Praha - Je to poslední zápas ve skupině, oba týmy už vědí, že postupují do čtvrtfinále mistrovství světa v ragby, které je čeká příští týden. Žádný velký důvod se honit. Nebo taky ano. Tenhle mač bude stejně napínavý a důležitý jako třeba ty Anglie s Austrálií nebo Walesem. (Nechceme prodlužovat anglické trauma, ale jejich sobotní poslední zápas s Uruguayí nezajímá už nejspíš ani anglické hráče.)
Zápas Irska s Francií, pátého a šestého týmu světového žebříčku, který začíná v neděli ve tři čtvrtě na šest večer na stadionu Millennium v Cardiffu, ale rozhodne o vítězi skupiny C. A tím i o čtvrtfinálovém soupeři pro největšího favorita mistrovství – Nový Zéland, vítěze skupiny D. A jednoduchá úvaha říká, že s All Blacks je vždycky lepší nehrát než hrát. Anebo hrát aspoň v turnaji co nejpozději.
Jako před osmi lety?
Existuje ovšem ještě jedna teorie, která se týká právě jednoho z nedělních soupeřů z velké pětky evropského ragby. Pokud někdo dokáže Novozélanďany na šampionátech opravdu spolehlivě otrávit, jsou to Francouzi. Tým, schopný porazit kohokoliv. A s kýmkoliv taky prohrát.
Proti Novému Zélandu bude za týden hrát poražený z nedělního zápasu. A znovu to bude v Cardiffu, na stadionu, který před osmi lety zažil jednu z největších senzací historie světových ragbyových šampionátů.
Hlavní část turnaje se tehdy odehrávala ve Francii. Ale tenhle čtvrtfinálový zápas byl už předem umístěn do Cardiffu. A nečekaná porážka od Argentinců hned v prvním zápase šampionátu poslala domácí místo plánovaného zápasu na Stade de France v Paříži do velšského vyhnanství. All Blacks tehdy v turnaji vypadali jako vždy: neporazitelně. Dokud je někdo neporazí.
Ještě v prvním poločase to ale v sobotu 6. října 2007 vypadalo docela jasně. All Blacks, hrající netradičně v šedých dresech, vedli o poločase 13:3. Když se ale na začátku druhé půle nechal na 10 minut vyloučit Novozélanďan Luke McAlister, zápas nabral docela jiný směr. Francie srovnala. All Blacks ještě jednou dokázali položenou pětkou jít do vedení. Když ale 11 minut před koncem Yannick Jauzion položil další francouzskou pětku, Nový Zéland už nestačil udělat nic.
Chvilku po 80. minutě zakopl Francouz Jean-Baptiste Élissalde míč na tribuny a zdrceným All Blacks nezbylo než si po výsledku 18:20 objednat letenky zpátky domů o 14 dní dříve, než plánovali. Poprvé a zatím naposledy se na světovém mistrovství balili už po čtvrtfinále. (Pro historii je třeba dodat, že Francie pak prohrála semifinále s Angličany, a dokonce i zápas o 3. místo znovu s Argentinou.)
Irové na šampionátu nezáří. Zatím
Nebylo to ale ani první trauma, které Francouzi Novému Zélandu připravili. Už v roce 1999 je vyřadili v semifinále šampionátu na londýnském Twickenhamu. A když se oba týmy znovu utkaly ve finále posledního mistrovství na Novém Zélandu, domácí favorité se celý druhý poločas zoufale bránili, aby se štěstím vyhráli 8:7 a získali svůj druhý titul po 24 letech. (V roce 1987, na historicky prvním šampionátu, vyhráli ve finále opět nad Francouzi 29:9.)
Hledat favorita nedělního zápasu není lehké. Teoreticky by to měli být Irové, vítěz posledních dvou turnajů Six Nations, a momentálně tedy nejsilnější evropský tým. Jenže ti zatím na turnaji úplně nezáří. V jediném obtížnějším testu na mistrovství porazili Italy jen 16:9. Nic moc, když vezmeme do úvahy třeba únorový výsledek ze Six Nations, kde Irové přejeli domácí Italy bez problémů 26:3.
Při stejném turnaji porazili Irové doma Francouze 18:11, celková bilance zápasů, které se hrají už od roku 1909, je ale příznivější pro Francouze. Vyhráli 55 zápasů, Irové “jen” 31.
Takže vše je jasné, další velký zápas tohohle podařeného mistrovství může začít. Něco mi říká, že All Blacks a celý Nový Zéland bude u televize hodně fandit Francouzům.
