Magdeburg – Ze sídla své stáje v německém Magdeburgu hlásí boxer Lukáš Konečný, že je vše v pořádku a jeho obnovené premiéře ve střední váze už nic nebrání. Jak ale přiznává v následném rozhovoru, příprava na souboj o evropský titul WBO proti Francouzi Karimu Achourovi měla do idylky daleko.

Jak nakonec proběhla příprava? Úvodní sparingy vám moc nevyšly, zlepšovalo se to postupně?

No, žádná paráda to teda nebyla. Trenér (Dirk Dzemski, pozn. autora) mi několikrát vyhrožoval, že mě do zápasu vůbec nepustí. Moc se mu nedivím, fakt mi to moc nešlo. Asi to bylo daný dlouhou dobou bez tvrdých sparingů. Věděl jsem, že jsem namakaný fyzicky, ale byl jsem pomalý. Hlava sice věděla co a jak, ale tělo to neumělo převést do reality. Spároval jsem s Turkem Gökalpem Özeklerem a Gruzíncem Sergiem Vartanoven. Ze začátku jsem byl horší, ale věděl jsem, že se to musí otočit a taky jo. Poslední tvrdý sparingy byly v pátek a sobotu a to už jsem naprosto dominoval.

Jak jste na tom s aktuální vahou a co vaše oblíbená krabičková dieta?

Díky tomu, že jsem si užil svátky, jsem vážil v úvodu roku 87 kilogramů, takže jsem na krabičkách od začátku přípravy a už mi tedy pěkně lezou krkem. (úsměv) Na druhou stranu váha je super, nijak extrémně se netrápím a po tréninku už jsem měl i jen půl kila přes limit střední váhy. Ten přestup o váhu výše má asi svojí logiku.

Čeká vás v této váze druhý zápas kariéry, tentokrát už asi definitivně přestupujete. Co si od této změny s týmem slibujete?

Ano, tentokrát už to je definitivní. Pod 70 kilogramů budu mít jedině nemocný nebo ve stáří. (smích) Slibujeme si od toho, že za naprosto ideální situace (budu vyhrávat a bude se dařit vyjednávání) bych ještě do konce roku mohl boxovat o titul mistra světa. Ale teď se musím hlavně soustředit na Achoura. Musím vyhrát, jinak balím kufry.

Ten není v Česku zas až tak známý. Je to ale zároveň francouzský šampión a ve Francii je aktuálně lepší pouze hvězdný N´Jikam. Co o něm ještě víte?

Klasicky jsme koukali na video, více jsem ho podrobně nestudoval. Nebude to ale žádná sranda, je to bijec, ale musím využít svých zkušeností.

Jaká by na něj měla platit taktika?

Boxovat svůj styl, ale přemýšlet u toho. Snažit se chodit do stran, prostě boxovat chytře.

Je pro vás výhodou, že víte o soupeři, že je nepříjemným boxerem, kterému ale chybí knockoutový úder? Nebo raději nemyslet, protože by se vám tohle vědomí mohlo při zápase vymstít?

Vždy je výhoda o soupeři něco vědět, ale co z toho vyleze, to se pozná až v samotném zápase.

Mimochodem, Achour je o osm let mladší než vy...

To je osm let zkušeností, to mám strašnou výhodu. Jestli dobře počítám, to by měl být skoro ještě junior, ne? (směje se)

No, juniorem už není, je mu šestadvacet. Každopádně, je jeho věk pro tebe i varováním, že máš před sebou asi skutečně poslední šanci dostat se na vrchol? Nebo hodláš jít ve stopách Vitalije Klička či Hopkinse?

To určitě ne. Už pár let opravdu myslím na konec kariéry. Zatím se držím, ale jak jsem avizoval už dříve: prohra v této fázi kariéry se téměř zákonitě musí rovnat konci velké kariéry.

Ve hře je evropský titul WBO, což je ideální pro vstup do ratingu této organizace ve střední váze. Už jste počítali, kde by ses mohl v případě výhry na žebříčku objevit? Nebo jste dostali info přímo od WBO?

Nepočítali a nedostali. Po zápase se pozná. Minimálně pro mě je důležitý i průběh zápasu. Ale myslím si, že je reálné v případě výhry titul obhájit na přelomu května a června a pak se pustit do intenzivních jednání! To je vždy ale věc mého manažera Ulfa Steinfortha.

Šampionem WBO ve střední váze je opěvovaný Peter Quillin, hvězda Golden Boy Promotions. Dá se říct, že by to byl parádní vrchol kariéry – duel s ním o titul mistra světa ve Spojených státech na některé z vyhlášených boxerských adres? Je to pro vás i speciální motivace navíc?

Bylo by to hezký, ale už jsem říkal několikrát, že pro mě Spojené státy nejsou nijak velkým lákadlem. Lákadla jsou velká jména, velké tituly a případně velké prachy. No a jestli by se tyto tři věci podařilo skloubit v USA, Brně nebo Mongolsku je mi celkem jedno. (směje se) Je ale logické, že ve státech je tomuto nejblíže.

Jak se vy jako boxer vlastně těšíš na galavečer v sídle své stáje?

Zrovna dnes jsem na to koukal a budu v Magdeburgu boxovat po neuvěřitelných sedmi letech Vůbec jsem si neuvědomoval, že jsem tu tak dlouho nezápasil. Rozhodně je to pro mě velmi příjemné, budou mi tu fandit i místní, což je dobře, protože večer je více méně vyprodaný. Od nás z Čech se sem moc lidí nedostane. Ale manželka s dcerkami tu budou!

Žije to již nyní v Magdeburgu zápasem?

Tady v Německu je profibox na úplně jiné mediální úrovni než v Česku, takže ano, žije. Každý se těší a snad ještě ani nebyly plakáty a už bylo vyprodáno. Lidé skoupili lístky během pár dnů.
 
Co byste vzkázal svým fanouškům do Česka?

Doufám, že mi budou fandit aspoň u obrazovek a rád bych je za to potěšil svým výkonem.