"Dnes vyrazíme pod stěnu, zítra začínáme lézt. Když půjde vše bez komplikací, měli bychom sestoupit za sedm dní," píše v neděli večer ze základního tábora Tomáš Petreček.
O pár hodin později už společně s Markem Holečkem a Radoslavem Grohem vyrazili do míst, kam doposud nevkročila lidská noha. Před sebou mají pozoruhodné dobrodružství, při kterém dostanou zabrat nejen nohy, ale také ruce a především hlavy.
Pákistánská hora Mašerbrum se sice netyčí do výše obletovaných osmitisícovek (přesto jí 7821 metrů stačí na pozici 22. nejvyšší hory planety), ale může se pochlubit velice impozantním profilem, díky němuž si vysloužila obdiv nejednoho horolezce.
"My jsme kolem téhle hory docela často chodili a od pohledu tenhle kopec vypadal docela náročně. Ale když jsme dorazili do base campu a viděli ji zblízka, tak se nám docela sevřela srdce," sdělil přímo z místa Petreček.
Aklimatizace měla trhliny
Společně s Grohem a Holečkem vyrazili z Prahy do Karákóramu v polovině července a základní tábor pod horou rozbili o deset dní později v liduprázdném západním údolí a výšce přibližně 4300 metrů.
"Stany máme postavené přímo na ledovci a těsně za nimi protéká ledovcový potok. Počasí je výstavní, a tak můžeme sledovat monstrózní stěnu tyčící se přímo nad námi," popsal své dojmy těsně po příchodu Petreček.
Na dlouhé kochání krásami Karákóramu ale nebyl čas. Krátce po zřízení tábora vyrazili horolezci podstoupit aklimatizaci, která je při podobných podnicích nutná kvůli přizpůsobení červených krvinek vysokohorskému prostředí a řídkému vzduchu.
Češi během tří dnů těžkým terénem vystoupali do výšky zhruba šesti tisíc metrů, dál už je ale nepustilo zhoršující se počasí, kvůli kterému se rozhodli dalšího dne vrátit do základního tábora.
"Dostali jsme se do výše zhruba 6300 metrů, což není úplně stoprocentní, ale kvůli předpovědi jsme se rozhodli jít zpátky. Pohybovali jsme se v místech, kde před námi nejspíš ještě nikdo nebyl," líčí Petreček.
Marek Holeček
"Se zatajeným dechem si vychutnávám v zapadajícím slunci tu výjimečnou krásu, která se nabízí všude kolem mě. Zároveň se cítím naprosto titěrný v tom obrovském prostoru, kde na mě shlíží Muztagh Tower, K2, Broad Peak a též přímo před nosem zvedající se třiapůlkilometrová stěna Mašerbrumu. Upřímně jsem zaskočen její majestátností, jelikož paměť si změkčila a obrousila tu drsnou realitu. Nu což, nastává čas zvykat si."
"Bylo to celkově náročné. Všude byly obrovské trhliny, některé velikosti Ústředního autobusového nádraží Ostrava, a mezi nimi úzké mosty. Taky jsme se museli hodně brodit sněhem a celý den trávili navázaní na laně, takže jsme vrátili docela hodně unavení," dodává dvaačtyřicetiletý lezec, který je v profesním životě hasičem.
Na vrchol po 37 letech
Výstup na horu ale bude téměř jistě mnohem náročnější. Čeští lezci se chtějí pokusit o prvovýstup západní stěnou, kterou před nimi ještě nikdo nevylezl.
Čeká je přitom převýšení bezmála 3500 metrů a řádná porce náročného lezení ve strmém terénu. "Tohle nebude žádný choďák," upozorňuje Petreček.
Zda-li se českému triu podaří jako teprve páté výpravě v historii a první od roku 1985 stanout na vrcholu, se uvidí v nadcházejícím týdnu.
Základní tábor opustili v pondělí ráno.
