Korfbal spojuje muže a ženy

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
18. 4. 2006 17:00
Praha - V těchto dnech probíhá v Maďarsku evropský šampionát v korfbalu. O tomto stále ještě menšinovém hovořil Ondřej Fridrichem z marketingu Českého korfbalového svazu.
Foto: Archiv Ondřeje Fridricha

Jak se to má se vztahem korfbalu a basketbalu? Jak se korfbal vypořádává s tím, že je to mladší a méně známý sourozenec?
Korfbal je basketbalu sice zdánlivě blízký, díky tomu, že se hraje na koše, do kterých se míč hází rukama, ale zde prakticky veškerá podobnost končí. Pravidla jsou jinak velmi odlišná.

Základním principem korfbalu je rovnost hráčů a pohlaví, která snad neexistuje v žádném jiném kolektivním sportu. Muži i ženy hrají společně, je zakázán běh s míčem i fyzický kontakt, což korfbal od basketbalu asi nejvíce odlišuje. Také technika střelby je výrazně jiná, pohyb hráčů po ploše nebo taktika jsou odlišné úplně. Na rozdíl od basketbalu se v korfbalu nemůžete vyhnout spolupráci se svými spoluhráči, takže tu jeden vynikající hráč nemůže sám "udělat" zápas jako třeba v basketu.

Korfbal má patrné prvky z basketbalu stejně jako z házené, fotbalu i jiných míčových sportů. Zkrátka, korfbal je zcela samostatný sport, který vznikl právě proto, aby byl jiný než basketbal i ostatní sporty.

Jde někdo hrát rovnou závodně korfbal nebo hráči hvětšinou přicházejí z basketbalu?
První korfbalisté se v ČR rekrutovali částečně z basketbalistů, ale to už dávno neplatí. Většina současných ligových a reprezentačních korfbalistů nikdy basketbal závodně nehrála. Basketbal je sice celkem dobrou průpravou, ale v mnohém může budoucímu korfbalistovi i uškodit, protože například technika střelby nebo zákaz fyzického kontaktu se špatně odbourává.

Řadu let začínáme s výukou korfbalu už u malých dětí od osmi let a právě u nich je učení základním korfbalovým schopnostem nejsnazší, protože nejsou ovlivněny basketbalem ani jinými sporty.

Foto: Archiv Ondřeje Fridricha

Korfbal vznikl původně jako sport pro smíšený tělocvik. Proč se ale u nás na školách při tělocviku příliš neprovozuje a hraje se převážně basketbal?
Tato otázka je spíše pro učitele a ředitele na školách. Již řadu let se snaží Český korfbalový svaz prosadit tento sport na školy, zpočátku se tato snaha zdála úspěšná, nyní je trochu na ústupu a další rozšiřování se příliš nedaří.

Jedním z důvodů je náročnost na prostor. Basketbalové rozměry hřiště jsou minimálním požadavkem a ještě musí být výška minimálně 6 m a takovouto tělocvičnou disponují jen některé školy.

Druhým důvodem jsou zřejmě pravidla korfbalu, která vyžadují mít na hřišti rozhodčího (učitele), který posoudí problematické situace. Zde narážíme na malou ochotu učitelů, pro které je jednodušší nechat děti volně hrát fotbal nebo florbal, kde pravidla mají méně omezení.

V neposlední řadě jsou to také peníze, ředitelé budou vždy chtít basketbalové koše v tělocvičnách, ale korfbalové koše jsou už "výdajem navíc", ačkoliv jejich pořízení nestojí tolik peněz.

Není tak docela pravda, že po korfbalových koších není na školách ani památky, v ČR má korfbalové koše už několik desítek snad i stovek škol, ale často jsou už asi navždy ukryté v nářaďovnách. Jsou mobilní, dají se kdykoliv vytáhnout či schovat.

Co je největší výhodou a co nevýhodou pro rozvoj korfbalu v Česku a ve světě?
Výhodou bezesporu je právě fakt, že korfbal hrají muži i ženy dohromady. Korfbal tak obě pohlaví spojuje, na rozdíl od jiných sportů, které je spíše rozdělují. Vezměme například averzi některých žen k fotbalu a mužů, řekněme, ke krasobruslení. Právě učení se respektu k rozdílům mezi pohlavími, mezi různě fyzicky disponovanými jedinci, je velkou výhodou korfbalu pro budoucnost.

Foto: Archiv Ondřeje Fridricha

Nevýhodou je určitě začarovaný kruh malých sportů. Protože je hraje málo lidí, nemají tolik lidského potenciálu k šíření, nemají ani finanční prostředky pro toto šíření. Korfbal je malý sport a jako takový je nezajímavý pro média. Na nezájem médií se pak váže nezájem sponzorů či nezájem ze strany měst a obcí.

Tento kruh je třeba na kterémkoliv místě rozetnout a na vlastní náklady a vlastními silami korfbal rozvíjet, aniž bychom čekali nějakou návratnost svých investic. Najít takové lidi, tedy více méně nadšence a blázny, je v dnešní době nesmírně obtížné.

Jak byste vysvětlil smysl zakázané "bráněné střelby"? Proč neplatí koš hozený přes bránícího hráče? Proč stačí, aby mi ve střelení koše BRÁNIL, ne aby mi v to ZABRÁNIL a již je koš neplatný?
Důvod je velmi jednoduchý a je jím základní pravidlo korfbalu: Hráči by si měli být na hřišti rovni, bez ohledu na fyzické parametry jednotlivců.

Díky pravidlu bráněné střelby může i poměrně malý, ale pohyblivý hráč, snadno ubránit i výrazně vyššího protihráče. V basketbalu se po ploše pohybují dvoumetroví obři, kteří se přesunou pod koš, dostanou do rukou míč, ten přesunou do obroučky a malý hráč pod košem proti nim nemá šanci.

V korfbalu nejsou tedy rozhodující fyzické parametry, ale vlastní šikovnost, pohyblivost hráče, jeho smysl pro hru a správnou volbu místa na ploše. Jako v mnoha jiných sportech je i v korfbalu větší výška určitou výhodou, ale pokud ji neumíte správně využít ve prospěch svých spoluhráčů, je vám i vašemu družstvu na nic.

Jaká byste vyjmenoval hlavní kouzla korfbalu? Na co byste nalákal potenciální zájemce?
Korfbal je sport, který lidi spojuje. Je to sport pro všechny, bez rozdílu věku, pohlaví, výšky či schopností. Fakt, že spolu hrají kluci a holky (muži a ženy) vytváří naprosto unikátní prostředí s mnohem větší vzájemnou slušností a tolerancí. Korfbal je sport, který naprosto ctí ducha fair-play, právě tím, že umožňuje hráčům odlišných typů i pohlaví být si vzájemně rovni. A hlavně, korfbal je skvělá zábava.