Pardubice - Plakáty zvaly do skateparku v Pardubicích na sobotu 27.10. na  "Meat Fly Scooter Jam". Pod tímto, pro širokou veřejnost tajemným, názvem se skrýval "Evropský pohár ve scooteringu".

Po rozhovoru s hlavním organizátorem Martinem Nogolem vyšlo najevo, že akce je zároveň i mistrovstvím Evropy. Plakáty to sice neinzerovaly, ale vysvětlení, jak podnik získal tyto dva statuty je zcela odzbrojující: "My jsme si to takhle vymysleli a máme i poháry," říká Nogol a ukazuje na lesknoucí se trofeje zakoupené v obchodě.

Pod scooteringem se skrývají freestylové jízdy na koloběžkách - klasických velkých ("big scooter") či malých skládacích (miniscooter"), které dříve letěly především u malých děcek. Každý předškolák ji chtěl vyfasovat od rodičů spolu s aktovkou. Jak ovšem žáci přešli na druhý stupeň základní školy,  nakoupili skateboardy či malá kola na BMX a na koloběžkáře se ošklíbali jako na malá děcka.

Jenže postupem času free mládež kolem U-ramp a skateparků zjistila, že i na koloběžce se dají dělat různé triky - backside, frontside, stoosmdesátka, třistašedesátka&nbsp, někteří borci zvládají i sedmsetdvacítku, backflip a mnohé další...

Na neoficiálním Evropském poháru a mistrovství Evropy soutěžili amatéři a profesionálové zvlášť v kategoriích  U-rampa a Street Jam, což znamená minutovou jízdu po celém skateparku, na velké a malé koloběžce.

Teenageři sobě

Akci zorganizovali "teenageři sobě". Oni byli závodníky i pořadateli, za vše hovoří fakt, že hlavní organizátor, Martin Nogol,  ovládl U-rampu, big scooter i miniscooter a stal se tak trojnásobným mistrem Evropy.

Dospělí zde neměli místo. Také rozhodčí pocházeli z řad mladých a do kapuc zakuklených, dokonce i zdravotnice věkem odpovídala čerstvé absolventce "zdrávky". V neposlední řadě ani spíkr nepřekročil -náct, takže každý závodník byl "floutek", závodnice "roštěnka" a čeština se mísila s angličtinou: "Je to tvůj last trick, tak to rozjeď. Chceme to vidět. We want it!"

Z jeho projevu tak alespoň něco měla i skrovná zahraniční účast - Francouzi, Rakušani a Poláci.

Samozvaného Evropského poháru a mistrovství Evropy se účastnili kromě Čechů také Poláci, Francouzi a Rakušané. | Foto: Zuzana Hronová

Kvalifikace a finále amatérské části Street Jam vzbuzovala občas letmé úsměvy diváků, kteří sem mnohdy zabloudili od vedlejších kolotočů.  Po streetparku se proháněli malí klučinové na svých "kolobrndách", byl-li hoch z Polska, hlasatel hned o něm mluvil jako o polském reprezentantovi.

Jenže během vrcholu neoficiálního Evropského poháru a mistrovství Evropy, finálových  jízd profesionálů, většinu smích přešel. I maminky, zabloudivší se svými ratolestmi a sáčky cukrové vaty z vedlejší pouti, obdivně hučely.

Náctiletí závodníci samouci (scootering je tak mladý sport, že právě oni jsou průkopníky) předváděli na malých i velkých koloběžkách  kousky, které hrozily zabitím či alespoň vážným úrazem, nicméně přesto se nikomu nic nestalo, ať již dělal salto, otočku dvakrát kolem dokola (sedmsetdvacítku), popřípadě letěl vzduchem se scooterem nad hlavou.

Nogol si zorganizoval závody. A zcela je ovládl

Závěrečnou lahůdkou se pak stala soutěž o nejlepší trik ("best trick"). Jestliže už i "last trick" má funkci vrcholného čísla jízdy, pak "best trick" je trumfem v závodníkově rukávě, který si šetří do poslední chvíle. I tuto přidanou soutěž jasně ovládnul Čech Martin Nogol, když v letu zkombinoval několik triků najednou.

Osmnáctiletý Nogol, jenž se honosí i titulem mistra světa, tak přišel, zorganizoval a zvítězil.

Ve scooteringu panuje přátelská atmosféra. Soupeři se povzbuzují, dočkat se "vychytaného" triku, klidně i v podání rivala, je velký požitek. Okamžitě následuje upřímná gratulace. | Foto: Zuzana Hronová

V případě nezdaru (většinou v podobě nekontrolovaných pádů v plné rychlosti či divokých skluzů po břiše přes hrany ramp) mohli soutěžící svůj kousek zkusit znovu.

Závodníci dostáli své pověsti freestylistů, což nebývá jen sportovní, ale nezřídka i životní styl. Tento sport nezná dresy či speciálně vyvinuté materiály, nýbrž jen  děravé vytahané džíny a trička, ve výjimečných případech přilby a chrániče kolen, většinou však jen kulichy či kšiltovky.

Zrovna tak pro hlavní aktéry neexistuje předzávodní příprava či rozcvička. V osmi stupních v areálu bez bočních stěn zpravidla posedávali či polehávali u rozjezdové dráhy, někteří borci zvládli i mocného šluka mezi minutovou jízdou a last trickem.