Praha - Nejlepší česká jachtařka Veronika Kozelská-Fenclová, která si už předloni ve třídě Laser Radial zajistila účast na olympijských hrách v Rio de Janeiru, se minulý týden vrátila ze svého druhého soustředění v Riu a za tři dny se vydá za další přípravou na Kanárské ostrovy.

"Do Brazílie se chceme s manželem, který je zároveň trenérem mým i belgických juniorů, vydat před olympiádou ještě dvakrát,“ netajila Veronika v rozhovoru pro Aktuálně.cz své představy.

Loni v létě jste se v Riu zúčastnila předolympijské regaty. Co se tam od té doby změnilo?

Moc toho není, spíš bych řekla, že vůbec nic. V olympijské marině trénuje jen několik týmů, protože tam není žádné zázemí, tedy s výjimkou dvou sprch a stejného počtu záchodů v jedné mobilní buňce (úsměv). Připomíná to spíš staveniště. V této oblasti jsou však ještě další tři místa, kde se dá trénovat.

Co voda v zátoce, zůstává stále špinavá?

V zátoce má pořád divnou barvu a smrdí. Pevný odpad v ní při Hrách asi plavat nebude, o to se pořadatelé snad postarají, ale spousta neviditelných bakterií a  různé nečistoty z blízké kanalizace tam zůstane. Několik jachtařů už mělo zdravotní potíže, hlavně průjmy a horečky. Nás s manželem zatím nic nepostihlo, ale dodržujeme hygienu a omezujeme jakýkoliv kontakt s vodou.

Jak se v Riu dbá na bezpečnost?

Už bylo dost případů, že chlap s nožem okradl procházejícího se sportovce. Nikdy proto nejdu na procházku sama, ale vždy s manželem, bez kabelky a s prázdnými kapsami. Bojíme se i jezdit na kole, aby nás někdo nepřepadl.

Musíte řešit i nějaké nepříjemnosti či nečekané problémy?

Je toho dost, ale nenaříkám, všechno beru jako skutečnost, s níž se musím vyrovnat. Mám to jen o to horší, že jako závodnice jsem v Riu zatím sama, všechno je časově náročné a to víc složitější. Například bychom potřebovali trenažer, ale nevíme, jak ho do Ria dopravit. Z Prahy je to tam hodně daleko, před čtyřmi lety před Londýnem bylo všechno mnohem snazší. Nebo: Při loňské regatě se nám rozbil člun a trvalo skoro půl roku, než se nám podařilo dohodnout jeho opravu. Čili – když se něco stane, je dost složité to vyřešit. Měli jsme však štěstí, že Český olympijský výbor nám na své náklady poslal kontejner, takže tam mám loď i člun.

Zmiňujete se o nákladech, takže jak se vám daří zvládnout všechny finanční výdaje?

Nemám ani jednoho sponzora, takže ekonomickou stránku řešíme přes svaz jachtingu, Ministerstvo vnitra ČR a pomáhá nám i Český olympijský výbor. Jedna sbírka nám pak přinesla dva tisíce dolarů, takže byly peníze na přípravu před olympijskou regatou.

Co vám prozrazují dosavadní tréninky v Riu?

V zátoce jsou vlivem spodních proudů a větru různé vlny, na každé se jede jinak a jiný je i každý okruh. Na moři jsou zase úplně jiné podmínky, takže je potřeba hodně času, abych se se všemi záludnostmi seznámila, na což však nebude dost času. Navzdory tomu, že tam chceme jet ještě na tři týdny v květnu, potom ještě  v červenci a možná už tam do Her zůstaneme. Některé elitní jachtařky tam však jezdí už tři roky, takže ty už ani celkem čtyřmi pobyty v Riu nedoženu.

Jaký je váš nejbližší program?

Tento týden v sobotu odlétáme na měsíc za přípravou a mistrovstvím Evropy na Kanárské ostrovy a v březnu se vydáme na Mallorcu, kde je dobře obsazený Evropský pohár. Potom je sice ještě mistrovství světa v Mexiku, ale protože je to daleko a hlavně už nebudeme mít peníze, tak se ho nezúčastním.

A s jakými představami pojedete na olympijské hry?

V Londýně jsem dojela devátá, takže i letos bych se zase ráda vešla do první  desítky. Kdyby se mi podařilo trochu víc se přiblížit k pódiu, bylo by to super. Konkurence je však velká. S oprávněnými medailovými ambicemi pojede do Ria především kvarteto ve složení Belgičanka, Holanďanka, Dánka a s brazilským trenérem Litevka. Pak je pole přibližně dalších deseti velice dobrých jachtařek vyrovnané. Mohou rozhodovat maličkosti.