Praha - V sobotu 20. října se na slovenském Chopku utkají nejsilnější vysokohorští nosiči v tradičním závodě Sherpa Rallye.
Letos se poběží již 23. ročník. Na účastníky čeká 60 kg nákladu, s nímž absolvují 800 metrů převýšení ke Kamenné chatě pod Chopkem.
U zrodu soutěže stál v roce 1985 Viktor Beránek z Chaty pod Rysmi. První ročník měl spíše charakter recesistické akce. Dnes platí Sherpa Rallye za neoficiální mistrovství Evropy. Koná se každoročně na konci letní sezóny v různých evropských zemích, nejčastěji na Slovensku, v Itálii či Rakousku, má svou tabulku rekordů.
Borce může doprovázet podpůrný tým, včetně podavače tekutin, fotografa či maséra.
Od jubilejního 10. ročníku se pořádá i tzv. "Lady Rallye", v níž na téže trati závodí nosičky ve vynášce 20 kg nákladu. Koná se i soutěž družstev, v níž se sčítají časy nosičů startujících za jednotlivé horské chaty.
Slováci, poslední šerpové v Evropě
Mezi přeborníky závodů vysokohorských nosičů patří Slováci. Své zastoupení mají i Češi, závodů se pravidelně účastní i český horolezec Roman Langr, jenž se v polovině srpna vrátil z úspěšné české výpravy na nejtěžší horu světa K2.
Ve vynáškách 60 kg se umisťuje v první desítce, mezi extrémisty se sto kily na zády se většinou pohybuje kolem 6. místa.
"Pokud se chcete umístit, musíte s tím nákladem běžet," vysvětluje jednoduchou taktiku Langr. "Nesmíte ale udělat chybu, pády s touto váhou jsou hodně nebezpečné," dodává.
Slovenští nosiči jsou vyhlášení, vždyť v Tatrách fungují poslední šerpové v Evropě. V Alpách se vše dopravuje do horských chat lanovkou či vrtulníkem.
"Tatranští chataři stále potřebují čerstvé potraviny, nepošlou si helikoptéru, aby jim vzal deset chlebů. Lanovky tam nevedou, chaty jsou napráskané. Je potřeba další a další čerstvé zboží," popisuje tamější realitu Roman Langr.
Není proto divu, že závody vysokohorských nosičů vyhrávají především Slováci. Maťo Maličký či Kuro Lupták jsou v tomto sportu skutečnými přeborníky.
Jestliže mnohým nepřátelům sportu vadí, že sportovci nedělají nic užitečného jen běhají, skákají, jezdí, kopou do míče či se honí za pukem, ze závodníků Sherpa Rallye by měli radost.
Ti totiž nevynášejí do cíle, kterým bývá vždy horská chata, jen nějaké závaží, nýbrž zásadně materiál, který daná chata potřebuje. Třeba koks, nebo soudky s pivem.
Se stovkou na zádech
Tradiční podnik Sherpa Rallye trumfnul svou náročností Memoriál Juraja Petranského. Od roku 2002 se každoročně pořádá v Tatrách na počest nosiče Téryho chaty.
Při vynášce v zimě 2000 zasypala Petranského lavina. "Těsně po něm šla asi čtyřčlenná skupina, přešla laviniště a vůbec si nevšimla, že se něco stalo. Našli ho až podle čistého prádla, které nesl na chatu a jež někdo na místě uviděl," vypráví Roman Langr.
Uzvednout stokilové zavazadlo a dát si ho na záda je pro velkou část turistů nepředstavitelná věc. Běžet s ním po rovině a lézt čtyřistametrové převýšení se může zdát zcela nemožné. Závody zvládá jen asi čtyřicet vyvolených.
"Celá váha jde od ramen nahoru, třeba víc než metr nad hlavu, vše se kolíbá jen na popruzích. Je potřeba si vše dobře navážit, aby váha stále přepadávala přes hlavu a nutila vás do kroku. Ať se to zdá nemožné, na prvním místě není objem stehenních svalů či lýtek. Musíte mít nejen sílu, ale i dobrou psychiku, cit pro rovnováhu a samozřejmě zkušenosti," vysvětluje know how Roman Langr.
Zároveň varuje zájemce, kteří by si chtěli závody vyzkoušet. "Kdo nevynášel na chaty, nezvládne to. Člověk musí být trénovaný, jinak může špatně dopadnout.
Na tvrdém chlebu šerpů si prý již vylámali zuby třeba slovenští hokejoví reprezentanti, kteří tuto aktivitu měli absolvovat v rámci nahánění kondičky.
Ovšem i nejlepší závodníci nezvládnou celou trasu bez zastávky. "Cestou se i štanduje. Člověk si na pár sekund sedne na kámen, prokrví ramena, narovná popruhy a valí dál," líčí Langr. Po startu a před cílem se nicméně s metrákovým břemenem běhá.
Jak přiznává, na nosičská klání netrénuje vynášky, účastní se pouze závodů a těží ze své praxe vynášek v minulosti.
Z K2 přes duatlon na vynášky a zpět
Na Chopku se bude opět snažit bojovat s nejlepšími, cítí se v kondici. To ještě před několika týdny říct nemohl, během letní expedice na K2 dostalo tělo pořádně zabrat.
"Zhubnul jsem asi 7 kg. To není zase tak špatné na to, co jsme tam všechno prožili, a že jsem pobýval týden v kuse nad 7000 m n.m., když jsem vyrážel na vrcholový útok. Není to dobré ani pro mozek, když slezete dolů, máte výpadky paměti," popisuje rizika extrémního horolezectví.
Soutěže nosičů bere Roman Langr pouze jako zpestření a nabírání kondice. Myšlenkami však už je opět u horolezeckých akcích.
Plánuje výpravu na nejvyšší horu Severní Ameriky Mt. McKinley (6194 m), na nejvyšší horu Kanady Mt. Logan (5959 m) a snad sedmou nejvyšší osmitisícovku Dhaulagiri (8167 m), o níž se pokoušel již loni.
"Za dva roky bych si přál znova lézt na K2. Nevím, zda touto nebo novou cestou. Ale chtěl bych si ji dolézt až nahoru," zasní se horolezec a šerpa v jedné osobě.
