (BCAA), vitamíny a glutamin. Steroidy odsuzuji, nikdy jsem je nebral, neberu a ani brát nebudu. Kdo je bere, je slaboch.
Teď pár otázek ze soukromí. Jakou studuješ školu a kam bys chtěl zamířit po jejím skončení?
Studuji SOU Polenská v Jihlavě, obor mechanik seřizovač CNC řízených strojů. Po maturitě bych chtěl odjet do nějakého většího města a zkusit štěstí v oboru osobní fitness trenér.
Jaké předměty máš ve škole rád a které ti naopak nevyhovují?
Rád nemám vůbec žádné, ani ten tělocvik, protože po nás chtějí naprosto nesmyslné věci. Škola mě nebaví.
Dá se tedy říct, že nejvíc ses zatím v životě naučil díky kulturistice?
Ano, určitě. Kulturistika mě naučila to odříkávání, vytrvalost, trpělivost a hlavně mi vybudovala životní styl, který mě baví.
Co děláš po škole kromě tréninku? Co tě baví a zajímá?
Po škole jdu za přítelkyní do práce, pak k ní domů, kde probereme, co nás za ten den potkalo a večer po tréninku jdu domů, kde surfuji na internetu. Občas zhlédnu nějaký film nebo si zahraju PC hru na počítači. Největší koníček je jídlo. Rád jím a baví mě i vařit, i když přímo nějaké speciality neumím, jen jednoduchá jídla.
Líbí se ti kulturistky a bodyfitnessky? Hledal by sis partnerku jenom mezi nimi, nebo ti nezáleží na tom, zda by tvoje přítelkyně chodila do posilovny?
Kulturistky se mi nelíbí, ale jako sportovce je uznávám. Bodyfitnessky a fitnessky jsou pro mě přitažlivější než kulturistky, ale nikdy jsem netoužil mít přítelkyni závodnici. Moje přítelkyně cvičí a plně mi to vyhovuje.
Jakou hudbu posloucháš a jaké máš oblíbené filmy? Na čem jsi byl třeba naposledy v kině, nebo jaká knížka se ti líbila?
Rád poslouchám rychlejší hudbu, např. Rammstein, Linkin Park, Dana Landu atd. Z filmů mám rád válečné, komedie, horory. Do kina nechodím na filmy, koukám z pohodlí domova, knihy nečtu. Občas nějaký časopis nebo noviny.
Kdybys mohl něco vzkázat čtenářům, kteří toho o kulturistice mnoho nevědí - jaké jsou nejčastější omyly a předsudky, které tento sport provázejí?
Nejvíce mě mrzí, když slyším v televizi nebo čtu v novinách, že kulturistika rovná se doping. Ano, v kulturistice se používají steroidy, ale podívejte se na dopingové hříšníky z atletiky, cyklistiky, vzpírání a ze spousty jiných sportů. Kulturistika má tu smůlu, že na kulturistech jdou vidět ty hory svalů a lidé se soustředí jen na ně.
Ale copak je normální, aby člověk bez steroidů ujel denně 200 kilometrů na Tour de France na kole a za tak krátké časy? Nebo aby člověk zaběhl 100 metrů pod 10 sekund? Proč se už ty časy neběhaly před několika lety? Nevidíte na tom něco podezřelého?!
Ovšem tímto nechci obhajovat kulturistiku a doping. Ale prosím, neházejte všechny kulturisty do jednoho pytle. Ne každý doping používá, a pokud jej používá, tak stejně do toho musí dát sto procent úsilí. Nemyslete si, že si vezmete nějakou tabletku a přes noc vyrostete. Tak to opravdu není. Ale o tomto tématu by se dalo psát spousty a spousty článků. Doufám, že mě alespoň někdo pochopil.
Vizitka: Lukáš Topinka (juniorský mistr světa v klasické kulturistice)
Datum narození: 29. 3. 1988
Výška: 174 cm
Váha: soutěžní - 73 kg, objemová - 94 kg
